9°C
Marlín neboli plachetník je mořská ryba podobná mečounovi. Ale byl to také název vlastnoručně vyrobené lodi Josefa Trampoty, na níž na přelomu 90. let se svou rodinou obeplul půlku zeměkoule. „Táta si stavbou plachetnice splnil sen,“ říká dnes jeho syn.
To je ale jen jedna část barvitého příběhu člověka, který v roce 1967 emigroval do Německa a usadil se nedaleko bavorského Řezna. Nejprve Josef Trampota pracoval na čerpací stanici. Vlastní pílí a přičinlivostí se mu podařilo nashromáždit tolik peněz, že ji koupil. Následně si půjčil peníze a stal se majitelem starého kina, kde se již nepromítalo, a přestavěl ho na diskotéku.
Jejich obliba byla veliká, prosperovala velice dobře. Pak Josef začal stavět rodinné domky, které chtěl, až budou hotové, rozprodat. Byl to vynikající developerský projekt, baráčky už ale nedostavěl. Nadchl se totiž pro bláznivý nápad – postavit si jachtu a obeplout s ní svět. „Otec, když měl nějaký cíl, nehleděl ani nalevo ani napravo,“ popisuje jeho syn.
„Velice nevýhodně prodal téměř všechno, co měl. Potřeboval okamžitě hotovost na stavbu lodi, tak šel s cenou za prodej našeho majetku nízko. Pronajal si halu v přístavu v Řezně a začal stavět loď,“ popisuje. Tatínek v Česku pracoval jako zámečnický mistr, takže práce se železem, ze kterého loď většinou stavěl, mu nedělala větší problém
Za rok a půl měl plachetnici dlouhou 20 metrů postavenou. Stála na tehdejší dobu velkou sumu – 1,2 milionu marek, zhruba 22 mil. Kč. „Mamka o tenhle podnik nikdy nestála. Protože ale tátu nechtěla opustit, tak to táhla s ním. Všeho se vzdala a na čtyři roky se vydala na moře, kde několikrát málem přišla o život,“ vypráví jejich syn Michael Trampota. Prakticky veškerý rodinný majetek se přetavil v jeden dopravní prostředek.
„Máma měla starost, kam za zbývající peníze doplujeme. Cestou jsme si proto, hned jak to bylo možné, začali přivydělávat vozením turistů,“ vzpomíná Michael. Začátek Nákladní loď je v roce 1986 odvezla na moře. „Byli bychom moc hluboko a po Dunaji, který Řeznem protéká, bychom plout nemohli,“ vysvětluje Michael Trampota s tím, že otec neměl ani správné mapy.
„Ofotil si něco v knihovně. Naše cestování bylo zpočátku ve stylu plus minus,“ dodává. Z Černého moře pluli do Středozemního a pak dál přes Atlantický oceán a Panamským průplavem ke břehům Spojených států amerických do přístavu San Pedro. Zážitků z cesty má nepřeberné množství, mnoho se mu jich vrylo do paměti, byť byl ještě chlapcem.
„Ne všechno si ale pamatuji. Nedávno jsem viděl fotku, na které jsem kdesi v Karibiku. Nádherné, průzračné moře, hromady bílého písku a za mnou je halda mušlí. Vůbec jsem si tu situaci nepamatoval,“ usměje se. Naopak velice živě si pamatuje, když je uprostřed oceánu přepadli na dřevěné lodi s vlajkou, na níž byla lebka a zkřížené hnáty, piráti.
„Naštěstí používali k pohonu jen vítr, kdežto my jsme měli dvakrát 400 koní. Táta měl tehdy veliký strach a také nabité flinty připravené na to nejhorší...“ Tam, kde se rodině líbilo, se usídlila na delší dobu. Například v Turecku strávili téměř dva roky a vydělávali si přepravováním turistů z pobřeží na zdejší ostrovy.
Rodina tu také vlastním přičiněním málem přišla o život, protože si společně »pochutnala« na uzené makrele a kvůli otravě jídlem prožila následující měsíc v nemocnici. Tři čtvrtě roku také strávili v americkém městě San Pedro ve státě Kalifornie.
„Mamka se starala o loď. Táta si našel práci a stavěl montované domy.“ A Michael tam dokončil třetí třídu základní školy. „Naučil jsem se perfektně anglicky. Když jsme se později vrátili do Německa, uměl jsem ji lépe než učitelka.“ V přístavu San Pedro jejich pouť nakonec i skončila. Michaelův otec špatně vyplnil vízum a američtí celní úředníci byli nesmlouvaví: Buďto okamžitě sami opustíte USA, nebo vás vyhostíme my!
