Kanibalismus v Třebíči: Banda brutálních vrahů prodávala maso zabitých židů. Potrestáni nebyli!
Možná to zní neuvěřitelně, ale ve 20. letech 20. století byl zaznamenán případ, kdy skupina chudých obyvatel Třebíče zavraždila minimálně osm lidí a pak ve městě a jeho okolí prodávala jejich maso! Přestože se pachatelé ke svým činům přiznali a vše detailně popsali, nakonec byli potrestáni jen za vraždu dvou českých sousedů, které zabili pro peníze. Smrt minimálně šesti židovských uprchlíků z východu Evropy jim tak prošla...
Zřejmě nejhorší případ kanibalismu na našem území se odehrál koncem první světové války a krátce po vzniku Československé republiky v Třebíči. Hlavní roli sehráli obyvatelé takzvaného Kohnova mlýna.
V budově podle dobového článku Lidových novin bydleli „lidi štítící se práce, a tak se zde nashromáždila nejhorší spodina města“. Obyvatelé Kohnova mlýna žili v nuzných podmínkách, kdy v jedné místnosti bydlelo i několik rodin, každá ve svém koutě. V roce 1919 v bývalém mlýně pobývali i bratři Poličtí, Bartoloměj a Matouš.
Bartoloměj se živil jako hodinář, čerstvě rozvedený Matouš jako truhlář. Bratři sice bydleli v domě s velmi špatnou pověstí, ale o naprostých chudácích v jejich případě mluvit nelze. Poličtí měli našetřeno několik tisíc korun, které si v únoru vybrali, aby bankovky mohli nechat okolkovat. To bylo bohužel dobře známo i jejich sousedům, v jejichž hlavách se zrodil plán bratry sprovodit ze světa a peníze jim vzít.
Loupežnou vraždu zřejmě iniciovala Anna Dvořáčková, manželka dělníka Karla Dvořáčka, matka 21 dětí, ale také recidivistka a zlodějka. Dvořáčková svůj plán na získání peněz představila dalšímu sousedovi Josefu Fejtovi mladšímu, který v domě žil s otcem Josefem Fejtou starším a se svým bratrem Janem.
Fejta nebyl proti a společně s Dvořáčkovými začátkem února 1919 bratry Polické opili silným čajem s rumem a pak je umlátili k smrti. Oběti obrali o peníze a těla později pohřbili. Josef Fejta mladší na jaře sdělil příbuzným zavražděných, že Matouš s Bartolomějem odešli za lepším do Rakouska. Tvrdil také, že jim na cestu půjčil peníze a dostal povolení, aby rozprodal jejich majetek a převzal některé pohledávky ve městě, pokud mu peníze nevrátí.
Příbuzní Polických měli s postupem času k této historce stále větší nedůvěru. Nechtělo se jim věřit, že by Matouš s Bartolomějem z ničeho nic odešli bez rozloučení, navíc jim od Matouše ani Bartoloměje nechodily žádné zprávy.
Rodina zmizelých bratrů by se zřejmě pravdu nikdy nedozvěděla, kdyby si na začátku února roku 1925 jednoho večera v místní hospodě manžel iniciátorky celé akce Karel Dvořáček nepustil pusu na špacír. V hospodě na něj narazil syn Matouše Polického a náhodou se od něj dozvěděl velmi zajímavou informaci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.