Je sexuálně veselá: V ČR trvají předsudky o znásilnění. Co na to zákonodárci? Dostaví se změny?

To dítě to sneslo lépe a už to vytěsnilo. Nebolelo ji to tolik, protože to dělal její příbuzný. Může si za to sama. Holka se měla učit a neměla se opíjet v parku. S takovými závěry se u případů znásilnění a dalšího sexuálního a domácího násilí v Česku setkáváme i v těchto dnech, jak zmínila na půdě Senátu zakladatelka organizace Bez trestu advokátka Lucie Hrdá. 

„Je sexuálně veselá!“

Není to poprvé, co o podobných závěrech hovoří oběti, odborníci i zákonodárci ve veřejném prostoru. Mluví také o nedostatečné edukaci, o promlčení, stereotypech, podceňování, sekundární viktimizaci ze stran vyšetřovatelů, soudců, právníků, lékařů i společnosti, poukazují rovněž na nedostatečné ukotvení problému v zákonu, na neratifikování Istanbulské úmluvy a na to, jaké za tyto činy dávat tresty.

„Mýty ubližují obětem a jádrem problému je to, že jsou i v myslích lidí činných v trestním řízení,“ konstatovala v Senátu i soudní znalkyně Ludmila Čírtková, která zmínila, že musí v tomto „střílet“ i do vlastních řad.

Moderátorka Hynková, kterou měl zneužít Cimický: Vzkaz policii po jeho obžalobě!

V soudních síních se například u řešení znásilnění podle ní často pozornost směřuje i na samotnou oběť a diskutuje se o jejím životě, povaze a charakteristice. „Z mladé a nadějné sportovkyně pak udělají lolitu, co se zajímá o sex. A že je sexuálně veselá,“ dodala Čírtková zkušenost z reálného řízení. A to se podle ní děje i přesto, že se v roce 2021 dostaly oběti sexualizovaného násilí do kategorie citlivých obětí. 

Stále se také děje to, že lidé hodnotí, jestli oběť vypadá jako oběť, jestli jako oběť dostatečně pláče nebo jestli naopak nepláče moc. Řeší se, proč neutekla. Vedle útěku či boje se přitom zapomíná na třetí reakci, kdy tělo vyhodnotí, že útěk ani boj nemá cenu, a aniž bychom to chtěli, zamrzneme.

Problematické je i to, že se u soudu přihlíží k tomu, zdali je pachatel typickým pachatelem a že jako násilník nevypadá. Pokud je inteligentní a dobře vypadající, získává sympatie. Pro oběť je přitom traumatizující dozvědět se, že doktor, který ji v intimních oblastech bez rukavic, bez sestry a bez lékařského výstupu osahával, je vynikající lékař s ideou, která byla špatně realizovaná. Navíc: Sexuální násilí nemá nic společného s neukojeným sexuálním pudem. 

Mezi další mýty patří to, že od blízkého člověka sexuální násilí psychicky bolí méně, případě že to je méně závažné u dětí nebo postižených. „Trauma zrady je horší, když ubližuje osoba, která má chránit,“ řekla k tomu mimo jiné Čírtková. 

Anna: Popíralo to i moje okolí, sváděli to na herectví  

Na půdu Senátu dorazila i jedna z obětí znásilnění, která poskytla svou výpověď, kde zmínila většinu mýtů, které odborníci nastínili během semináře. Tu násilím ke styku přinutil majitel restaurace. „Můj mozek nebyl schopný si srovnat tu situaci. Kde jsem, proč ležím na špinavé podlaze a někdo mě drží za krk a znásilňuje mě. Nedokázala jsem se hnout,“ popsala samotný akt, kdy se jí nakonec povedlo utéct a jít na policii. Tam ji čekal desetihodinový výslech, který byl ale jenom začátek. A to i proto, že případ byl kvůli lokalizaci předán na jiné oddělení. 

Další výslechy byly ještě horší. Anna (jméno bylo změněno) popsala, že si vyšetřovatelka s pachatelem tykala a dělali si z ní legraci. „Až jsem začínala mít dojem, že jsem něco provedla. Tlačili na mě, že to bylo nedorozumění a že ten člověk je hrozně hodný a že bere antidepresiva a že má rodinu,“ popsala s tím, že celý proces bagatelizace trval dva roky a výsledkem byla pro pachatele půlroční podmínka a peněžitý trest, ale pro ni ztráta sebedůvěry, přátel, vztahu i práce.

