14°C
Na Ivančinu tvář se skládalo celé Česko: Komplikace po operaci v Japonsku, oběma očima se zatím nepodívá
Ivanka Danišová, která od narození trpí vzácným Goldenharovým syndromem, podstoupila další operaci v Japonsku. Za sebou má už dvě operace, na které jí přispěli i čtenáři Blesk Zpráv. Na další zákrok si ale kvůli pandemii a úřednické byrokracii musela počkat dva roky. Ivančin stav se mezitím zhoršil. Operace během loňského léta měla být poslední. Jak ale Ivanka řekla Blesk Zprávám, její boj zřejmě není u konce. Navíc popsala, jak náročné chvíle v Japonsku prožila.
Ivanka velmi dlouhou dobu bojovala o to, aby se vůbec mohla na rozhodující operaci do Japonska dostat. „Přísné mezinárodní podmínky nedovolovaly vycestovat do Japonska bez udělení víz a dalších dokumentů, jejichž splnění vyžadovalo mé maximální právní nasazení a mezinárodní komunikaci na úrovni s vysoce postavenými lidmi z diplomatického prostředí,“ řekla Ivanka s tím, že je na sebe velmi hrdá, protože si vše musela vybojovat sama.
Jenže tím drsné podmínky pro cestovatele ze zahraničí nekončily. Ivanku do Japonska doprovázel její přítel Michal. Než mohla vůbec Ivanka vstoupit na japonské území, musela spolu s partnerem podstoupit 4 pohovory na letišti s úředníky, před vstupem na kliniku ji čekalo minimálně šest PCR testů a také ověření, zda je skutečně třikrát očkovaná proti covidu-19.
Samota a bolestivé převazy
Obtížné bylo i čekat na plánovaný zákrok 5 dní v izolaci. „Jelikož jsem věděla, jak náročná operace mě čeká, na psychické pohodě to člověku vůbec nepřidávalo, když stále kolem sebe vidíte lékaře v kombinézách. Nemohla jsem opustit pokoj, ani být v kontaktu s jinými pacienty,“ popisuje dále Ivanka.
Nejnáročnější ale pro Ivanku bylo, že s ní nemohl být v nemocnici Michal. Na loučení v nemocnici podle svých slov nikdy nezapomene. „V té chvíli jsem byla poprvé v situaci, že vidím naposledy partnera, kterého nade vše miluji, a oba jsme věděli, že se nemusím probrat. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak skutečně je ten život křehký, a přitom ví, že operaci musí podstoupit,“ řekla Ivanka Blesk Zprávám.
Bez partnera strávila Ivanka v nemocnici 14 dní. „Byla jsem sama na izolované JIPce, nikdo mě nedržel za ruku, když jsem se po operaci probrala. Musela jsem vše zvládnout bez jakékoliv podpory, např. velmi bolestivé převazy,“ vzpomíná statečná žena.
Odmlka kvůli pandemii si vybrala daň
Samotná operace trvala osm hodin. „Zákrok měl za úkol vyřešit transplantaci měkkých tkání - svalů, nervů, a dalších cév do nevyvinuté temporalis (tj. operovaná část hlavy - pozn. red.), které jsou nezbytné pro fungování celkové kranio části obličeje,“ vysvětluje Ivanka. Zároveň se na poslední chvíli zabránilo infekci, která by nebyla slučitelná se životem.
Jenže vše nešlo bohužel tak hladce. Operace měla vyřešit také nevyvinutou orbitální část včetně svalů. Jak ale Ivanka naznačuje, odmlka kvůli covidu-19 si vybrala svou daň. Svaly v očním prostoru přestaly spolupracovat. To, čeho se Ivančini lékaři tolik báli, bohužel nastalo.
Ivanka: Chci se dívat na svět oběma očima
Ivanku tak zřejmě čeká ještě jedna operace. „Nejvíc ze všeho si přeji to, co jiní považují za samozřejmost. Dívat se na svět oběma očima a moci jimi naráz pohnout doprava i doleva,“ přiznává Ivanka. I když ví, že dala do záchrany svého života maximum, nepříliš povzbudivý výsledek ji zlomil jen na chvíli. Ivanka stále doufá, že jednou se na svět podívá tak jako my všichni.
„I když vás v životě při cestě za vaším snem něco tisíckrát zlomí a vy máte pocit, že už to nedokážete, a ptáte se, proč stále jen vy, stejně jděte dál. Vyhraje ten, kdo věří v krásu svých snů. Život je příliš krátký na to, abychom nešli za svými sny,“ uzavírá Ivanka.
Témata:
Související
