Křik a pláč rodičů i „malý zázrak“. Lékař o problémech dětské psychiatrické péče v Česku

Rychlý růst počtu psychicky nemocných dětí je alarmující, některé zdroje uvádějí až čtyřnásobný počet mladých lidí, kterým je diagnostikováno psychické onemocnění. „Kontinuálně nám přibývá dětí s poruchou autistického spektra a skokově přibylo dětí s poruchami příjmu potravy, se sebepoškozováním a sebevražednými pokusy,“ vypočítal ve studiu primář Tomáš Havelka.

Myšlenky na sebevraždu a pokusy o ni se u podle něj začaly u mladých lidí projevovat především v roce 2020 během pandemie covid-19. „Ohromný nárůst sebevražedného chování jsme zaznamenali během lockdownů. V posledních měsících mám pocit, že ten výskyt lehce klesá. Ale rozhodně se stále jedná o skokový nárůst sebevražedného jednání a sebepoškozování.“

Havelka ale zároveň upozornil na to, že i přes podfinancované zdravotnictví se kvalita psychiatrické péče stále zlepšuje. „Navzdory té nepodpoře od státu je péče stále kvalitnější a kvalitnější. Je to takový paradox, neuvěřitelný, malý zázrak.“

Vendula Pizingerová v Blesku. Co s nedostatkem dětských psychiatrů? A spory s Válkem

Co dělat, když péče pro dítě prostě není?

I přes optimismus ale faktem zůstává, že v systému chybí lékaři, ambulance, lůžková oddělení jsou plná, chybí i následná péče. Co tedy mají dělat rodiče, jejichž dítě má psychické problémy, ale potřebná péče prostě není dostupná?

„Já bych radil vytrvat,“ vzkazuje Havelka rodičům. „I když se dozví, že čekací doba do ambulance je půl roku, což je opravdu dlouho, tak by neměli rezignovat. Měli by tu péči chtít i za půl roku. Velmi důležitá je i rodinná terapie,“ připomněl.

„Tam jsou čekací doby kratší, ale garance kvality tam není taková, protože to nemusí být zdravotnické zařízení,“ dodal Havelka. Podle něj je správnou cestou na péči trvat. „Opravdu chtít kvalitní péči, byť za delší dobu. Chtít ji po systému, včetně zdravotních pojišťoven, včetně ministerstva zdravotnictví. Opravdu nerezignovat. Apelovat, tlačit, chtít to. V posledním roce vnímám rezignaci a to mi přijde strašně smutné.“

Děti potřebují lásku a pozornost

„Dříve na nás rodiče křičeli, plakali nám do telefonu a já jsem to chápal. Ale teď řeknou tak děkujeme, na shledanou. Děsí mě to a je mi to nepřijemnější víc, než když byli útoční a agresivní, protože ta rezignace není v pořádku,“ popsal primář.

Kromě lékařské péče lze do dětské duše investovat i jinak. To nejdůležitější shrnula ředitelka nadace Kapky naděje Vendula Pizingerová: „Láska a pozornost.“

Tomáš Havelka její slova potvrdil. „Aby ta dětská duše byla spokojená, tak prostě láska, péče, pozornost, to je základ.“