„Lidé mají asi obecně tendenci tyto činy a násilí popírat, že se to neděje a děje se to lidem, které neznají a žijí daleko. Byla jsem sama a moje okolí to popíralo. Spoustu lidí říkalo, že jsem to chtěla, že mi jde o peníze a jelikož mám vystudované herectví, tak mi říkali, že to přeháním kvůli roli a jestli mi není blbý dostat někoho do vězení. Bylo to strašně osamělé,“ zmínila. 

„Nedivím se obětem, že to nechtějí hlásit. Bylo to celé strašně ponižující a ráda bych, aby se tohle změnilo a aby i ostatní měly důvod to nahlásit a dojít do konce,“ uzavřela s tím, že má snad i větší následky z těch dvou let vláčení se po soudech a po policii, ale je ráda, že to nakonec nevzdala.

Od odbornic ještě předtím zaznělo, že naše společnost už na následky sexuálního násilí vynaložila 14 a půl miliardy korun. A to nejen například na léčbu, ale i proto, že oběť třeba po činu nemůže chodit do práce. 

Nutnost osvěty, ale i změny v legislativě! 

Co je tedy problémem současné definice znásilnění? Jak Blesk Zprávám vysvětlila Klára Kocmanová (Piráti), podle současného znění je znásilnění činem, ke kterému došlo násilím, pod pohrůžkou násilí nebo při zneužití bezbrannosti oběti třeba kvůli její silné opilosti. 

„Jako znásilnění dnes však nejsou brány situace, kdy oběť zamrzne, protože je paralyzována strachem či šokem, a nemůže se bránit. Toto zamrznutí je přitom běžná, a vědecky i praxí doložená reakce těla na ohrožení. Dále pod současnou definici nespadají případy, kdy oběť vysloví nesouhlas slovně, fyzicky se však neodváží bránit, a pachatel i přesto pokračuje,“ popsala Kocmanová.

Dost se také podle ní nebere v potaz násilí vztahové, kde ke znásilnění dochází nejčastěji. „Oběť se často nebrání, protože ví, že to stejně nemá cenu, obrana jí totiž v minulosti nepomohla, případně situaci zhoršila. Je tedy raději pasivní, neboť to bude rychlejší či méně bolestivé,“ dodala. Piráti by tak do definice chtěli zarnout všechny případy znásilnění, aby z 12 tisíc znásilněných hlásilo trestný víc než jen 600 lidí, jak je tomu teď. 

Obrovská je podle Kocmanové i role osvěty – dvě pětiny Čechů se podle Amnesty International domnívají, že si oběť za znásilnění může sama a podobné názory se pak objevují i ve Sněmovně. Podle odborníků se ale osvěta nekoná v dostatečné míře a situace se kvůli tomu neposouvá. „Kdyby byla každá třetí žena nemocná na nějakou chorobu, či by každá šestá holčička a osmý chlapeček byl nemocný, asi bychom dělali něco obrovského,“ pohoršovala se Hrdá, která se snaží o osvětu nejen v rámci Bez trestu, ale která také poskytuje edukaci na České justiční akademii. 

Poslankyně Marie Jílková (KDU-ČSL) nicméně zmiňuje Blesk Zprávám, že alespoň vnímá za poslední roky jistý posun v tom, že je k tématu přistupováno citlivěji. „Téma už se netabuizuje a stává se přístupnější i pro samotné oběti násilí,“ konstatovala. „Už není takové stigma říct si o pomoc. Vnímám toto velmi pozitivně,“ dodala. S tím souhlasí i Kocmanová. 

Oproti tomu je tu ale pořád problém s osvětou pro samotné násilníky a lidi, kteří jsou v zajetí mýtů, jak řekla Blesk Zprávám senátorka a předsedkyně sociálního výboru Miluše Horská. „Zabývám se tématem poměrně dlouho, takže jsem vtažena do hloubky tohoto problému, a pokud to mohu posoudit i okem zvnějšku, tak mám pocit, že v tomto je posun minimální,“ uvedla. 

