Syn známého herce se nakazil koronavirem. Landovský začal ztrácet i čich i chuť

I vy patříte k těm, kteří prodělali nákazu koronavirem. Je to tak? 

Prošli jsme testy, které ukázaly, že já i má rodina máme protilátky na koronavirus. Já sám jsem onemocněl někdy před měsícem a půl a po tom to dostaly děti a manželka. Původně jsme ale nevěděli, jestli je to covid-19. Ta nemoc odpovídala příznaky.

Jak se projevovala?

V podstatě jsem týden prospal v horečkách. Postupně jak nám začaly chodit výsledky testů, tak se ukázalo, že je to skutečně koronavirus. Teď už jsme za nemocí a je nám dobře.

U každého se ale nemoc, jak se ukázalo, projevuje jinak…

To je pravda. Dokonce i v naší rodině se to lišilo, každého z nás ta nákaza zasáhla jinak. U mě se například projevila také ztrátou čichu a chuti. Bylo to poměrně zvláštní. V ten moment nám došlo, že to skutečně nebude obyčejná nemoc. Tyto doprovodné příznaky se přidaly až po té, co jsme měli po horečkách. Mohli jsme se tomu jen zasmát, ale bylo to v době, kdy jsme čekali na výsledky testů a kdy jsme nechtěli ještě nikoho plašit a strašit. Myslím, že je potřeba o tom ale otevřeně mluvit, protože tou nemocí se určitě ještě nakazí řada lidí, a tak je potřeba, aby se mluvilo i o všech možných příznacích a doprovodných jevech.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Tušíte, kde jste k té nákaze přišli?

Přemýšlel jsem o tom, ale nic konkrétního ze mě nevypadlo. Diplomacie je velmi specifická oblast zaměřená na sociální kontakt, ale nic, co by vyvstávalo z toho běžného provozu, se neobjevilo, takže skutečně nevím.

Jak jste tu karanténu prožili. Co vůbec lékaři v takových případech radí, co se může a nemůže?

Byli jsme v izolaci na rezidenci. Ještě když mi nic nebylo, tak jsem udělala všechna možná opatření před případným šířením nákazy, aby stálá delegace, což je přes 60 lidí, kteří tady v Bruselu pro Českou republiku pracují, tu pandemii přežila bez větších potíží. Rozdělil jsem tedy zaměstnance na dva týmy, nastavil jsem jejich rotaci, aby se týmy vzájemně nepotkávaly atd. Spokojeně jsem v rámci této rotace odešel domů a teprve v půlce této rotace se u mě objevily první příznaky.

A tak jste zůstal na rezidenci a přečkal?

Ano. Dokonce moje žena ještě před strachem z omezeného zásobování potravin, o kterém se tu hodně mluvilo, nás stihla zásobit jídlem zhruba na měsíc. Takže jsme byli celá rodina na rezidenci a v momentě, kdy ta nemoc udeřila, tak to bylo samozřejmě těžké po stránce, jak si budeme vzájemně pomáhat, kdo se postará o děti. Ale přečkali jsme to a zhruba po týdnu, kdy už ta nemoc byla slabší, jsem mohl začít fungovat alespoň po telefonu. Ale stále jsme byli v izolaci. To trvalo zhruba měsíc. Když jsem odjížděl na diplomatickou misi, tak jsem se těšil, že budu víc s rodinou. To se tedy opravdu povedlo. Ani jsme se nepohádali a myslím naopak, že nás to spíš utužilo.

Přidušená diplomacie

V rámci české mise jste byli jediní, kdo si nákazou prošel, nebo postihla ještě někoho dalšího?

Byli jsme jediní, u kterého se potvrdily protilátky. Ale v takto velkém kolektivu samozřejmě lidé různě onemocněli. Pokud někdo onemocněl, jakkoliv, tak šel hned do izolace a u nikoho, z těch co onemocněli, jsme neidentifikovali na základě testů na protilátky přítomnost covid-19.

