Pondělí 19. duben 2021
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Zataženo, déšť 11°C

52 let od upálení Honzy Zajíce (†18): Pochodeň č. 2, o které se moc nevědělo

Autor: VaB - 
25. února 2021
05:25

25. února uběhlo 52 let od sebeupálení Jana Zajíce, přezdívaného jako Pochodeň. č. 2. Inspiroval se Janem Palachem, chtěl dosáhnout podobného ohlasu, jaký vyvolal Palach. Cenzura ale zapříčinila, že se o něm moc nevědělo. Jeho pohřeb proběhl v tichosti. Bylo mu osmnáct let.

Jan Zajíc se narodil matce Martě a otci Jaroslavovi v obci Vítkov u Opavy. V roce 1965 začal studovat průmyslovou školu železniční v Šumperku. Během studia se zajímal o literaturu a poezii, snažil se psát i básně.  

V období pražského Jara s nadšením podporoval uvolnění ve společnosti. Mladý Honza se po sebeupálení Jana Palacha (†20) v roce 1969 účastnil protestní hladovky pod rampou Národního muzea. Skupina studentů a mladých lidí vydržela držet hladovku čtyři dny. Zajíc Palachovi věnoval jednu ze svých básní.

Když došlo na pohřeb Palacha, kterého se účastnily tisíce lidí, byl Zajíc zklamaný, že ve společnosti nenastala žádná změna. Své pocity dával najevo mezi spolužáky, netajil se ani tím, že by se chtěl stát Pochodní č. 2. 

O svých plánech ale nemluvil před rodiči a sourozenci. Mladý student bydlel na internátu v Šumperku, domů jezdil na víkendy. 

Zapálil se v průjezdu

25. února 1969, více než měsíc po zapálení Palacha, se vydal se svým spolužákem vlakem do Prahy. Na nádraží předal spolužákovi dopisy na rozloučenou, byl mezi nimi i dopis pro kamarádku Evu, ta se měla 8. března stát třetí živou pochodní.

Zajíc šel následně na Václavské náměstí, měl v plánu se upálit na stejném místě jako Palach, muzeum bylo ale zavřené, musel jít hledat jiné místo, kde by se na čin mohl připravit. Vybral si proto průjezd domu č. 39, v horním traktu našel toaletu, tam si na celé tělo namazal silně hořlavou pastu na parkety.

Plánoval, že ze zakoupené vařečky a koudele vyrobí pochodeň, kterou zapálí, vyběhne s ní na Václavské náměstí a tam se zapálí. To se mu ale zřejmě nepovedlo. Plamen na teprve osmnáctiletého studenta zřejmě přeskočil daleko dřív, než stačil vyjít z průchodu.

Jeho tělo začalo rychle hořet, pravděpodobně zmatený Honza vyběhl na špatnou stranu. Po pár krocích začal padat k zemi, mrtvý pak zůstal ležet na schodech do zvýšeného přízemí za dveřmi v průchodu domu č. 39, kolem půl druhé odpoledne zemřel. 

Budu už mrtev, nebo blízko smrti

Server Paměti národa zveřejnil dopis, který odkazoval své rodině. Tady je v needitované formě: „Maminko, tatínku, bratře, sestřičko!  Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a les.“

V druhém dopise adresovaným občanům Republiky československé psal o tom, že se nezbláznil, nebo že netoužil po slávě. K činu se odhodlal proto, aby se lidé vzchopili a nenechali s sebou vláčet. „Pamatujte: Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik. Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: Smrt není zlá, strašné je jenom umírání. A toto je pomalé umírání národní svobody,“ psal v dopise. Doufal, že on, jako pochodeň, zapálí srdce lidí a osvítí jejich rozum. 

Extrémní cenzura

O činu se lidé moc informací nedozvěděli, stála za tím cenzura tehdejší doby. Ironické je, že jedním z požadavků Palacha bylo zrušení nebo omezení cenzury.

Komunisté se obávali dalších demonstrací, dělali tedy všechno možné, aby se lidé z tisku nedozvěděli o Pochodni č. 2, nevědělo se dokonce ani o pohřbu, který se konal v rodném Vítkově v neděli 2. března 1969. Zajíc požadoval, aby byl pohřben v Praze.

Posledního rozloučení se účastnila rodina a místní z Vítkova. „Obrovský rozdíl v ohlasu na čin Jana Palacha a Jana Zajíce nepříjemně zaskočil i sochaře Olbrama Zoubka, který sňal posmrtnou masku také Janu Zajícovi a vytvořil mu i náhrobek. Trpěl totiž tím, že čin druhého Jana byl vnímán s menší váhou,“ uvádějí Paměti národa.

bre-burda ( 25. února 2021 09:58 )

To mi připomnělo, že letos se nějak nekonala oblíbená estráda kolem Palacha. Chlapci asi mají jiné starosti.

delviar ( 25. února 2021 09:06 )

18-cti letý klučina už ví všechno o živo­tě,po­liti­ce,sou­vislos­tech atď.
Znal sem jednoho co se chtěl zastřelit pistolí ráže 6,35mm a zůstal mu náboj trčet v nose. Celou událost okomentoval větou,že kvůli blbému zastřelení se zbytečně člověk dokaličí!!!

delviar ( 25. února 2021 08:57 )

delviar ( 25. února 2021 08:56 )

yaaro ( 25. února 2021 08:50 )

Když jsem byl a vojně 1987 V Českých Budějovicích tak se tam pokusil Róm o sebevraždu tím že snědl celé mýdlo měl pak 3týdny průjem a vojenský lékař mu léčil krvavý konečník jódovou tinkturou 😂

Zobrazit celou diskusi
Další videa