Úterý 23. dubna 2024
Svátek slaví Vojtěch, zítra Jiří
Zataženo, déšť 7°C

Janin „smysl pro tumor“: Ve 22 letech jí našli nádor u srdce. Musím přežít, říkala si

Autor: Andrea Ulagová - 
19. února 2024
05:00

V souvislosti s úspěšným seriálem České televize Smysl pro tumor se nyní  začalo mluvit o nádorových onemocněních, postihující lidi v mladém věku. Takovou zkušenost má za sebou i Jana (49). Ve 22 letech se jí svět převrátil naruby, když jí lékaři diagnostikovali osmicentimetrový nádor mezi srdcem a průdušnicí. Jana popsala Blesk Zprávám svůj boj s vedlejšími účinky chemoterapie, co jí pomohlo náročné období zvládnout a jak to ovlivnilo její život.

Jana začíná vyprávění tím, že rakovina se v její rodině nikdy nevyskytovala. Mladá žena řešila úplně jiné starosti. Maminka byla lékařka a přála si, aby dcera šla v jejích stopách. Ta však snila o tom, že se vyučí dámskou krejčovou. Do učení ji však rodina nepustila a Jana po obchodní škole úspěšně složila zkoušky na medicínu. Tam však vydržela jediný týden.

„Zkrátka jsem věděla, že doktorka být nechci. Všichni byli na škole hrozně motivovaní, že chtějí být lékaři. Já ne. Já chtěla šít,“ přiznala Jana. Šít, plést, paličkovat, ale i tkát koberce jí naučila teta. Jana se chtěla dál rozvíjet a nastoupila do krejčovské dílny. Bylo jí 22 let, měla přítele. Psal se rok 1996, byl říjen a Jana dostala virózu se silným kašlem.

Nádor mezi srdcem a plícemi

„Šla jsem k lékaři, byla jsem na nemocenské. Doktorka se nakonec rozhodla, že mi udělá rentgen plic. Tehdy se výsledky neoznamovaly rovnou, takže mi udělali rentgen plic, já se mezitím vyležela z virózy. Pak jsem si šla pro výsledky a oni mi řekli, že mám počkat, že lékařka chce se mnou mluvit. Nechtěla jsem, říkala jsem, že si vezmu výsledky a půjdu,“ vzpomíná Jana na osudný rok.

Jenže se ukázalo, že Jana má v hrudníku lymfom, velký osm centimetrů. Konkrétně Non-Hodgkinův lymfom, navíc umístěný mezi aortou a dýchací trubicí.

Non-Hodgkinův lymfom je zhoubné nádorové onemocnění lymfatických uzlin. Napadá bílé krvinky, které jsou součástí imunitního systému, díky čemuž je nemocný náchylnější k nemocím. Hromaděním bílých krvinek pak dochází k nádorům. Postihnout může člověka v jakémkoliv věku.

Nádor, co se šíří jak vodovodem

„Když jsem přišla na hematologii do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, tak mi začali všechno vysvětlovat, ale zároveň mi dali najevo, ať příliš nepátrám, oč přesně vlastně jde. Byla výhoda, že v té době nebyly chytré telefony, internet nebyl dostupný na každém rohu, takže jsem ani nemohla pátrat. Lékařka mi oznámila, že musíme zahájit drsnou léčbu, protože onemocnění lymfatických uzlin se může tělem šířit jako vodovodem,“ pokračuje ve vysvětlování Jana s tím, že do té doby byla zcela zdravá.

„Bylo mi 22, najednou jsem byla v nemocnici, tam jedno vyšetření, pak druhé, třetí. Nebyla jsem nikdy na operaci, neměla nic zlomeného, byla jsem v šoku,“ přibližuje svoje pocity.

Nejdříve musela Jana na operaci, aby se zjistilo, o jaký typ nádoru jde. Biopsie nestačila, kvůli špatnému umístění nádoru. Pak jí lékaři nasadili šest cyklů chemoterapie a ještě ozařování.

„Má smysl tu halenku šít?“

„Pokud vám někdo oznámí, že máte rakovinu, mozek se brání to přijmout. Moje úplně první myšlenka byla, že mám doma látku na halenku, zda má vůbec smysl si ji šít. Máte plány, nějaké představy o životě a ve vteřině je to pryč. A najednou musíte na chemoterapii a říkáte si, co se mnou bude. Mozek v prvních chvílích zkrátka není schopen se s tím lidsky vyrovnat,“ říká Jana.

