Čtvrtek 13. května 2021
Svátek slaví Servác, zítra Bonifác
Oblačno, déšť 21°C

Poslanecká sněmovna: Co bude denní chleba poslanců, které na podzim zvolíme?

Autor: mah - 
9. dubna 2021
14:09

Poslanecká sněmovna je dolní komora Parlamentu České republiky. Volby do ní probíhají každé čtyři roky, ty nejbližší pak budou na začátku října 2021. Jaké povinnosti a pravomoci ovšem bude mít 200 poslanců, kteří z nich vzejdou a jak sněmovna běžně funguje?

Poslanecká sněmovna:

Většiny:

Volby:

Legislativní proces:

Co je Poslanecká sněmovna?

Poslanecká sněmovna je součástí moci zákonodárné v České republice a je definována v hlavě druhé Ústavy České republiky jako jedna ze dvou komor Parlamentu. Její hlavní náplní je jednání o návrzích zákonů, které jí předkládají poslanci, skupiny poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstva vyšších samosprávných celků a jejich schvalování. Průběh zákonodárného procesu ještě popíšeme později.

Zároveň Sněmovna vyslovuje důvěru vládě. Nově jmenovaný premiér musí Sněmovnu o důvěru požádat do třiceti dnů od svého jmenování. Kromě toho Parlament, a tedy i Poslanecká sněmovna, vyslovuje souhlas s dlouhodobým vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem ozbrojených sil jiných států na našem území. Poslední úlohou Sněmovny pak je schvalování mezinárodních smluv.

Poslanci a členové Poslanecké sněmovny

Poslanecká sněmovna se skládá z 200 poslanců. Poslancem se může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a nejpozději druhý den voleb dosáhne 21 let.

Poslance v Česku volíme každé čtyři roky ve volbách do Poslanecké sněmovny. Ty probíhají poměrným volebním systémem ve čtrnácti volebních krajích, které kopírují samosprávné kraje.

Poslanci si po volbách musí zvolit předsedu Poslanecké sněmovny, který se stává třetím nejvyšším ústavním činitelem po prezidentovi a předsedovi Senátu, a místopředsedy. Poslanci zároveň volí složení jednotlivých sněmovních výborů a komisí. Předsedou, místopředsedou ani členem výboru se ovšem nemůže stát nikdo ze členů vlády.

Předsedu vlády jmenuje prezident republiky. Ten není ve svém výběru nijak omezen, tradičně ovšem jmenuje předsedu nejsilnější politické strany ve Sněmovně. Premiér následně musí do třiceti dnů předstoupit před poslance a požádat je o důvěru. Pokud neuspěje, může prezident jmenovat premiéra podruhé, znovu přitom má volnou ruku. Teprve pokud by ani druhý člověk navržený prezidentem před poslanci neuspěl, vybírá premiéra předseda Sněmovny.

Většiny a kvóra: Kolik poslanců je potřeba, aby se mohla sněmovna jednat?

Poslanecká sněmovna je dle ústavy usnášeníschopná, pokud je přítomna alespoň třetina jejích členů. Minimální množství poslanců, kteří tak mohou jednat o návrzích zákonů je 67, to je tak minimální kvórum.

Pro přijetí většiny zákonů stačí takzvaná prostá většina. Ruku pro ně tak musí zvednout nadpoloviční většina poslanců. Nejnižší počet poslanců, kteří tak mohou schválit návrh zákona, je 34.

Pokud se ovšem hlasuje o zákonu, který zamítl Senát, případně vetoval prezident, musí pro něj znovu hlasovat absolutní většina poslanců. Minimální počet hlasů pro protlačení zákona proti vůli horní komory parlamentu nebo prezidenta je tak 101.

Ještě přísnější jsou limity pro změny ústavních zákonů, k jejich schválení je potřeba třípětinová většina všech poslanců, tedy 120, takzvaná kvalifikovaná většina. Na jejich znění se navíc Poslanecká sněmovna musí shodnout se Senátem a nemůže tak přehlasovat případné pozměňovací návrhy.

Podobná situace je i u volebních zákonů nebo u zákonů o styku obou komor Parlamentu České republiky. Zde jsou ovšem limity nastavené stejně, jako běžné zákony. Ani zde ale poslanci nemohou přehlasovat případné pozměňovací návrhy senátorů.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Volby do Poslanecké sněmovny se v Česku konají každé čtyři roky, ty nejbližší v říjnu 2021. Jejich konání vyhlašuje prezident, nesmí se však konat dříve, než 30 dní před koncem volebního období.