Video: Francouz Guirec Soudee cestuje kolem světa se slepicí
Francouz Guirec Soudee cestuje kolem světa se slepicí. Instagram/voyagedyvinec
„Otec chtěl jet dál až do Austrálie, ale mamka už to nedala. Po čtyřech letech už toho měla tak akorát.“ Pro rodinu to znamenalo rychle se zbavit své lodi a honem domů. „S mamkou jsme sedli na letadlo a za naše úspory letěli do Německa. Otec ještě musel prodat loď, ale pak už do Německa neletěl. Chtěl se vrátit domů do Československa,“ líčí Michael.
Mezitím totiž došlo v Československu k převratu, a tak se Trampota starší vrátil domů, za sestrou do Benešova u Prahy, která mu v počátcích hodně pomohla. Jeho manželka v té době bydlela v Bavorsku, starala se o rodinu a živila se pečováním o seniory. Podnikání Josef Trampota vzápětí po návratu domů začal znovu podnikat.
Vozil z Německa do rodné vlasti použité elektrospotřebiče, které případně nechal opravit a za vyšší cenu prodával. Podnikání se dařilo, bohužel si ale našel špatného jednatele, který na něj – jak tvrdí jeho syn – »ušil boudu«. Udal ho Policii ČR, že si objednal zmlácení svého obchodního konkurenta.
Policisté pak Josefa Trampotu tři měsíce drželi ve vazbě, mezitím jednatel celou firmu vytuneloval. „Když otce pustili, tak jsme na jednatele firmy podali trestní oznámení. Všechny soudy jsme vyhráli. Dodnes na něj máme exekuční výměr, ale on oficiálně nic nemá. Sice vlastní velkou kamionovou přepravu, ale před zákonem nemá vůbec nic.“
Po neúspěchu v Benešově následovalo stěhování do Nové Pece, kde původně bydleli dva roky v karavanu u jednoho známého na zahradě. Až pak si nechali postavit rodinný dům. Postupně nakoupil otec i vedlejší pozemky, kde byly mokřady a močály, a rozhodl se, že z nich udělá rybníky, kde bude chovat raky říční.
„Otec si koupil starý pásový bagr, buldozer a na pozemcích postupně vzniklo osm rybníků.“ To se psal rok 2005. Původní záměr s chovem raků se ale příliš nevydařil, především kvůli teplotě vody. Nakonec tu Josef Trampota vysadil pstruhy a lákal hosty na sportovní rybolov, rybáři si tu mohli nechat pstruhy upéct.
„Lidem to chutnalo, informace se rozkřikla, začali jsme mít stále větší zájem, a proto se naši rozhodli, že si tu postaví rybí restauraci.“ A tak se začal rodit Wellness hotel Marlin. Nejprve zde fungovala rybářská bašta. Místní rádi vzpomínají i na její původní podobu, kdy se za nepříznivého počasí okolo lavic a stolů natáhly gumové plachty, uvnitř byl plynový teplomet, pak stačila kapka grogu a večírek byl na světě.
Hotel vznikal pomalu, přestavovala se původní budova. Všeuměl Trampota mladší se vyučil rybářem. „Základní školu jsem dokončil v bavorském Waldkirchenu, uměl jsem česky velice špatně.“ Od svých 25 let pak pomáhal otci budovat hotel.
Při tom získal profesní zručnost a na pár let odešel vydělávat peníze do zahraničí, Připomínka Pracoval jako topenář, zedník či obkladač ve Švýcarsku. Když otec Josef v 67 letech zemřel na zástavu srdce, Michael se vrátil a převzal hotel, nyní ho provozuje se svojí matkou a také manželkou, kterou si v Nové Peci našel a má s ní synka.
Dobrodružnou plavbu mu dnes a denně připomíná vypreparovaný merlín modrý, kterého ulovil jeho otec. „V 80. letech ho chytil na Kanárských ostrovech a pojmenoval podle něj svou loď. A nakonec i hotel,“ uzavírá vyprávění nevšedního příběhu Michael Trampota.
Má tři sourozence
Michael má tři sourozence. Nevlastní sestru z otcova prvního manželství, která během plavby zůstala u matky. Nejmladší sestře je 19 let, narodila se až po návratu domů. Část výpravy s ním ale prožila jeho starší sestra. „Rodiče chtěli, aby chodila do stejné školy. Takže byla často u příbuzných. O prázdninách ji k nám přiblížili letadlem, pak zase odletěla,“ vysvětluje Michael Trampota.
Video: Jak to vypadaná na největší zaoceánské lodi
Představení Harmony of the Seas Royal Caribbean
