14°C
„Posaď se, co budeš chlastat?“ ptá se mě holobrádek v pruhované košili. Dosednu na masivní dřevěnou lavici pokrytou kožešinou, ani se neodvážím mrknout na jídelní lístek neboli Žrádelník a objednávám si pivo. „Jídlo si ještě vyberu,“ špitnu a začínám číst úvod jídelníčku ve středověké krčmě: „Buď vítán, cizinče, z dálky i z blízka, kterému v měšci tvém zlaťák se blýská. Sic krčmář, šenkýřky drsných slov mají, o břich tvůj prázdný se rádi postarají. Však věz, že oko tvé dojde potěšení, kterého v žádné jiné krčmě není... Co koukáš cizinče, nebuď tak paf, najez se, napij se, dobře se bav!“
Nebojte se personálu
U holobrádka si objednám zdejší nejoblíbenější jídlo: pečená vepřová žebírka dozlatova potíraná medem a pikantně okořeněná sladkokyselou sezamovou omáčkou a pecínek chleba. Příbory nejsou. Dobře. Bořím se prsty do masa a trhám rukama chleba.
„Nesmíte se leknout, když vám personál říká ,Ty ochechule staráʻ nebo ,Ty sedláku špinavej‘. Nejlepší je odpovídat ve stejném stylu. Je pravda, že někteří hosté to nezvládnou a odejdou, ale to je promile v celkovém počtu,“ říká mi manažer písecké krčmy Špánek. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na tykání a slovní obhroublosti, čím déle jsem ale v krčmě seděla, tím více jsem vnímala, že to na mě má relaxační účinky – člověk se zbaví upjatosti. Odhodlaně zavolám přes lokál za bar na krčmáře „Přines pivo a hni sebou, holoto líná!“ Zjevně i personál baví víc, když hosté přistoupí na jejich hru.
Hon na čarodějnice
Večer před sedmou se krčma zaplní, program začíná v sedm. Přicházejí žebrák, hráči vrhcábů, šermíři, tanečnice, která v průběhu večera tančí na stole, a další kejklíři. Koná se i hon na čarodějnici, kterou vyberou z řad návštěvnic, zavřou do klece a „nutí“ k přiznání. Nakonec své umění ukazují polykači ohně... Po celé krčmě se něco děje, nikdo o nic nepřijde, je tu obrovský hluk. Během téměř tří hodin programu se těžko vyhnete kontaktu s herci, třeba dostanete za krk šedesátikilového hada nebo vás vyzvou k tanci. Kdo se za žádnou cenu nechce zapojit, toho nenutí, ale je to trochu škoda, když už sem člověk váží cestu. Děti jsou nejdřív trochu ostýchavé, ale pak se prohánějí po celé krčmě.
Program pro nafoukance z berňáku
Nejnovější program bývá zařazený zhruba jednou za měsíc – je to tortura s větším ansáblem a jiným programem. Hodí se pro dospělé, děti nechte raději doma. Součástí tortury je mučení herečky-čarodějky i takzvané kamenování, kdy se na usvědčeného házejí hlávky zelí. „Přál bych vám vidět, jak lidem září oči, když se snaží trefit přivázaného herce hlávkou,“ směje se pan Špánek.
Před odchodem se podívám do návštěvní knihy. Zaujme mě jeden vzkaz: „To je přesně to, co jsme my, nafounkanci z berňáku, potřebovali a krásně jsme to rozdejchali!“
