Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Největší vlakové neštěstí v Česku: Tady jsem přišla o tátu, vzpomíná smutně Jaruška

Autor: Václav Suchan - 
15. listopadu 2020
05:01

Přesně před 60 lety, 14. listopadu 1960 v 17:44, se u východočeské obce Stéblová stala nejtragičtější železniční nehoda našich dějin. V pekle rozdrcených a hořících trosek dvou vlaků přišlo o život 118 lidí. Paní Jaruška Hlaváčková (91), která tehdy přišla hned o tři své blízké příbuzné, vzpomíná v exkluzivním rozhovoru…

Nedělní Blesk vyrazil na »místo činu«, tedy do obce Stéblová, kde jsme se setkali (v rouškách) se starostou Vladimírem Exnerem i starostkou nedaleké obce Čeperka Kristinou Vosáhlovou. Právě tato ves tehdy při neštěstí přišla o 13 svých občanů! A tři z nich byli příbuzní paní Jarušky Hlaváčkové. S tou jsme si následně povídali. Vzhledem k pandemii koronaviru telefonicky.  

Předem se omlouvám, že ve vás tímto rozhovorem probouzím jistě smutné vzpomínky...

„Neomlouvejte  se, tím, že o tom s vámi mluvím, se mi trochu duševně uleví. A také si tak vzpomenu na mého milovaného tatínka, který tehdy zahynul a už je tam nahoře 60 let. Přiznám se, že dodneška z toho mám nezahojené trauma, ale dokážu s tím už žít.“  

Při srážce vlaků u Stéblové tehdy zemřel váš táta František Černohorský (†59), navíc i váš strýc a sestřenice.

„Ano, vedle táty i strýc František Jeřábek (†62) a sestřenice Anna Jozífová (†47).“ 

Kdy jste s tátou mluvila naposledy?

„Ráno 14. listopadu 1960 jsem s ním šla na železniční zastávku v Čeperce. Jela jsem s ním vlakem jen do Stéblové, kde jsem vystoupila a pokračovala na kole do školy v Srchu. Táta pokračoval vlakem do Rosic nad Labem, kde pracoval jako železničář signalista. Tehdy jsem ho viděla naposledy. Ale vůbec posledním člověkem z naší rodiny, co s ním mluvil, byla moje sestra Ema Bažantová, rozená Černohorská. Ta tehdy s rodinou krátce bydlela právě v Rosicích.“  

Víte, o čem mluvili?

„Ano, vpodvečer, před odjezdem motoráku 14. listopadu, přišla na nádraží a zvala tátu, ať se jde podívat, jak uskladnila jablka, která pro ně natrhal. Táta ale pospíchal a slíbil, že se zastaví hned druhý den. Čekala ho totiž u nás doma v Čeperce narozeninová oslava! Tak si vzal od sestry jen prádlo na vyprání, nebyli tehdy ještě zařízení, tak jsme jim takto pomáhali. No, a když táta odcházel, sestru prý sevřela taková úzkost, že chtěla vykřiknout: Neodcházej! Ale neudělala to, vždyť ho přece zítra zase uvidí…“  

Vy už jste doma chystali slavnostní večeři…

„Už jsme měli všechno připravené. Chtěli jsme totiž oslavit hned dvoje narozeniny najednou, můj syn Miloš měl totiž ten den, tedy 14. listopadu, desáté narozeniny. A táta měl mít šedesátiny o dva dny později, tedy 16. listopadu. Milošek se na dědu strašně těšil a pořád se ptal, proč ještě nepřijel. Děda mu totiž slíbil, že mu přiveze dárek. Věděla jsem, že mu koupil takovou dětskou flintičku, po které syn toužil. Už mu ale dárek nedovezl.“  

Kdy jste se dozvěděla, že se něco stalo?

„Stále jsme čekali, a když ani v deset hodin večer táta nepřijel, ani o sobě nedal vědět, tak

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Video se připravuje ...
Další videa
Osoby v pátrání