23°C
Pohraničníci chytili dva východní Němce: Angelika dostala za drsnou vazbu odškodnění 1500 korun
O svobodě v západním Německu snila jako jeden z mnoha východních Němců i Angelika Cholewová. Právě s cílem dostat se do SRN se v červnu 1980 vypravila k československým hranicím u Železné Rudy na Šumavě spolu se svým manželem. Partneři doufali, že jsou na přechod hranic plně připraveni a železnou oponu zdolají. To se jim nepodařilo. Dcera sovětského válečného zajatce a vyhnankyně z Polska strávila v československých a německých vězeních tři roky, kde čelila nelidským podmínkám. V roce 2019 dostala od Česka odškodnění ve výši 1543 Kč. Angelika svůj příběh popsala pro projekt Paměť národa.
Rodačka z města Naumburg an der Saale, které leží na území tehdejší Německé demokratické republiky, neměla šťastné dětství. V roce 1955 se narodila do rodiny válečného zajatce a polské vyhnankyně.
Oba rodiče si nesli svá traumata z války a přenášeli je na dceru. Její otec už v sedmnácti letech narukoval a zamířil na východní frontu, kde padl do sovětského zajetí, z něhož se vrátil až pět let po skončení války. Naopak její máma byla v devíti letech vyhnána z rodného Slezska, které po válce připadlo Polsku. Oba rodiče svou tragickou minulost nesli uvnitř sebe a o událostech, které děly se kolem nich, nemluvili.
V roce 1968 byla rodina ve Špindlerově mlýně svědkem příjezdu sovětských vojsk. Veřejnost se bála další války, proto nakupovala zběsile do zásoby potraviny. Napětí a strach kolem vnímala i Angelika, rodiče s ní o tom ale nemluvili. Ovšem krutost tehdejší doby brzy pocítila i ona sama.
Myšlenky na sebevraždu
Bylo jí pouhých šestnáct let, když za ní na gymnázium přišli dva muži z východoněmecké bezpečnostní služby Stasi a chtěli po ní, aby donášela na svou spolužačku. Angeliku v tu chvíli napadly i myšlenky na sebevraždu. „Nemohla jsem spát, seděla jsem na psacím stole u okna a uvažovala jsem: Skočíš, nebo najdeš řešení?“ uvedla pro Paměť národa s tím, že se nakonec rozhodla spolupráci s agenty ukončit a své spolužace všechno říct.
Po gymnáziu toužila studovat architekturu, ale nemohla. Rozhodla se jít na školu oděvních technologii a po absolvování střídala zaměstnání. Odmítla dvakrát členství v komunistické straně SED a nechtěla se účastnit prvomájových průvodů, což jí způsobovalo problémy. Se svým manželem Reinhardem Cholewou, kterého si vzala v roce 1979, se nakonec rozhodli emigrovat.
Železná opona u Železné Rudy
V červnu roku 1980 odjeli proto do Československa na Šumavu. Železná Ruda pro dnešní turisty znamená zimní sportovní středisko, které se v letním období pyšní krásnou přírodou. V druhé polovině dvacátého století však město protínala hranice, která procházela přímo budovou tamního vlakového nádraží. Znamenala hranici ke svobodě, kterou toužili překonat nejen občané tehdejšího Československa.
Cesta Angeliky a jejího manžela bohužel skončila fiaskem. Dostali se až k plotu a u strážní věže, když uviděli dva vojáky a psy. Ukryli se proto ve křoví. „Přemýšlela jsem a říkala jsem si, že teď počkáme na střídání hlídek, protože na takovém postupu jsme se předtím dohodli – nejdřív se podívat, kdy to dělají, jestli o půlnoci nebo ráno v šest, protože kdy,“ uvedla Angelika pro Paměť Národa s tím, že se mezi manželi strhla hádka a jeden z nich zavadil o signální drát.
Tygří klec
Místo na svobodě se tak ocitli v cele. Nejdříve putovali do věznice na plzeňských Borech a pak na Pankrác v Praze. Angelika následně zamířila do vyšetřovací vazby v Halle, kde byla osm týdnů na samotce. Snažila se před vyšetřovateli skrývat všechny informace, ale nakonec se dozvěděla, že oni už vědí o rozhovorech mezi ní, manželem a jistou Ewou ze západoněmeckého velvyslanectví.
Angelika z toho vinila svého manžela, s nímž se nakonec dala rozvést na dálku. Po odsouzení v roce 1981 skončila ve speciálním ženském vězení v Hohenecku, kde čelila otřesným podmínkám. Celu sdílela s dalšími dvaceti ženami. Nejhorší věznici zažila Angelika podle svých slov v Halle.
„Když jste chtěl k zubaři, musel jste čekat osm měsíců. A mně se uvolnila plomba, kus z ní už vypadl. Nahlásila jsem se proto k zubaři a přišla jsem také na řadu. A on mi vyvrtal zub, podíval se na hodinky a řekl: „Já mám teď padla.“ Já jsem řekla: „Přece mě tu nenecháte s dírou v zubu! Ale on řekl: "Ale nechám. Já mám teď padla." Tak jsem ho snažně prosila a řekla jsem: "Dejte mi tam prosím aspoň nějakou provizorní výplň!“ popsala hrozné zacházení s tím, že jí lékař odmítl vyhovět a nechal ji s rozvrtaným zubem.
Cela prý byla plná švábů a v ukrutných bolestech zůstala několik nocí. Nakonec ji zub trhali bez umrtvení a to na několikrát. Štědrý den strávila na samotce ve sklepě a nakonec ji kvůli tomu, že byla prý drzá, zavřeli do tzv. „tygří klece“.
„To jsou cely, kde je postel přišroubovaná ke zdi, je tam taková mříž, opravdu je to jako v zoo. Člověk mohl jít jen na záchod. Potom tam byla taková malá luxfera, vpředu a vzadu, asi to znáte z jiných věznic, a tou procházelo světlo. A jinak cela nebyla vytápěná. Bylo to 24. prosince, tehdy bylo okolo nuly nebo pod nulou. Dvojité dveře, kdybych chtěla křičet, tak abych nebyla slyšet,“ uvedla Angelika pro Paměť Národa.
České odškodnění
Vysněné svobody se nakonec Angelika dočkala v roce 1983. V květnu se dozvěděla, že bylo vyhověno její žádosti o vycestování. Západní Německo „vykoupilo“ její svobodu. V roce 2019 jí Ministerstvo spravedlnosti ČR přiznalo odškodnění. Dostala 1543 Kč.
VIDEO: Klement Gottwald: Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.