Gottwaldův teror odnesl jako jeden z prvních: Otcově sebevraždě jsem nikdy nevěřil, říká Rostislav Sochorec
Po únorovém převratu v roce 1948 se komunisté začali rychle vypořádávat se svými politickými oponenty. Jedním z prvních byl bývalý poslanec Československé strany lidové Rostislav Sochorec starší. Politik skončil ještě v únoru v poutech a o pár měsíců později za nevyjasněných okolností zemřel.
Když došlo v roce 1948 ke komunistickému převratu a KSČ převzala moc v Československu, její představitelé v čele s Klementem Gottwaldem byli již připraveni. Moc dobře věděli, kteří lidé s jejich politikou nesouhlasí, a tak je okamžitě začali odstraňovat z cesty.
Jedním z prvních jmen na seznamu nepřátel byl bývalý poslanec Československé strany lidové Rostislav Sochorec starší. Jihomoravský politik, expert na zemědělství a otec čtyř dětí před rokem 1948 varoval před likvidací soukromých zemědělců.
Komunisté sice ujišťovali, že nic takového nechystají, ale jejich slova se, podobně jako v případě odmítané měnové reformy v roce 1953, ukázala jako lživá. Znárodňování hospodářství a polí soukromníků už nicméně Rostislav Sochorec na vlastní oči sledovat nemohl, protože v květnu 1948 za podivých okolností zemřel na psychiatrickém oddělení ve vězení.
Zatčení během únorového převratu
Odklizením do ústavu se komunisté zbavili politického oponenta a hlasitého kritika. Jak po sametové revoluci v roce 1948 politikův syn Rostislav Sochorec mladší zjistil, komunisté se na otcovo zatčení připravovali dlouho a komunisty ovládaná Státní bezpečnost lidovce sledovala ještě před únorovým převratem. „Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že pravidelná hlášení o něm podával i jeho řidič,“ uvedl Rostislav Sochorec mladší pro Paměť národa.
Rostislav Sochorec starší skončil v poutech jako jeden z prvních komunistických oponentů už 23. února, tedy v době, kdy komunistické převzetí moci teprve probíhalo. Vyšetřovatelé politika obvinili ze zpronevěry, ale přiznání z vymyšleného zločinu z Rostislava Sochorce nedostali. Při výsleších ho proto mučili a bili.
V dubnu 1948 byl Rostislav Sochorec přeložen do brněnské věznice, kde ho mohla manželka navštěvovat častěji. „Maminka, která otci během pobytu ve vazbě musela prát špinavé prádlo, nám až po několika letech řekla, že měl oblečení od krve,“ řekl pro Paměť národa Rostislav Sochorec mladší.
Podivná smrt na samotce
V květnu následně vězněný politik skončil na samotce psychiatrického oddělení, kam podle výpovědi jednoho z pracovníků dorazil v tak špatném fyzickém stavu, že se ani nemohl hýbat. Krátce po přeložení Rostislav Sochorec 13. května zemřel. Podle oficiální verze se měl politik oběsit na ručníku, rodina má ale o tomto vysvětlení silné pochybnosti.
Podle svědků se ten den po oddělení pohybovali čtyři muži, kteří na psychiatrii nepracovali, zřejmě šlo o příslušníky StB. Vězni na psychiatrickém oddělení navíc ani neměli přístup k ručníkům a vodě. „Rakev byla dodána k pohřbu s příkazem, že se nesmí otevírat. Ani na chvíli jsem nevěřil, že tatínek spáchal sebevraždu. Nevěřil tomu nikdo z naší rodiny,“ doplnil Rostislav Sochorec mladší.
Polistopadová satisfakce
Jak měli komunisté ve zvyku, i v tomto případě se pomstili celé rodině. Děti zesnulého politika nesměly na vysokou školu, rodina přišla o velkou část polí, zemědělských strojů i zvířat, později vše přešlo do správy JZD. Rostislav také během vojny musel kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu narukovat k Pomocným technickým praporům, takzvaným pétépákům.
Po sametové revoluci dostal Rostislav Sochorec posmrtně Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy za zásluhy o demokracii, což bylo pro rodinu velkou satisfakcí, pak byl politik i rehabilitován. Proč přesně ale Rostislav Sochorec v roce 1948 zemřel, se jeho příbuzní nikdy nedozvěděli.
Vzpomínky Rostislava Sochorce natočil Tomáš Netočný pro sbírku Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.
PPP150W: Výstižně a pravdivě napsáno.