Výrobu vína má pan Bartoš jako hobby k důchodu. Celý život totiž pracoval jako mistr těžby a zemního plynu – tedy úplně v jiném oboru. „Po revoluci dostala manželka zemědělskou půdu vhodnou k výsadbě vinohradu a tam jsme svépomocí vysadili 22 arů vinice. O vinohrad se starám sám stejně jako o zahradu,“ vysvětluje pan Bartoš, jak se dopracoval k vinohradu, kde pěstuje odrůdy Ryzlink vlašský, Neuburské, Veltlínské zelené a Müller Turgau.

Inspektoři, kteří u něj zazvonili, se nejdříve vydávali za turisty. „Tvrdili mi, že odjíždějí z dovolené, a uprosili mne o prodej menšího množství vína. Já je pozval do sklípku, který je součástí sklepů rodinného domu,“ vypráví, co se odehrálo minulý rok na konci srpna. Jelikož se »turisté« ptali, pan Ladislav odpovídal. „Mluvili jsme o výměře vinice, jaké odrůdy mám, kolik toho zvládnu vyrobit, a popisoval jsem jim, jak víno vyrábím i to, že se stejně jako všichni malí vinaři účastním místních výstav vína a občas nějaký vzorek prodám,“ popisuje průběh rozhovoru.

Inspektoři ochutnali čtyři vzorky vína. „Když jsem se jich pak zeptal, co jim tedy mám načepovat s sebou, tak se představili služebními průkazy s tím, že jim musím dát s sebou dvě láhve vína jako vzorek. Vybrali si Ryzlink vlašský,“ pokračuje dále s tím, že za prodej, jenž, jak on sám tvrdí, se neuskutečnil, dostal pokutu 5000 Kč a za laboratoř platil dalších 22 000 Kč. Dále za odvolání, v němž jsem neuspěl, kdy byly citovány veškeré sankce vinařského zákona, dalších 1000 Kč.

Co na to inspekce?

K situaci se vyjádřil mluvčí SZPI (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) Pavel Kopřiva. Ten hned na začátek přiznal, že je na vinaře někdo upozornil. „Na konání uvedené kontrolované osoby obdržela SZPI podnět od spotřebitele, a proto byli inspektoři SZPI povinni se případem zabývat,“ potvrdil.

Při kontrole podle něj inspektoři zjistili řadu porušení právních předpisů. „Mimo jiné překročení limitu pro přirozené zvyšování alkoholu ve víně, laboratorně potvrzené v odebraném vzorku, absenci v registru vinic pro registrovaný prodej sudového vína atd. Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o první zjištění u dané kontrolované osoby, uložili inspektoři nejnižší možnou sazbu,“ informoval. „Částka požadovaná za provedení laboratorního rozboru s prokazatelně nevyhovujícím výsledkem odpovídá realizované analýze,“ uzavřel Pavel Kopřiva.

Prosí o pomoc Ombudsmana Blesku

Je možné pokutovat za prodej, který se neuskutečnil? Je standardní u nabídnutého vína provést laboratorní kontrolu za 22 000 Kč a provádí inspekce u každého výrobce kontrolu? Přesně tyto otázky se rozhodl položit pan Ladislav Ombudsmanovi Blesku.

„Já jsem asi spáchal přestupek jen v tom, že jsem se přiznal, že občas nějakému příbuznému nebo kamarádovi něco prodám, a jestli přidám o trochu více cukru, je čistě moje věc,“ domnívá se pan Bartoš. „Nedokážu si představit pokutování vinařů za prodej litru třeba burčáku sousedovi a stanovení laboratorní kontroly,“ dodává.

Bylo to na udání?

Pan Ladislav je přesvědčený, že inspektoři k němu dorazili na udání. „Dostal jsem od kamarádů dokonce i jméno toho dotyčného. Stále tomu však nemohu uvěřit, musel bych vidět dokument zaslaný inspekci, protože podobný případ se u nás na vesnici nikdy nestal,“ tvrdí.

Ombudsman Blesku: Za kvalitní bílé by neplatil

Na případ vinaře se podíval Ombudsman Blesku a advokát Mgr. Roman Moussawi. „Jakkoliv si můžeme o kontrole drobných vinařů a popsaném průběhu myslet cokoliv, tak z hlediska práva nelze na popsané kontrole najít nic, co by bylo možné považovat za postup v rozporu s právními předpisy,“ hodnotí hned na začátek s tím, že podstata kontroly spočívala v tom, že kontroloři zajistili vzorek a ten poslali na rozbor, kde zjistili, že prodané víno nesplňuje parametry stanovené právními předpisy.

„Odebírat a kontrolovat vzorky je jednou ze základních náplní práce inspekce a v praxi k tomu běžně dochází. Takže se jedná o standardní postup a běžně se odebírají různé vzorky – čokolády, medy a i například vína,“ vysvětluje dále Moussawi.

Ceny jednotlivých rozborů odebraných vzorků pak záleží na kontrolovaném zboží a na tom, co je konkrétně zjišťováno. „Cena 22 000 skutečně odpovídá běžné ceně prováděných rozborů u vína,“ popisuje dále Ombudsman Blesku.

Podle Romana Moussawiho je však nutně dodat, že kdyby rozbor vzorku vína splňoval všechny parametry, které právní předpisy požadují pro to, aby daný nápoj bylo možné nazývat vínem, tak by vinař nebyl povinen hradit cenu rozboru. „Inspektoři totiž mají sice právo otestovat odebraný vzorek, ale pokud se ukáže, že je vzorek v pořádku, tak zaplacení ceny rozboru po kontrolované osobě chtít nemohou a náklady nese v plné výši inspekce,“ doplnil.

Prodávat se smí jen »víno«

Podtrženo sečteno, podle Ombudsmana Blesku si vinař může dělat víno, jaké chce, a to zcela dle své chuti a klidně s vyšším obsahem alkoholu, ale nabízet k prodeji něco a označovat to jako víno, když to současně nesplňuje stanovené parametry pro víno dle právních předpisů, tak to již bez sankce možné není.

„Respektive při takovém zjištění kontrolovaná osoba zaplatí nejen celý rozbor odebraného vzorku, při kterém se pochybení zjistilo, ale navíc musí takový vinař počítat i s pokutou,“ zdůrazňuje Roman Moussawi a na konec případu zmínil:

„Přestože z hlediska platného práva byl tedy postup inspekce zjevně v pořádku, tak musím dodat, že z hlediska lidského se v daném případě není možné zbavit špatného pocitu a silných pochybností, zda takové „kontroly“ jsou skutečně v zájmu nás všech a zda by úředníci neměli spíš kontrolovat velké a skutečné podvodníky než nachytávat lidi na maličkostech. Nezbývá než doufat, že se vinař nenechá od svého koníčku odradit.“

Fotogalerie
6 fotografií

Suchý únor: Co udělá s tělem měsíc bez alkoholu?

Video
Video se připravuje ...

Suchý únor: Co udělá s tělem měsíc bez alkoholu Videohub