Volí se poměrným systémem.

Volby mohou nastat i dříve než za čtyři roky, pokud dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny. K tomu v historii České republiky došlo dvakrát. První předčasné volby se konaly v roce 1998, pouhé dva roky po volbách v roce 1996. Podruhé k nim došlo v roce 2013, kdy se zároveň termín konání voleb přesunul z přelomu jara a léta doprostřed podzimu.

Funkce poslance je ovšem neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, senátora, soudce a dalších funkcí stanovených zákonem.

Rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby

Poslanecká sněmovna nemusí vždy dokončit celé své čtyřleté funkční období. K jejímu rozpuštění může přistoupit prezident republiky, pokud poslanci nevysloví důvěru vládě, jejíž předseda byl prezidentem jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, pokud se Sněmovna do tří měsíců neusnese o návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, pokud Sněmovna přerušila jednání na delší dobu, než je zákonem přípustné nebo pokud je Poslanecká sněmovna neusnášeníschopné déle než tři měsíce, ačkoli nepřerušila zasedání.

Poslední možností, kdy může prezident Poslaneckou sněmovnu rozpustit je, pokud o to Sněmovna požádá usnesením, pro které hlasovaly alespoň tři pětiny všech poslanců. Sněmovnu ovšem nelze rozpustit během posledních tří měsíců jejího funkčního období.

V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěná, přebírá za ni omezeně pravomoci Senát. Ten může ovšem vydávat pouze zákonná opatření a to jen ve věcech, které nesnesou odkladu.

Přijímání zákonů: Jak vznikají pravidla pro život v České republice

Většina lidí si ze školních hodin pamatuje, že o návrhu zákona jako první jedná Poslanecká sněmovna, která je v případě schválení předává Senátu, který jej může Sněmovně s úpravami vrátit, zamítnout, nebo schválit a poslat k podpisu prezidentovi. Při debatě o zákonech ovšem často o 1., 2. nebo 3. čtení. A existuje i zákon, pro který známá trasa Sněmovna – Senát – prezident neplatí. V následujících odstavcích si vysvětlíme, co návrh čeká při jeho cestě Poslaneckou Sněmovnou.

Návrh zákona: Kdo může přijít s novou právní úpravou

Podle Ústavy České republiky mohou návrhy zákonů předkládat jednotliví poslanci a jejich skupiny, Senát, vláda nebo zastupitelstva vyšších samosprávných celků, tedy krajská zastupitelstva a zastupitelstvo hlavního města Prahy.

Návrh zákona musí obsahovat přesné paragrafové znění, na kterém se má Poslanecká Sněmovna usnést. Kromě toho je součástí návrhu i důvodová zpráva, která má popsat současný stav, proč je navrhovaná úprava nezbytná a zhodnotit její očekávané dopady na finanční rozpočty jak zákona jako celku, tak jednotlivých usnesení.

Návrh zákona se předkládá předsedovi Sněmovny. Ten návrh podstoupí organizačnímu výboru a zároveň jej rozešle poslancům a poslaneckým klubům. Pokud se nejedná o vládní návrh, tak předseda Sněmovny zároveň požádá vládu o její stanovisko, ta má na jeho vyjádření třicet dní.

Organizační výbor má na starost doporučení zařazení návrhu na schůzi, určí pro návrh zpravodaje pro první čtení a případně doporučí výbor, který by se měl návrhem zabývat.

První čtení: Obecná rozprava

Zákon následně putuje do prvního čtení. Při tom vystoupí nejdříve navrhovatel, který zákon uvede. Další vystoupí sněmovní zpravodaj určený organizačním výborem. V následné rozpravě vystupují poslanci s projevy svých názorů na obsah návrhu.

První čtení končí hlasováním, kde se rozhodne o zamítnutí návrhu, nebo vrácení návrhu k dopracování. Pokud k tomu nedojde, pokračuje zákon ke garančnímu výboru a případným dalším výborům, které navrhne organizační výbor, předseda Sněmovny nebo některý z poslanců.

Druhé čtení: Kdy se zákon může dočkat pozměňovacích návrhů

Před druhým čtením musí návrh zákona projednat garanční výbor a případné další výbory. Výbor může ve svých usneseních k návrhu podávat i pozměňovací návrhy, na kterých se členové výboru shodli. V usnesení zároveň doporučí, zda návrh schválit nebo zamítnout. Výbor má právo i na zpracování komplexního pozměňovacího návrhu, který ten původní zásadně přepracuje a pokud se v druhém čtení dočká souhlasu Sněmovny, je brán jako základní text pro další projednání.

