Matouš (18) běžel za strýce, kterého zničila StB. Horákovou uctil známý zpěvák

Matoušovi Matouškovi je 18 let. Přesto už má poměrně jasné představy o tom, co je to svoboda a demokracie. Ví to díky svému strýci Renému, kterému StB doslova zničila život. „Táta mi o Rendovi vyprávěl už jako malému, a jak jsem rostl, dozvídal jsem o něm víc a víc (…) Občas mě děsí, jak jsme blízko k tomu, aby se vývoj zlomil na špatnou stranu,“ upozorňuje Matouš, který vyrazil na Běh pro Paměť národa. 

„Běh pro Paměť národa umí jednu nádhernou věc. Vaše běžecké úsilí, vzepětí, vytrvalost, houževnatost můžete někomu věnovat. Třeba tomu, kdo Vám chybí, koho máte rád, nebo třeba za koho nebo za co byste bojoval. Není to úžasné téma k přemýšlení? Tisíce a tisíce lidí pak v jeden čas po celé zemi,“ komentuje pak akci pro Blesk Zprávy ředitel organizace Mikuláš Kroupa.

Ivana Havla našli mrtvého ve vaně: Komunistům navzdory vystudoval v USA, šikaně StB se ale nevyhnul

Akce organizace Paměť národa proběhla po celé České republice, a to mezi 20. - 23. květnem. Lidé běželi proto, aby se nadále připomínaly osudy velkých i malých hrdinů z dob krutých režimů. Zatímco zpěvák Ben Cristovao poběžel za Miladu Horákovou a jiní za své babičky nebo dědečky, tak Matouš běžel právě za svého strýce Reného, jehož osud byl Blesk Zprávám přiblížen. 

„Strašně moc si každého běžce vážím, protože to není jen převod daru z účtu na účet, ale čin vyžadující váš čas, vaši sílu, vaše odhodlání,“ dodal dojatý Kroupa pro Blesk Zprávy.

Reného zavřeli kvůli plakátům, ve věznici byl s Havlem

Matouš přitom seznámil Paměť národ s příběhem svého strýce již loni, kdy vyhrál desetikilometrový běh, opět ve jménu vzpomínky na svého strýce, kterého našli v roce 1992 oběšeného na kravatě. Někteří jeho přátelé si však myslí, že si život nevzal sám, ale stal se obětí pomsty. „Kolem jeho smrti jsou velké pochybnosti. Divná byla poloha jeho těla po oběšení. K jeho identifikaci nezavolali nikoho z rodiny ani z jeho nejbližších přátel, ale někoho z Jablonce nad Nisou,“ prohlásil Jiří Matoušek, bratr zesnulého a otec Matouše.

Podle rodiny se navíc jeho smrt náramně hodila bývalým členům StB a dozorcům z věznice Liberec-Minkovice. René Matoušek totiž pracoval v Občanské prověrkové kontrole a vyšetřoval nelidské chování bachařů. 

René Matoušek se svým mladším bratrem Jiřím | Paměť národa

Synovec zesnulého hrdiny je nyní ve věku, kdy jeho strýc poprvé skončil ve vězení. René totiž jako sedmnáctiletý demonstroval proti vpádu okupantů v roce 1968. Tehdy byl zbit a zraněn příslušníky Lidových milicí a rozhodl se překotně utéct na západ, to se mu ale nepodařilo a na hranicích byl zajat. „Zavřeli ho do vazby v Ruzyni a drželi ho tam tři čtvrtě roku,“ popisuje rodina příběh svého hrdiny z řad obyčejného lidu. 

Venku se ale dlouho neohřál a brzy putoval k soudu, který ho zavřel natvrdo na dalších 22 měsíců. Důvod? Pobuřování. „René se dostal do křížku s justicí kvůli letákům, kde vyzýval k boji za demokracii. Nebyly tam žádné výzvy k násilí, přesto jej zatkli,“ popsal Jiří Matoušek. 

Soudkyně se pak s mladým chlapcem nepárala. Podle rodinných příslušníků v podstatě měnila jeho výpověď, protože byla dle jejího mínění „špatně formulovaná“ a navíc si z mladého rebela utahovala. „Dělala narážky na věrnost jeho ženy, diktovala do protokolu zkreslené Rendovy výpovědi,“ pokračuje Jiří ve vyprávění. S ženou mu pak zakázala se sejít, podle ní stačila hodina a půl v soudní síni. 

52 let od upálení Honzy Zajíce (†18): Pochodeň č. 2, o které se moc nevědělo

René si odpykával skoro dvouletý trest v plzeňské věznici Bory, kde se potkal s dalšími politickými vězni, mimo jiné i s Václavem Havlem. Na Borech také podepsal Chartu 77. 

Zničené ruce, rozvod i otrava psa

Ve vězení neměl René na růžích ustláno. Jeho bratr Jirka, který ho šel navštívit, popsal, že se zajímal o zhmožděné nehty, kterých si všiml. „Přibouchl sem si ruce do dveří,“ odvětil mu tehdy bratr s potutelným úsměvem. Poblíž totiž stál dozorce. I tehdy osmiletý chlapec okamžitě pochopil, že za tím dveře rozhodně nebudou. 

Jiří byl také jediným členem rodiny, který se od Reného zcela nedistancoval. Chápal, že i když by mohl být za svou přízeň k bratrovi pod hledáčkem StB, vnímají jej jako hrdinu. „Rodina se styděla, tak tvrdili, že je na vojenském cvičení,“ vypráví nyní.

Poté si odžil René vězení se neměl kam vrátit. StB totiž po dobu jeho uvěznění obtěžovala jeho manželku tak dlouho, až raději podala žádost o rozvod. Propustili jej také z práce - před soudem se živil jako řidič tramvaje v Liberci.

Po propuštění z basy tak žil především v Praze. StB si ale na něj dávala pozor, rodina dokonce tvrdí, že mu nejspíše otrávili psa, kterého si pořídil. „Při pitvě zjistili, že se jedná o unikátní jed, který využívala právě StB,“ zmiňují. 

Klid na duši mohl mít René až po roce 1989, kdy se díky Sametové revoluci uklidnila politická situace v ČR. „Brácha žil jen z invalidního důchodu. Před svou smrtí bral jen kolem necelých tisíce dvou set korun měsíčně. Za svůj pobyt ve vězení dostal jen zálohu deset tisíc korun, zatímco estébáci odcházeli od policie s obrovským odstupným,“ podotkl Jiří.

Nyní se na Reného, který svůj život dožil ve velké skepsi, vzpomíná díky Běhu Paměti národa. Příběhy svých milovaných můžete připomenout i Vy.