Tyčí se na Martových polích široce rozkročena a už více než 120 let odolává větru, slunci, sněhu i dešti. Přitom původně měla Eiffelova věž v Paříži stát jen dvacet let, v roce 1909 mělo podle původních dohod dojít k jejímu demontování. A místní by to tehdy pravděpodobně s radostí uvítali.
Pařížská piha na kráse
„Věž byla totiž v prvních letech trnem oku velké části Pařížanů,“ vypráví na plácku pod ní průvodce. „Ozývali se proti ní i umělci. Třeba spisovatel Guy de Maupassant zásadně obědval v restauraci přímo ve věži a zdůvodňoval to tím, že je to jediné místo v Paříži, kde tohle monstrum nevidí.“ Nicméně postupem času se přístup Pařížanů k věži změnil a dnes na ni nedají dopustit.
Věž měří i s anténou 324 metrů a díky geniální konstrukci Gustava Eiffela se ale její vršek vychýlí maximálně o 18 centimetrů – vlivem horka. Vítr ji rozkolísá maximálně o sedm centimetrů. V podzemí věže, pod již zmiňovaným pláckem, na kterém desítky prodavačů neúnavně prodávají její malé kopie, se potom nachází technické zázemí – pumpy, které vhánějí vodu do restaurací v prvním a druhém patře, a strojovny výtahů.
Pěkně po svých!
Na věž mohou turisté vyrazit po svých, nebo využít právě jeden ze tří výtahů do prvního patra. Po dobytí Paříže Němci za druhé světové války ho chtěl využít i Hitler, místní technik ale ve strojovně výtahy poškodil a nikomu se nepodařilo je opravit. Hitler tak musel po svých. Po osvobození pak stačil jen krátký zásah technika a výtahy se znovu rozjely.
Eiffelova věž v číslech
Eiffelova věž je vysoká i s anténou 324 metrů a tvoří ji tři patra – v 57, 115 a 274 metrech. Do prvního patra vede 363 schodů, popřípadě tři výtahy. Jeho kapacita je 3000 lidí a v zimě je tu oblíbenou kratochvílí bruslení na umělé ledové ploše. Do druhého patra pak vede dalších 359 schodů, jeho kapacita je 1600 osob, do třetího už jezdí jen výtahy. Na stavbu bylo použito 2,5 milionu nýtů a osvětluje ji na 20000 žárovek.
Druhým místem, které si většina turistů nenechá ujít, je palác Louvre. Původně sídlo francouzských králů je už od roku 1793 muzeem otevřeným pro veřejnost. „Aktuálně jsou exponáty rozmístěné v téměř dvou stovkách sálů,“ dozví se turisté z informačních brožurek. Na petrohradskou Ermitáž, kde je výstavních sálů ještě o sto víc, Louvre sice nemá, do kapsy ho ale strčí slávou místních exponátů.
Tajemný úsměv Mony Lisy
Vždyť kdo by nechtěl vidět na vlastní oči tajemnou Monu Lisu? Směrovky, které turisty navádějí do „jejího“ sálu sousedícího s Velkou galerií, jsou po celém Louvru. Není možné ji minout. Bez nich by ji ale leckdo snadno přehlédl. Obraz na topolovém dřevě má totiž jen 53 centimetrů na šířku a 77 centimetrů na výšku. I tak ho ale hlídá několik strážců a kvůli zábradlí se k němu člověk nedostane blíž jak na dva metry.
Bezpečnostní opatření jsou nicméně na místě. V roce 1911 se ji totiž podařilo ukrást a Louvre na dva roky osiřel. S její krádeží byli dokonce spojováni Pablo Picasso nebo Guillaume Apollinaire. Obraz se našel až po dvou letech, v roce 1913, v antikvariátu ve Florencii, kde ho ke koupi nabídl zlodějíček Vincenzo Perugia. Mimochodem – tajemný úsměv kdysi učaroval i Napoleonovi, který si ji pověsil do své ložnice.
Nejprestižnější francouzská adresa – Champs Élysées
Louvre je také jedním z bodů takzvané „osy Paříže“. Ta pak pokračuje Tuilerijskými zahradami, přes náměstí Svornosti a slavný bulvár Champs Élysées až na náměstí Charlese de Gaulla s Vítězným obloukem. Právě Champs Élysées je nejprestižnější adresou Francie. Odpovídají tomu i nájmy, ty jsou tu třetí nejvyšší na planetě. „Chůzí po Champs Élysées prý krásní nohy,“ přidává další perličku průvodce. Aby ne, dvoukilometrový bulvár směrem k Vítěznému oblouku stále stoupá.
Kruhový objezd u Vítězného oblouku je asi nejslavnější křižovatka tohoto druhu na světě. A taky nejbláznivější – paprskovitě se tu sbíhá dvanáct bulvárů. Auta jezdí v několika pruzích, neustále tady troubí klaksony, sviští brzdy. Není divu, že francouzské pojišťovny odmítají proplácet škody z nehod, které se staly právě tady.
Osa Paříže
Osu Paříže uzavírá moderní čtvrť La Défense. Atypické mrakodrapy jsou prý neodvážnějším činem francouzské architektury od druhé světové války. Škarohlídi pak La Défense označují za sídlo všech budov, které Pařížané ve městě nechtěli. Moderní architektura ale má svoje kouzlo.
Říká se, že pohled od „Velké archy“, tedy od dominanty La Défense, směrem k Vítěznému oblouku a dál k Louvru je pohled do historie. Při pohledu na opačnou stranu potom člověk kouká naopak do budoucnosti. Mimochodem – na opačné straně „Velké archy“ je jeden z pařížských hřbitovů…
Autor: Lucie Štěrbová & FIRO-tour
Letecký víkend v srdci Francie. Unikátní atmosféra kavárniček, palačinky, výstup na Eiffelovu věž, Louvre, možnost výlet do Versailles – to vše ve třech dnech.
Paříž – prodloužené letecké víkendy
