Lidé trpící strachem z nemocí umírají častěji, tvrdí studie. Jak čeští praktici zvládají hypochondry?

O hypochodrovi napsal divadelní hru Zdravý nemocný  francouzský spisovatel a dramatik Moliére, ale nemusíme sahat do dávné historie. Stačí si vzpomenout na postavu lékaře v podání Rudolfa Hrušínského nejst. v komedii Vesničko má, středisková, který poslal svého neustále stěžujícího si pacienta do Pelhřimova, aby si prohlédl krematorium, „aby věděl, do čeho jde“.

Ačkoliv se může zdát přehnaná starostlivost o své zdraví komická, podle švédské studie existují lidé, kteří touto duševní chrobou velmi trpí, protože neustále přemítají nad tím, zda nemají vážnou nemoc. Hypochondrie, nebo odborně hypochondriáza, je ve vědeckých kruzích označována jako úzkostná porucha se symptomy, které přesahují průměrné obavy o vlastní zdraví.  Lidé s touto poruchou nejsou schopni zbavit se svých strachů z nemoci navzdory běžným fyzickým vyšetřením a laboratorním testům. Někteří mohou vyhledávat opakovaně různé lékaře, ale jsou i tací, kteří se lékařské péči vyhýbají. 

Chronický stres oslabuje organismus

Švédští vědci si pro svou studii vytipovali 4 129 pacientů s diagnózou hypochondrie a sledovali je od 1. ledna 1997 až do 31. prosince 2020. Jejich výsledky pak porovnávali s jedinci, u kterých se duševní choroba nijak neprojevovala. Ukázalo se, že ve studii bylo více žen, který trpěly hypochondrií (56, 7 %) a obvykle šlo o ženy ve středním věku, kolem 34,5 let. U většiny pacientů s hypochondrií (85,7 %) byla diagnostikována alespoň jedna psychiatrická porucha, především to byly úzkostné a depresivní stavy.

Během sledovaného období zemřelo 268 lidí s hypochondrií a 1 761 lidí bez ní. Jak se ale ukázalo, lidé s touto diagnózou mají zvýšené riziko z přirozených i nepřirozených příčin - mezi ty patří zejména sebevražda.

A proč podle autorů studie hypochodři umírají častěji? Ve studii hovoří o chronickém stresu, který oslabuje organismus, vede ke snížení imunity, chronickým zánětům a zejména také ovlivňuje životní styl - zoufalí lidé propadají často návykovým látkám, jako jsou alkohol, drogy a samozřejmě léky. Jak ale vědci dodávají, problém může být i nedostatečné rozpoznání hypochodrie jako skutečné psychiatrické poruchy a tím pádem i zlehčování stavu člověka s touto diagnózou.

Křik a pláč rodičů i „malý zázrak“. Lékař o problémech dětské psychiatrické péče v Česku

Východiskem je zlepšení diagnostiky

Většina úmrtí mezi pacienty s hypochodrií je podle výzkumu preventabilní, tedy - dá se jim předcházet.

„Je třeba zapracovat zejména na stigmatizaci těchto lidí a hlavně zlepšit rozpoznání a diagnózu této duševní nemoci a tím pádem volit vhodnou psychiatrickou a somatickou péči o tyto pacienty,“ řekl vedoucí výzkumu David Mataix-Cols z Karolinska Institute ve Švédsku.

Lidé se často bojí rakoviny

Blesk Zprávy oslovily praktické lékaře, kteří jsou většinou těmi prvními, za kterými pacienti s hypochondrií míří. Oba se shodují na tom, že studie odhalila zajímavé a důležité souvilosti.

„Je důležité si však být vědom toho, že i přes tato zjištění studie má svá omezení, například: “podhlašování" hypochondriázy, nedostatečné zohlednění primární péče, jde o pozorovací studii, což znamená, že nemůže poskytnout přímé důkazy o příčinném vztahu mezi hypochondriázou a zvýšenou úmrtností. Existuje možnost, že jiné faktory mohou přispívat k výsledkům, což se stalo u konzumentů kávy a rakoviny plic,“ upozornil pro Blesk Zprávy MUDr. Dušan Zhoř, praktický lékař z Kyjova. Ten dodal, že strachy pacientů z nemocí mohou být různé.