Extrémně nízké tresty

Právě osvěta a zboření mýtů o tom, že „se nic nestalo“ či že „se dostatečně nebránila“, je přitom klíčová, zdůrazňují experti. Například pro Česko je podle Čírtkové typické to, že pokud není oběti diagnostikovaná posttraumatická porucha, není tu důkaz a následek. Obecně by se nemělo obětem stávat, aby byly vláčeny po soudech a po vyšetřovatelích v ponižujících procesech. V poslední době se například ostře řeší případ exposlance Dominika Feriho, kde rovněž některé organizace poukazují na bagatelizaci, ale i sekundární viktimizaci. Pochybné bylo i zmínění jmen oběti u soudu samotným Ferim.

Podle Kocmanové jsou dalším problémem extrémně nízké tresty, kdy za znásilnění dotyčný dostane jen podmínku a neodráží to závažnost jeho činu. Potřeba je také vzdělávat soudce a orgány činné v trestním řízení o chování oběti, kde mají často mylnou představu, která se odráží v rozsudcích. 

Změna myšlení a zboření hluboce zakořeněných mýtů ale není nic jednoduchého, jak podotýká pro Blesk Zprávy Horská. „Já si myslím, že ani vědecké poznatky nejsou schopny tak rychle změnit všeobecný laický názor. Pokud vyzkoumáte něco, co zlepší lidem život, tak je to rychlé, ale změna myšlení je pomalejší proces.“ Obecně je podle ní nutné změnit pohled veřejnosti na násilí, a to i to domácí a také násilí na dětech, v čemž mají velkou moc i média. Podle Horské je v Česku například pořád hluboce zakořeněno, že je normální bít dítě. 

Jílková k tomu podotýká, že je potřeba také odbourat v médiích jisté hnaní se po senzacích a spíše přinášet odborná stanoviska. 

Otec měl znásilnit vlastní dceru (14)! Mstí se mi, že nedostala počítač, hájí se

Ačkoliv se o všem mluví již delší dobu, osvěta jde pomalu a ještě pomaleji jde změna v legislativě. Blesk Zprávy se tak zajímaly, jak se vlastně řeší sexualizované a domácí násilí. Vyjma toho, že byly přijaté drobné změny – jako zmíněné zařazení obětí k citlivým obětem – se zatím debaty přílišně neposunuly. Mluvíme v tomto případě o Istanbulské úmluvě, ale také o redefinici znásilnění a i možném navýšení trestů. Blesk Zprávy se ptaly jak v Senátu, tak i ve Sněmovně, co se nyní bude dít. 

Jílková slibuje tři změny. Panuje na nich shoda?

Podle senátorky Horské pokračují debaty na úrovni obou komor. Zmiňuje, že Senát je poměrně konzervativní a bude těžké vůbec protlačit ratifikaci Istanbulské úmluvy. „Nám tady teprve nedávno vznikl sociální výbor a ráda tam ty témata nosím, i když mi někdy přijde, že toho času bude potřeba ještě hodně. Ta debata je nutná a možná i bude intenzivnější, ale tím, že se na to tlačí, tak se možná urychlí přijímání zákonů i úmluvy,“ řekla Blesk Zprávám. 

Přesnější byla v tomto ohledu Jílková, která prozradila, že by se tři klíčové věci měly prohnat přes Sněmovnu – a tedy by měl proběhnout legislativní proces – v tomto volebním období. „Jedná se o úpravu definice znásilnění, potom je to úprava domácího násilí – respektive to, aby bylo definováno, co je domácí násilí – a třetí věc je zakotvení nepřijatelnosti psychického a tělesného násilí na dětech,“ řekla Blesku.

Nejblíže přijetí má podle Jílkové definice domácího násilí, kde prozradila, že je hotový text a věc půjde do připomínkového řízení. Dále by mohlo na stoly poslanců přistát znásilnění v právním řádu a obecně nová definice sexuálních deliktů a následně týrání dětí. 

Předsedkyně Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Taťána Malá (ANO) řekla Blesk Zprávám, že se koncem dubna k tomuto tématu odehraje schůzka předsedů všech stran. A k tomu také došlo 19. dubna.

