Nejstarší skaut Eduard oslavil 104 let: Zažil mobilizaci, útlak gestapa i komunistické uranové lágry
Eduard Marek je nejstarší český skaut. Před pár dny oslavil 104. narozeniny! Prošel si lágrem, odmítal komunistický režim, který chtěl jeho skaut zničit. Za to, že chystal přechody přes hranice, pomáhal rodinám zatýkaných lidí, a mnoho dalšího, ho StB poslala na deset let do vězení. Jeho ženu na jedenáct.
Eduard Marek, zvaný Eda, nebo také po skautsku Hroznýš, se narodil na Žižkově 17. března 1917. Byl členem spolku ministrantů Legio Angelica, roku 1934 se připojil k Junáku. Jeho cesta brzy zamířila vzhůru skautskou hierarchií, v sedmnácti letech se stal skautským rádcem.
„Vedl jsem družinu asi dvanácti kluků na Žižkově. Byl jsem jen o rok starší než ostatní a musel jsem do rádcovských kurzů,“ říká pro Paměti národa Eda. Skautingu se věnoval až do roku 1936, poté nastoupil k 1. leteckému pluku. „Šel jsem do poddůstojnické školy a pak jsem pracoval na pluku. Nejdříve v Praze, pak v Chebu a potom v Hradci Králové,“ popisuje.
O dva roky později ho zastihla mobilizace, na kterou vzpomíná v dobrém. Vojáci rukovali s nadšením, a rozkaz vrátit se zase domů splnili jen se sebezapřením. Sám po demobilizaci zamířil zpátky do Prahy a začal pracovat v realitní kanceláři, kterou vlastnil jeho otec. „Tatínek byl dobrodinec, staral se o žižkovské Židy a já jsem v tom pokračoval. Moje skautská i křesťanská zásada mi velela pomáhat. A nejvíc potřebovali pomoct lidé, kteří byli pronásledovaní. A to byli Židé,“ vyprávěl Eduard.
Předvolání na gestapo, pak vězení
Za to, že Židům pomáhal, skončil ve vězení. Nejdříve ale přišlo předvolání na gestapo. Tam byl shledán vinným za zakázaný styk s Židy a poslali ho na tři měsíce do vězení. „Po propuštění přijal nabídku přítele, aby s ním vedl na Žižkově skautský oddíl pod Dělnickou tělovýchovnou jednotou v době zákazu skautského hnutí. Kontrolovali je pověřenci Kuratoria pro výchovu mládeže, ale Edův oddíl měl štěstí – dohlížel na něj bývalý skaut Josef Langhammer, který je kryl,“ popisují Paměti národa.
Skauti se zapojili i do Pražského povstání. Eduard fungoval jako spojka. Předával zprávy mezi povstalci v Karlíně. Když byl pak Junák v květnu 1945 obnoven, vstoupilo do něj čtvrt milionu členů! „Každej si barvil svoje košile, poněvadž tenkrát nebylo nic. Přesto bylo velký nadšení. Středisko Pochodeň vždycky pochodovalo se třema rozpálenýma pochodněma vepředu, taková parádička po Žižkově,“ vzpomínal.
Svobody si ale moc neužili, za tři roky přišel komunistický převrat. Do vedení Junáka vstoupili komunisté, kteří měli pracovat na jeho postupném zrušení. Eda se jich ale nebál, společně s jeho ženou Helenou se zapojili do protikomunistické odbojové skupiny „Dr. E. Beneš“.
Estébáci ho poslali do vězení
Pak je ale zatkla Státní bezpečnost, Eduard následně putoval na deset let do vězení, jeho žena Helena na jedenáct. Pětiletý syn se ocitl bez rodičů v dětském domově. Z Pankráce pak Eduard zamířil do lágrů a věznic. „Jeli jsme na Horní Slavkov, tam jsem byl dva roky. Pak tři měsíce na Borech a z Borů na Jáchymov na Mariánsko,“ popsal.
V Horním Slavkově museli stavět nové šachty, budovat tábory nebo stavět dřevěné domy, včetně kulturního domu. Byl v táboře Svatopluk, kde byly poměry snesitelné. „Před Vánoci vždycky udělali prohlídku. Na Štědrý den bylo obyčejně plno sněhu. Všechny nás vyhnali na plac, asi tak šest set lidí. První dvě řady se musely svlíknout donaha a policajti prohlíželi šaty, jestli nemáme nějaký zbraně, alkohol nebo zakázanou literaturu. Pak následovaly další dvě řady. Ostatní policajti obsadili baráky, rozřezávali slamníky a podobně. To bylo vždycky před Vánocema,“ vzpomíná si na šikanu.
Prošel si několika lágry, uranovými doly nebo vězeními. V jednom z nich psal mi texty, tajně. Většinou pro svého syna. „To už jsem pracoval v nabíječce sedm set metrů pod zemí. Nabíjel jsem akumulátory pro důlní lokomotivy. Když jsem měl hotovou práci, tak jsem si psal. Každý den kousek. Schoval jsem to do nepromokavého obalu a ukryl na chodbě za výdřevu. Když jsem vyfáral, dával jsem texty civilovi a ten je vynášel a posílal z Karlových Varů,“ popsal. Na svobodu se pak dostal po sedmi letech, kdy začal pracovat na stavbě, skautingu se věnoval dál, stále nelegálně.
Skautem byl po celý život
Skauting Eduard provozoval i navzdory tomu, že byl zakázaný. Ve svých dvaasedmdesáti letech byl i u obnovy českého skautingu. „Pro mě je celoživotní práce skauting. A mám radost, že nás přibývá. Je nás přes 50 tisíc. Je to Boží požehnání – bez něho dál nepokročíme. Musíme se naučit děkovat, ne jenom prosit,“ říká Eda, který skautuje dodnes.
Může se pyšnit i mnoha vyznamenáními. např. Junáckým křížem „Za vlast 1939–45“, Za službu vlasti, Medailí povstání 1945, Medailí „Zasloužilý bojovník“ (II. stupně), Řádem junácké lilie a mnoha dalšími.
TRochu PF TOPIC......rozpusteni Skautu a COS/ ceske obce sokolske/byly velke chyby.Tyto otganisace jakoz i Orel svym zpusobem vychovavaly lidi k pozitivnim kvalitam...Nacelnice COS Brno byla po XI sokolskem sleteb taky zavrena byt jen na rok...