„Velmi častou je pak tzv. kancerofobie, tedy strach z rakoviny, kdy jedinec opakovaně navštěvuje různé lékaře, nechá se vyšetřovat a negativní výsledek jej neuspokojuje, respektive uspokojí jen na krátkou chvíli,“ uvedl Zhoř.

Jak poznají čeští praktici hypochondra?

„Pro mě jako praktika neexistuje žádná diagnostická metoda, která by mi řekla, že je pacient hypochondr. Pacient zpravidla vykazuje nějaké abnormality v chování. Svým potížím, ať už domnělým, nebo skutečným, přisuzuje daleko větší význam, ve svém zdravotním stavu se až zbytečně „šťourá“. Své příznaky, které jsou často naprosto banální, pak na základě studia internetu interpretuje jako příznaky závažných onemocnění,“ vysvětluje MUDr. Ivo Procházka, praktický lékař z Jedovnice. Potvrzuje, že vědomé či nevědomé bagatelizování příznaků tak pacient jedná podrážděně a odmítá si připustit, že je to spíše myšlenková interpretace.

„Často je hypochondr člověk, který k nám opakovaně chodí s příznaky, které běžný člověk nijak neventiluje, prostě se s nimi popere a více je neřeší. Typicky jsou to různé banální bolesti na hrudníku, kdy je píchne ve svalu a oni hned chtějí vyloučit infarkt myokardu, rakovinu plic nebo nějaká systémová onemocnění. A jakmile lékař jednu vyloučí, hned zase přijdou s jinou, kterou si obvykle přečtou někde na internetu. Takhle se mi například jeden pacient dožadoval vyšetření na nemoc, která byla zaznamenána v řádu desítek případů na celém světě a v úplně jiném regionu,“ řekl Blesk Zprávám MUDr. Procházka.

Tragický konec české pacientky

MUDr. Zhoř přibližuje i příběh jedné pacientky, která hypochondriázou trpěla.

„Pacientka mi pravidelně chodila povídat vášnivé příběhy o své stolici, jestli ji měla, kdy na ni myslela, kdy doběhla či nedoběhla, jaká stolice byla, jakou měla barvu atd. Samozřejmě mi stolice v různém stavu nosila v různých kontejnerech či sklenicích. Měla opakovaně vyšetřena střeva kolonoskopií, nesčetně CT a MR střev, dokonce si domluvila i operaci, protože se někde dočetla, že vyšetření nemusí vždy ukázat problém,“ přibližuje zdánlivě úsměvný začátek lékař. Pacientka podle něj  zřejmě navštívila všechny nemocnice v okolí 100 kilometrů od jeho ambulance.

„Nakonec ji srazil vlak, když spěchala na další vyšetření. Jak vidíte, takové onemocnění je velmi omezující až invalidizující.  Problém tohoto onemocnění je, že na to není účinná terapie a ani opakované ujištování lékaři nepomáhá,“ přibližuje Zhoř smutné rozuzlení.

Změny v českém zdravotnictví 2024: Nově hrazené vakcíny pro děti i zásoby nedostatkových léků

Pomoc hypochondrům vyžaduje spoustu času

Lékaři se shodují, že jediná možnost, jak pacientovi pomoci, je trávit s ním spoustu času, získat si jeho důvěru.

„Často jim musíme vysvětlovat, že to vyšetření, kterého se dožadují, je v mé ordinaci nerealizovatelné a že existují určitá pravidla a diagnostický postup, tady je potřeba být opravdu trpělivý. Zároveň je nutné snažit se získat jeho spolupráci pro nějaký psychoterapeutický přístup, případně antidepresivní léčbu nebo psychiatrickou pomoc. Já mám dobrou zkušenost s přesvědčováním pacientů ke zdravějšímu životnímu stylu, změně stravy, větší fyzické aktivitě, což jsou věci, které často u subdepresivních stavů opravdu velmi pomáhají,“ říká MUDr. Procházka. 

Jak dodává MUDr. Zhoř a jak uvádí i autoři švédské studie - je třeba i pacienty s hypochondrií nebrat na lehkou váhu.

„U těchto pacientů dochází velmi často k zneužívání alkoholu nebo léků proti úzkosti! Proto je potřeba kontrolovat i lékový záznam, jestli pacient neobchází okolní ambulance s žádostí o předpis léků,“ uzavírá MUDr. Zhoř.