Partyzáni po válce popravili manžela české Židovky, rodinu vysídlili: Spravedlnosti se nikdy nedočkala
Konec druhé světové války znamenal také konec nacistických zrůdností v Československu. Zločiny proti lidskosti se ale na našem území odehrávaly dál. Tentokrát ovšem v opačném gardu – v rámci živelného odsunu a vypořádávání se s německým obyvatelstvem Československa zemřely tisíce nevinných lidí. Byl mezi nimi i maďarský Němec Johann Husch, podnikatel z Chrudimska. Toho popravili bezprostředně po skončení války partyzáni jakožto údajného kolaboranta. Johann Husch byl přitom předtím nasazen v pracovním táboře, protože se odmítal rozvést se svou židovskou manželkou.
Příběh rodiny přinesl projekt Paměť národa prostřednictvím vzpomínek Richarda, syna Johanna a Hedviky Huschových. Johann Husch byl maďarský Němec a se svou manželkou Hedvikou v Hroubovicích na Chrudimsku vedli firmu ručního vyšívání. Idylku brzy narušilo rozpínající se Německo.
Po Mnichovské dohodě nesměl osmiletý Richard jakožto syn Němce chodit do školy. Když pak nacisté obsadili celé Československo, nesměl chodit do školy jakožto syn Židovky. Po zásahu Johanna, který do školy přinesl potvrzení, že jeho děti nejsou ani Němci, ani Židé, ale zákazy v obou případech přestaly platit.
Češi z Hroubovic na Johanna kvůli jeho původu nekoukali během války zrovna s nadšením, on ale s Německem nijak nekolaboroval. Naopak jednoho z českých sousedů zachránil před zatčením, když čelil obvinění z šití bot na černo.
Johann v roce 1944 musel nastoupit do pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Jeho manželka Hedvika pak vedla firmu sama a starala se o děti, v říjnu toho roku ji nacisté nakonec transportovali do Terezína. Oba dva se v květnu dostali domů, ovšem oba za úplně jiných okolností. Jako první domů přijel Johann. Jeho děti v Hroubovicích nebyly, přebývaly v jiné obci u zaměstnankyně Huschových, která se o ně v době nepřítomnosti rodičů starala.
V okolí Hroubovic řádili partyzáni, Johann měl ale pocit, že se mu nemůže nic stát, vždyť za války nekolaboroval a sám naopak čelil šikaně kvůli manželčinu původu. Jenže se hrubě mýlil. Hned první noc ho hroubovičtí občané zadrželi a zamkli v improvizovaném vězení v koupelně místní fabriky s tím, že kolaboroval s nacisty. Paradoxem je, že Johanna Husche zatýkali lidé, z nichž sami někteří s nacisty spolupracovali.
Vedení obce 11. května uspořádalo oslavu konce války a Národní výbor pozval i partyzány, kteří se pohybovali v okolí. Večer do sálu místní hospody pak nechali přivést i Johanna Husche s dalším údajným kolaborantem. A začalo peklo. Partyzáni vězně mučili a zapálili jim vlasy. Nakonec se je pokusili zastřelit, ovšem Johann Husch se po chvíli probral, a tak ho umlátili k smrti motykou.
Hned druhý den se domů vrátila i Hedvika. Ta nejen že nenašla manžela, ale Národní výbor ji navíc nechal odvézt do sběrného tábora jako vysídlenou Němku. Dům Huschových pak Národní výbor zabavil. Hedvika se tak po propuštění z tábora neměla kam vrátit. Národní výbor ji nakonec i s dětmi ubytoval v maringotce u lesa, kde bez vody a elektřiny rodina žila několik let.
Hedvika se roky snažila o zrušení konfiskace majetku a vyšetření manželovy smrti, bezvýsledně. Až po revoluci rodina zjistila, že konfiskace majetku byla sice v roce 1953 zrušena, místní komunisté to ale rodině zatajili a v roce 1990 už byl případ promlčený. V domě Huschových tak dodnes sídlí hroubovický obecní úřad.
V roce 2019 se Richard Husch alespoň dočkal morální satisfakce, píše Paměť národa. Na pozvání hroubovického starosty Marcela Samka se zúčastnil besedy místních občanů, kterým historička Alžběta Langová převyprávěla pohnutou historii obce týkající se právě rodiny Richarda Husche a starosta se jménem obce Richardu Huschovi omluvil za vše, čím si rodina musela projít.
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.