Je ale pravda, že některá onemocnění u jednotlivců měla těžký průběh. Měli jsme tu jednoho kolegu, který byl vážně nemocný s plícemi, ale naštěstí to nebyl souběh zápalu plic a koronaviru. Byl to pravděpodobně jen zápal plic. Musel ale i do nemocnice.  Myslím, že jsme se s tím vypořádali všichni důstojně, testovali jsme, jak jsme měli, drželi se v izolaci, takže jsme si s tím poradili.

Jak moc vlastně tato současná pandemie zasáhla do světa diplomacie, která, jak jste už naznačoval, je postavena především na sociálních kontaktech, tedy především na osobních schůzkách a jednání?

Především se aktivovala síť diplomatů ve všech zemích, kteří podávali zprávy o tom, jak se nákaza šíří v jejich teritoriu, kde zastupují svůj stát, a všichni si museli přijmout podobná opatření, která jsme přijali my tady v Bruselu. My tady máme celkem tři mise. Tedy Stálé zastoupení při EU, Česká ambasáda a naše mise při NATO. Všichni jsme byli vzájemně v kontaktu a opatření jsme dělali a stále děláme synchronně.

Ale ten diplomatický život, tedy ten sociální, ten se úplně zastavil. Hodně jsme se přesunuli do virtuálního prostoru. Jednání byla především pomocí telekonferencí. A co je pozitivní, že jsme i přesto zvládli absolvovat i utajovaná jednání. Ukázalo se tedy, že jsme schopni se i ve stavu nouze spolu bavit přes utajované kanály.

Čili žádný prvek diplomatické praxe nemusel ustoupit do pozadí, jen se prostě vše přeneslo na elektronické platformy?

Přesně tak. Chybí tomu samozřejmě ten mezilidský kontakt, nebo to, že jsme se potkávali na obědech. Teď mi tak maximálně například kolega z Chorvatska přinesl před dveře něco, co uvařil, a já si to vyzvedl. Ty komunikační prostředky jsou už ale dnes tak efektivní, že se ukazuje, že tu práci, kterou potřebujeme, jsme schopni udělat. Dokonce jsme zvládli uspořádat i setkání ministrů. Měli jsme dvě taková setkání – ministrů zahraničí a ministrů obrany. Obě proběhla přes videokonference a setkávali se pouze virtuálně ze svých hlavních měst.

Jakou roli vlastně v rámci pandemie sehrálo NATO? I u nás jsme viděli, že se do takzvané první linie pomoci zapojila armáda.  

Myslím, že veskrze pozitivní. NATO je organizace, která má krize v genech od samého počátku a je připravena vždy poskytnout součinnost svým členům a dalším zemím. V tom úsilí o pomoc se Aliance soustředila především na přepravu. NATO má nejen vlastní přepravní letadla a krom toho má také nasmlouvané kapacity ukrajinských letadel Ruslan a dalších. V této době se proto aktivoval systém Rapid air mobility, který umožňuje přepravu osob a materiálu po celém světě. V tomto systému jsme schopni rychle odbavovat žádosti o přepravu.

Další důležitá věc je, že Aliance musí fungovat i v době pandemie. To znamená, že všechny mise a operace stále fungují, i když v některých případech se snížil počet vojáků přímo na místě. Část personálu odjela, některým se změnila náplň nebo výcvik místních sil.

Co také zafungovalo, je taková burza poptávky a potřeby jednotlivých zemí v rámci katastrof pod názvem Euro-Atlantic Disaster Response Coordination Centre (EADRCC), kde si země vyměňují požadavky a jiné na ně zase reagovaly. Přes tento systém pomohla i Česká republika Španělsku a Itálii, kam jsme posílali pomůcky a ochranné roušky.

A už se i Severoatlantická aliance připravuje na případnou druhou vlnu nákazy?

Ano, všichni ministři se shodli na tom, že se i NATO začne chystat na případnou druhou vlnu. Zadala se proto do systému zpracování pandemického plánu, a to nejen na koronavirus, ale i na případnou jinou pandemii. Je jasné, že i NATO, stejně jako všichni ostatní, se bude chtít poučit z této situace a v případě situace podobného typu využít všechny zkušenosti, postupy a procedury, které jsme se teď při této krizi naučili.

