18°C
Tajemní pražští kovbojové? Tereza díky albu odkryla jejich příběh
Tereza K. sbírá staré fotografie a tiskoviny. V jednom z bazarů narazila na zajímavé album, ve kterém byla spousta novinových výstřižků a fotografií kovbojského páru. Na deskách byl vyražen nápis S. W. Harward. Tereza začala pátrat po identitě tajemných kovbojů a nakonec i díky náhodě zjistila nejenom, kdo se skrýval pod přezdívkou Two Harwards, ale našla dokonce i jejich syna.
Podle alba dvojice ve 20. a 30. letech minulého století předváděla doprovodná čísla k promítání nejnovějších kovbojek. Šlo o házení lasem, střílení se zavázanýma očima a podobně. Novinové titulky nalezené v albu o nich mluvily jako o pravých hollywoodských hercích z Ameriky. Tereza tak pátrala po jejich identitě právě v Hollywoodu, hledala i pomocí sociálních sítí.
Na správnou stopu ji však nakonec přivedla náhoda. „Narazila jsem na finský blog, na kterém byl publikován odstavec z knihy finského kouzelníka a mága Heikki Nevala. Stálo v něm, že kovbojské duo Two Harwards byli ve skutečnosti Čech Václav Hladík a jeho manželka Sute původem z Lotyšska,“ prozradila Tereza portálu Paměť národa. Právě díky němu se pak dostala ještě dál.
Na stránkách je totiž uveřejněn příběh pamětníka Sigmunda Hladíka, v němž stojí, že jeho tatínek byl Čech, maminka Lotyška a oba byli artisté, kteří často cestovali. „Chtěla jsem mu album předat. Obsahuje totiž vzpomínky na léta jeho života, která označil za svá nejšťastnější,“ prozradila nálezkyně s tím, že to také udělala.
Syn kovbojů
Sigmund Hladík prožil krásné dětství s rodiči, kdy cestovali a kovbojskou show předváděli také v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. V deseti letech začal s rodiči vystupovat, stepoval a dělal salta a do školy chodil jenom mimo sezónu. Hezké časy bohužel skončily příchodem německé armády do Prahy v roce 1939. Rodina se po jejich příchodu vydala za příbuznými do Lotyšska, během války prožili mnoho strašlivých chvil. Maminka zemřela při náletech a otec a syn byli převezeni do sovětského tábora Akťubinsku v Kazachstánu, kde byly čtyřicetistupňové mrazy.
„Venku byl mráz a uvnitř bláto. Byl tam velký železný kotel, do toho se chodilo čůrat a kadit. My jsme seděli schoulení. Tam se nedalo ležet. Vedle mě starý Francouz, tomu bylo sedmdesát, umřel. Trápily nás vši a blechy. Jídlo bylo třicet gramů chleba denně a lžička kaše,“ popsal strašné podmínky pamětník, jehož celý příběh si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.