A pokračuje: „Výhoda ovšem vážně byla, že jsem netušila, jaká je prognóza tohoto onemocnění. Smrtelnost je vysoká, ale lékaři mi to tehdy neřekli. Dokonce prý tipovali, že to bude se mnou tak padesát na padesát. To jsem se dozvěděla ale až později.“

Rozchod a podpora rodiny

Oznámení rodině, že je jejich dítě nemocné, považuje Jana zpětně za nejtěžší. „Musela jsem se srovnat sama se sebou, ale do toho jsem musela podporovat ještě svou rodinu, která se hroutila z toho, že jsem nemocná. Myslela jsem na to, jak to se mnou dopadne, jak budu vypadat po chemoterapii, zda nebudu mít nějaké následky. A do toho utěšujete rodinu. Ano, sice mě podporovali, na druhou stranu to byla další zátěž,“ připouští Jana.

Se svým dlouholetým přítelem se Jana rozešla během léčby. „On to celé nepochopil. Myslel si, že si bude moci dál žít svůj život. A to nešlo, tak jsme se rozešli,“ přibližuje konec vztahu.

Únava v obchodě

Jana ale měla jiné starosti. Špatně snášela chemoterapii.

„Na začátku jdete na první a nevíte, do čeho vlastně jdete. Já už zvracela během chemoterapie. Ano, vypadají vám vlasy, obočí. Hlavně jste ale tak unavení, že nemůžete ani stát. Jednou jsem šla nakoupit a tak jsem se unavila, že jsem si v obchodě musela sednout na zem. A lidé kolem mě chodili a mysleli si, že jsem asi opilá. Nosila jsem paruku, takže netušili, co se mnou je,“ šokuje Jana.

Podle jejích slov měla dávky chemoterapií po šesti týdnech. „Máte chemoterapii, je vám zle, pak když už se to spraví a je vám chvíli dobře, tak už musíte na další. A pak to jede nanovo,“ vzpomíná Jana na léčbu.

Musím přežít!

V té době jí lékař řekl, že se nesmí věnovat pletení. „Prý to není dobré na srdce. A já si v ten moment řekla, že prostě musím přežít. Že to chci přežít, abych mohla plést! Ale plést jsem stejně nepřestala! Byla jsem do té doby aktivní a přešla do naprostého nicnedělání. To se nedá vydržet,“ přiblížila Jana.

Chemoterapie naštěstí zabrala a nádor zmizel. Jana se teprve pak dozvěděla, jak špatnou prognózu měla. Pak přišel strach, aby se rakovina nevrátila. „Teď už strach nemám. Chodila jsem na kontroly jednou za půl roku, pak za rok, za dva. Pokud se nádor nevrátí do 20 let, je malá šance, že by se objevil,“ říká nyní maminka dvou dětí.

Jana: Neodepisujte se!

Po léčbě si Jana začala plnit svůj sen a věnovala se šití. Zároveň se přihlásila ke studiu na vysoké škole. „Studovala jsem teologii. Vlastně díky té nemoci. Velmi mě zajímala historie a filozofie. Proto jsem se rozhodla pro tuto školu,“ říká statečná žena.

Zároveň přiznává, že jí zkušenost s nádorem dala velký nadhled v tom, co je a není v životě důležité.

„Člověk si stále dělá s něčím starosti, honí se za kariérou, penězi. Je to vlastně v pořádku. Ale měl by zvážit, co je v životě důležité a má smysl. Protože když ležíte na hematologii, tak vám dojde, že nejdůležitější je mít krásný den a hlavně být zdravý,“ myslí si Jana.

Nyní si Jana plní i své další sny. Stala se známou švadlenou a návrhářkou. Šije kostýmy z filmů a seriálů, navrhuje kostýmy pro divadlo,  na zakázku a sama je cosplayerkou.

Pro lidi, kteří onemocní stejně jako kdysi ona, má vzkaz. „Nechci nabádat k přehnanému optimismu. Ale mě vždy pomohlo na něco se připravovat, dát si nějaký cíl - např. udělám si kurz. Až se uzdravím, půjdu na vysokou školu. Je třeba neustále někam směřovat. Chodila jsem na léčbu s pánem, který plánoval, že si koupí karavan. Ano, plány nemusí vyjít, ale nastavení psychiky na „až se uzdravím, udělám tohle“, pomáhá. Ne nadarmo se říká, že u těchto nemocí hraje velkou roli psychika. Zkrátka se zcela neodepisujte,“  uzavírá svou zkušenost Jana.