A přišli jste naopak při řešení současného stavu na nějaké mezery v systému, na něco, co už nesmíte v příštích případech opakovat?

Velkou mezeru nikdo neobjevil. To, co si myslím, že bude do budoucna chybět, je systém účinného testování. V každé krizi podobného typu, pokud chcete být schopný neustále udržovat všechny organizace v chodu, a třeba v NATO, platí, že pokud se jednání Rady neúčastní byť jen jedna delegace, tak se takové severoatlantické jednání nemůže odehrát. A právě na toto je potřeba mít systém testování. Vědět, kdo je a kdo není postižen. A to testování musí být natolik funkční, aby zdravý kmen všech organizací drželo v jakékoliv situaci v akceschopném režimu.

Když jsme tedy mluvili o zajišťování materiálu stroji NATO, tak proč k nám přepravily roušky, respirátory a další ruslany, nebo letadla z Číny?

Jestli si pamatuji správně, tak ta letadla, která přiletěla, tak byla velkokapacitní letadla ukrajinské společnosti a ruské společnosti, což jsou smluvní letadla. Ukrajinská mají nasmlouvaná i státy Aliance, ta ruská jsou, myslím, volně na trhu. Nebyl to diktát jedné země. Byla to nabídka, poptávka a poptávka na transport. To, že se podařilo sehnat transport, tak to bylo v tu chvíli klíčové. Za tím, že lítaly Ruslany, nebo že nelítaly stroje přímo aliance, nevidím určitě diktát Číny. Navíc časově si myslím, že ten systém NATO přišel o trochu později, než byly první lety pro Česko realizovány.

Jak to teď vlastně vypadá ve vojenském ústředí v Bruselu?

Vojáků máme asi třetinu. A ti jsou na epidemie a podobné situace připraveni asi nejvíc a myslím, že i penetrace viru armádou České republiky byla v řádu asi promile. Vojáci jsou zvyklí čekat a jsou připraveni si poradit také s volným časem, když nějaký přijde. Civilisté to možná nesou hůř.

My jsme částečně integrovaná delegace, takže dáváme dohromady všechny kultury – vojenskou, z ministerstva obrany i diplomatickou neustále dohromady. Ta nová moderní budova se vylidnila. Uprostřed v ní máme takovou promenádu, a tak byla najednou úplně prázdná. Ale už v těchto dnech i centrála NATO opět ožívá, už je jednání pár výborů a ten pracovní zápřah se zvyšuje každým dnem. A to kvůli přípravě na ministriádu, která bude, myslím, 15. června. Ale pokud je třeba ještě rychle nějak jednat, tak se sejdeme i ve virtuálním prostoru.

Váš otec slavný herec Pavel Landovský proslul jako svérázný voják Terazky v komedii Černí baroni. Nepředhazují vám to někdy kolegové, nebo vojáci z ústředí NATO?

Vojáci ani ne. Samozřejmě mi připomínají, že ten film znají. Já s nimi hraju třeba i karty, jsem přístupný i k jejich specifickému humoru a navíc pracovně pocházím z ministerstva obrany, takže to pro mě tady v Bruselu není žádná velká změna se s armádní kulturou potýkat. Oni by ty dvě kultury měly sice zůstat oddělené, ale zároveň je s tím potřeba pěstovat i porozumění. Civilista by si ale podle mě neměl hrát na vojáka a voják nemá nikdy zapomenout na to, že je voják.

A je vám, myslíte, líp v diplomatické misi, nebo byste byl raději primátorem Prahy, na kterého jste kandidoval.

Mně je u mojí práce opravdu teď dobře a myslím, že mi odborně i lidsky opravdu sedí. Ta diplomacie je fantastická v tom, že máte široký záběr a potkáváte neuvěřitelné množství zajímavých lidí. Takže si to tady v Bruselu vyloženě uživám.