Následuje obecná rozprava druhého čtení, ve které můžou poslanci vrátit návrh garančnímu výboru na projednání. V následné podrobné rozpravě dávají pozměňovací návrhy jednotliví poslanci. Ti mohou navrhnout i zamítnutí projednávaného návrhu. O tom se však hlasuje až ve třetím čtení.

Třetí čtení: oprava chyb a schválení zákona

Po druhém čtení putuje návrh zpět ke garančnímu výboru. Ten jej opět projedná a v usnesení doporučí, nebo nedoporučí přijmout jednotlivé pozměňovací návrhy předložené poslanci. Zároveň navrhne, v jakém pořadí o pozměňovacích návrzích hlasovat ve třetím čtení.

Během rozpravy ve třetím čtení je možné navrhovat pouze opravu technických, gramatických nebo tiskových chyb v zákoně. Poslanci jinak mohou navrhnout opakování druhého čtení. Následuje již hlasování. Nejdříve poslanci rozhodují o přijetí jednotlivých pozměňovacích návrhů, na závěr se pak vyslovuje souhlas s návrhem zákona jako celkem. Je-li schválen, opouští Poslaneckou sněmovnu a míří do Senátu.

Zvláštní jednání o zákonech

Pokud se projednává návrh zákona, která nemá kontroverzní charakter, může předkladatel zákona navrhnout, aby byl schválen již v prvním čtení. Aby se tak nestalo, můžou proti návrhu vznést námitku dva poslanecké kluby, nebo alespoň 50 poslanců. Pokud zákon má být přijat v prvním čtení, ale nedostane dostatek hlasů, není zamítnut, ale může pokračovat standardním legislativním procesem.

Další alternativou je projednávání zákonů během stavu legislativní nouze. Ten je možný vyhlásit ve chvíli, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, případně pokud státu hrozí značné hospodářské škody.

V takovém případě se u návrhu vynechá první čtení a ten tak putuje rovnou výborům, které určí předseda sněmovny. Třetí čtení se pak může konat bezprostředně po čtení druhém.

Každoročně pak dochází k jednání o státním rozpočtu. Návrh zákona o rozpočtu může předložit pouze vláda a to nejpozději tři měsíce před koncem roku. K rozpočtu navíc nelze připojit návrh na přijetí nebo změnu jiného zákona. Před prvním čtení navíc zákon projedná rozpočtový. Zákon o státním rozpočtu zároveň neschvaluje Senát.

Zákony vrácené a zamítnuté Senátem a vetované prezidentem

Pokud Senát vrátí návrh zákona do Sněmovny, mají poslanci dvě možnosti. Zákon mohou přijmout s pozměňovacími návrhy Senátu hlasy nadpoloviční většiny poslanců. Případně mohou senátní návrhy odmítnout a hlasovat znovu o verzi zákona, kterou odhlasovali ve třetím čtení. Aby senát přehlasovali, musí ovšem pro sněmovní návrh zvednout ruku alespoň 101 poslanců.

Podobně Poslanecká sněmovna postupuje i v případě, kdy její návrh Senát zamítne, nebo jej vetuje prezident. V obou případech musí zákon znovu schválit nadpoloviční většina všech poslanců. Musí tedy získat alespoň 101 hlasů. Pokud je takto přehlasován Senát, putuje návrh zákona k prezidentovi, je-li přehlasováno prezidentské veto, je zákon vyhlášen.

Ústavní zákony

Při schvalování ústavních zákonů pro ně musí v Poslanecké sněmovně hlasovat kvalifikovaná většina poslanců. Pro změnu ústavy tak musí zvednout ruku minimálně 120 poslanců.

Poslanci se navíc musí shodnout se Senátem, kde zákon musí rovněž podpořit tři pětiny senátorů. Senát může k ústavnímu zákonu přidat pozměňovací návrhy, v takovém případě musí pro upravený návrh znovu hlasovat tři pětiny všech poslanců, Sněmovna v takovém případě nemůže Senát přehlasovat.

Video „Přijít, vymačkat a vyhodit.“ Koalice s Babišem se podle Kubáčka příliš nevyplácejí - Markéta Volfová, Lukáš Červený

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa