18°C
Vražda Otýlie Vranské vyřešena? Vraždit měl podle muzea policie rotmistr s milenkou!
Dva kufry a v nich lidské ostatky. Tak se začal rýsovat případ brutální vraždy Otýlie Vranské z roku 1933. Jeden z nejznámějších případů vraždy a rozřezání lidského těla za celá desetiletí provázelo mnoho neznámých. Až teď, po 90 letech, se podařilo s jistou pravděpodobností odhalit vraha. Podezřelým je podle muzea policie rotmistr Josef Pěkný společně s prostitutkou Antonií Koklesovou.
22letá Otýlie Vranská, původem ze slovenského Brezna, byla zavražděna 1. září 1933 v Praze. Nejpravděpodobnějším místem činu byl dům v Nuslích, dnes již nedochovaná stavba. Ani badateli a řediteli muzea policie Radku Galašovi se nepodařilo dohledat fotografie nebo nákresy toho, jak dům vlastně vypadal. Při následné sanaci byl totiž spolu s dalšími odstřelen.
Před 90 lety se ostatky Vranské objevily ve dvou kufrech anglické výroby. Jeden ve vagónu v Bratislavě, druhý v Košicích. Podle Galaše se tak zřejmě stalo proto, že vrah chtěl tělo zavražděné „dostat co nejdál od sebe“.
Vraždil rotmistr Pěkný?
Samotnou vraždu měl s 80% jistotou spáchat rotmistr Josef Pěkný. Zasloužilý legionář z 28. pluku, který bojoval v bitvách v Rusku a na Sibiři, ale i na západě. Vražda Vranské však nebyla plánovaná, ale spáchaná v afektu. „Otýlie nebyla obětí sexuálního devianta. Nikdy nebylo zadokumentováno přiznání se k vraždě či doznání na smrtelné posteli. Poznatky pochází z archivních fondů, tisku a především spisů. Celý spis je dochovaný z velké většiny,“ popisoval Galaš na čtvrteční besedě v budově muzea policie.
Vyšetřování a „hrabání v archivech“ (jak svými slovy popsal operativní činnost v terénu) jim zabralo zhruba tři roky. „Jsme na 80 procent přesvědčeni o tom, že na vraždě se přímo a významnou měrou podílel rotmistr Josef Pěkný a přímou účastnicí, ne-li spolupachatelkou byla Antonie Koklesová,“ vyprávěl před početným publikem. Mezi nimi bylo několik kriminalistů, například legenda pražské mordparty Josef Lottes nebo bývalý operativec pardubického oddělení vražd Jan Žerovnický. Kromě prohrabování se ve starých spisech se pokoušeli také o genetickou shodu s pomocí DNA. V kufru a na rukou rozřezané Otýlie se našlo několik vlasů. Ty se ale nepodařilo s ničím spojit, pravděpodobně kvůli kontaminaci důkazů. Tehdy nikdo o DNA ještě nic nevěděl, takže se s podobnými důkazy nezacházelo „v rukavičkách“.
Antonie Koklesová byla prostitutka, se kterou se Otýlie seznámila na jedné schůzce s Pěkným. Podle sestry Vranské jí měl „nějaký rotmistr“ slibovat manželství a bydlení. Vranská to ale měla jednou před Antonii na Pěkného vybalit, což mohl být spouštěč k vraždě.
Od ucha k uchu
V roce 1933 detektivové počítali s tím, že Vranskou zavraždili ranami do hlavy. Otýlie před smrti ale mimořádně trpěla. „Vranská byla podřezána zaživa. Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk,“ řekl Galaš k tomu, jak mladá žena zemřela. Následovaly sečné rány do hlavy, které vrah zřejmě prováděl tak, že stál nad obětí a sekal ji do hlavy. Tehdy se uvažovalo i nad tím, že rány způsobila šavle. Takovou Pěkný s vysokou pravděpodobností jako legionář vlastnil.
Tělo následně rozřezal a do levého prsa ještě zasadil několik ran nožem. Ty vznikly už po smrti, nevykazovaly vitální reakce.
Pěkný zemřel ve svých osmdesáti letech, zanechal po sobě tři děti. K jeho potomkům se Galaš rezolutně odmítl vyjádřit. „Nic k nim nebudeme prozrazovat, ani kdybyste mi nohu řezali,“ prohlásil. Nechtěl ani prozradit odkud rodina aktuálně pochází, případně jak se k případu sami postavili.
Měl co ztratit
Jak již bylo popsáno, motiv nebyl sexuální. Josef Pěkný jakožto tehdy vysoce postavený legionář měl existenční obavu. Napovídá tomu například jeho změněná výpověď, rozdíly mezi výpovědí Koklesové a to, že se nepřihlásil policii. Důkazy jsou ale stále nepřímé. Tehdy ani neproběhla domovní prohlídka, která by například potvrdila místo činu.
Laxní přístup
Na besedě popisovali i tehdejší laxní přístup policie. Ta případu sice věnovala velkou pozornost, spousta věcí jim ale unikala. Už na Slovensku to bylo kvůli pitvě, špatné dokumentaci a komunikaci. „Je tam několik pochybení, která kdyby se nestala, tak nejspíše by případ byl vyřešen rychleji,“ popisoval historik Miloš Vaněček. Popisoval, že tehdy policisté špatně sejmuli otisky prstů zavražděné. Kdyby se jim to povedlo udělat napoprvé a správně, nemuseli by tak dlouho tápat po totožnosti.
Případu se tehdy věnovali ale jedny z největších kriminalistických kapacit. Mimo jiné i policejní rada Josef Vaňásek.
Detektivy mátly i tehdejší anonymní dopisy údajného „Fantoma ulic, který touží po krvi“. Dodnes neznámý muž tehdy poslal asi čtyři dopisy a navždy se odmlčel. „Byl to inteligentní a vzdělaný člověk, asi spíš toužil po pozornosti,“ popsal Galaš s tím, že tento fantom pravděpodobně nevraždil.
Vražda Vranské byla v roce 1933 asi jediným případem vraždy, který zůstal neobjasněný. Tenkrát byla objasněnost asi 93 %. Ostatky Otýlie badatele pří pátrání nedokázali najít. „Proběhl pohřeb za účasti matky, sestry a faráře. Tělo mělo být uloženo do hromadného hrobu," popsal Galaš. Při hledání v hrobkách se jim ale kosterní ostatky nepodařilo objevit. Dodnes je záhadou, kam se poděla. „V Breznu není ani žádná stopa po rodině Vranských, nikdo po nich pravděpodobně nezbyl,“ dodal na závěr Galaš.
Video
Vražda Otýlie Vranské po 90 let budila rozpaky.
Témata:
Související
A hlavně že po 90letech vědí kdo to byl a jak to udělal/i