„Doufám, že si k tomu budeme schopní říct nějaké stanovisko, jak řešit změnu definice znásilnění. Stanoviska jednotlivých stran i v rámci koalice podle mých informací nejsou úplně jednotná,“ uvedla dříve opoziční poslankyně.

Muž (27) měl osahávat brášku (12)! Byl jsem „sjetej“ a mám rád ženy, hájí se u soudu

„Je potřeba to téma otevřít na půdě sněmovny nejen v rámci podvýboru, ale v rámci diskuse nad konkrétním návrhem,“ dodala Malá.

„My i řada expertů a expertek prosazujeme redefinici založenou na absenci souhlasu, na čemž zatím široká shoda není. Chceme, aby zákon jasně stanovil, že sex bez souhlasu je znásilnění. Abyste mohli mít sex, musíte si být jisti, že druhá osoba chce mít sex s vámi. Souhlas by samozřejmě nemusel být výslovný, či dokonce písemný, dovozoval by se z okolností a jednání oběti. Pokud se druhá osoba aktivně a dobrovolně zapojuje, aktivita se jí viditelně líbí, sama vybízí k další, je to souhlas,“ uvedla Kocmanová s tím, že naopak pasivita může znamenat nesouhlas. 

Přesto podle ní mezi zákonodárci kolují stále mýty o tom, co by to znamenalo. Že by měl někdo podepisovat nějaký papír, zrušila se presumpce neviny a přesun důkazního břemena, narostla falešná obvinění. Nic z toho však podle ní není pravda a zahraniční praxe to jasně dokazuje.

Redefince znásilnění

Ministerstvo spravedlnosti připraví návrh nové právní úpravy trestných činů týkajících se sexuálního násilí. V červnu ho prodiskutuje se zástupci stran zastoupených ve Sněmovně. Po jednání se zástupci sněmovních stran k problematice sexuálního násilí to ve středu 18. dubna na sociálních sítích uvedl ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Podle něj se na potřebě nové právní úpravy shodla většina stran. Úprava se má týkat hlavně definice znásilnění a ministerstvo by ji mělo předložit ve dvou verzích, z nichž jedna bude vycházet z absence souhlasu a druhá z projevu nesouhlasu. ČTK to po jednání řekly předsedkyně sněmovního podvýboru pro domácí a sexuální násilí Malá a členka podvýboru Eva Decroix (ODS).

„Většina zástupců politických stran a hnutí souhlasila s tím, že by mělo dojít ke změně definice znásilnění tak, aby postihovala všechny skutky a lépe chránila oběti sexuálních trestných činů, které dnes postihnout nemůže,“ řekla Malá. „Dohodli jsme se na tom, že ministerstvo spravedlnosti do poloviny nebo do konce června předloží dva návrhy nového znění definice znásilnění a budeme nad nimi dál jednat,“ uvedla. Návrh nové definice by měla předložit vláda. Malá s tímto postupem souhlasí, protože se domnívá, že taková zásadní změna trestního zákoníku by měla projít běžným mezirezortním připomínkovým řízením. „My jako hnutí ANO určitě tuto změnu budeme podporovat,“ dodala.

„Dlouhodobá diskuse se vede o tom, jestli máme dnes správně nadefinované znásilnění. Praxe je v tom mnohem konzervativnější a říká: ano, pojďme se o tom bavit, ale rozhodně si nemysleme, že tím, že redefinujeme a vložíme někam souhlas, že vyřešíme veškeré problémy. To je jedna z věcí, která zde padla,“ řekla po jednání Decroix.

Jde podle ní o to najít správná slova, aby bylo možné takové případy řádně soudit, ale aby na druhé straně nebylo možné takovou definici zneužít. Nová definice by podle ní měla současně chránit oběti, ale i odpovídat nynější praxi trestních soudů. Tyto změny by se podle ní měly propojit s aktuálně diskutovanou přípravou nového trestního řádu, o které má příští týden jednat sněmovní ústavněprávní výbor společně se senátním výborem.

„Jedna z těch variant by měla být definice znásilnění založená na absenci souhlasu, anebo na pohlavním styku proti vůli nebo nesouhlasu,“ popsala Malá. Podotkla, že obě varianty mají svá úskalí i svá pozitiva.