24°C
Forejt po mrtvici: Zprávu o své smrti prospal, viděl se s Klausovou a kritizuje mlčení Hradu
Video se připravuje ...
Bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt opustil 17. září rehabilitační centrum v Kladrubech, kde se zotavoval po prodělání mozkové příhody. Půl roku od události, kdy ho dokonce dočasně „zaživa pohřbili“ na sociálních sítích, se dokázal konečně postavit na nohy. Krůček po krůčku se vrací ke starému životu, ale s novými myšlenkami a pokorou, jak řekl Blesku. Svěřil se také, že jej v centru navštěvovala často rodina a přátelé, mezi nimi i bývalá první dáma Livie Klausová. Zatímco Forejt opouštěl rehabilitaci, jeho přítel Václav Klaus zase opouštěl nemocnici. Exprotokolář jeho hospitalizaci sledoval, stejně tak i hospitalizaci prezidenta Miloše Zemana. Zkritizoval přitom mlčení Hradu. Podle něj tím akorát živili spekulace.
Jak rehabilitace probíhala? Bylo i něco, co Vás třeba štvalo?
Já jsem přijel ve stavu, kdy jsem ležel a měl jsem strašnou chuť a odhodlání dokázat, co bude možné. Upravil jsem si časové představy, ale všechno to bylo od začátku. Naučit se chodit, postavit se a stát, udržet balanc, přenášet váhu, abyste dokázali stát. Naučili mě to tady, jak já říkám, andělé. Strašně mi pomohli.
Naučil jste se být trpělivý. Sám jste uznával, že v tomto máte mezery.
Trošku trpělivosti jsem se tady naučil. A jsme tady sžití a jsem za to rád, já sem se sem budu vracet nejen jako pacient, ale dorazím sem i na advent, abych jim popřál a rozsvítil stromeček. Budu s nimi v kontaktu a doporučuji každému, aby si vážil zdraví. To si odsud odnáším.
Co kromě fyzické rehabilitace obnášel ten Váš tříměsíční pobyt?
Ta fyzická rehabilitace je asi nejpodstatnější, protože tomu odpovídá i ta psychika. Děláte pokroky a začínáte mít radost z každé maličkosti, z každé maličkosti se radujete, i z pohybu ruky.
A co jste si z toho odnesl? Tyto události bývají navíc náročné i na psychiku.
Mně zůstala zachovaná paměť. Zůstalo mi zachováno to, co jsem znal, věděl a uměl, to bylo krásný. I sem tu přednášel pacientům, byl jsem tu pro zdejší pacienty. Takže jsem se vrátil k tomu, co mě bavilo. A co mi to dalo? Dalo mi to, myslím, pokoru a dalo mi to nesmírný pocit respektu vůči těm, co prožívají to samé. Tady se těm osudům nevyhnete.
Hrad posiluje spekulace, s Klausem půjdeme na procházku
Měl jste čas i sledovat aktuální dění?
Ano. Měl jsem tu pochopitelně návštěvy kamarádů a přátel, dorazila i paní Klausová. Byl jsem také v kontaktu s bývalými šéfy a sledoval jsem dění, jak jsem mohl. To je pochopitelně něco, co z člověka nevyprchá.
Takže víte i o hospitalizaci pana Klause?
S panem Klausem jsem mluvil telefonicky, já byl tady a on v ÚVN. Každopádně jsme si slíbili, že spolu půjdeme na procházku. Doufám, že brzy.
A co říkáte na to, že Hrad moc nekomunikuje o zdravotním stavu pana prezidenta Zemana?
Živí tím pouze spekulace, protože zdravotní stav hlavy státu je podstatný pro všechny občany. Pochopitelně totiž každý chceme, aby dokázal plnit své povinnosti a svou funkci, tak jak se má. Myslím si, že je zbytečné dělat kolem toho tajemství a nejasnosti. Mělo by to být transparentní a ne na sociálních sítích.
Když jsme se dostali k návaznosti na Vaši předchozí práci, už máte nějaké plány do budoucna? Přemýšlel jste, co bude dál a jestli se vrátíte do starého tempa?
No, sestřičky mi včera říkaly: Hlavně odpočívejte, naučte se to. To mi nejde. Jsem člověk, co je činorodý. Přinesl jsem si sem 10 knížek, četl jsem a studoval jsem. To je něco, co mě neopustí nikdy. Je to část mě samotného. A musím říci, že mám nabídky a zvažuji je. Nebudu se bránit činnosti, co jsem dělal.
A co Vaše rodina, jak reagovala na tuto událost.
Moji rodiče za mnou jezdili a sestry. Byl jsem třikrát doma a byl jsem s nimi v kontaktu a velice mě podpořili. Bez nich bych tu nemohl stát.
Poučil jste se z té události?
Víte, člověk se pořád ptá, proč se to stalo. Já vím jenom něco, bylo několik příčin. Poučil jsem se, že budu citlivěji vnímat, co to tělo říká.
Jindřich Forejt opustil po třech měsících rehabilitační ústav v Kladrubech. | Blesk:Jakub Poláček
Když se vrátím trošku zpět, jak jste reagoval na zprávy o své smrti.
Já jsem z toho byl v šoku, nejdříve jsem to prospal. Ale když se dneska podívám na své nejbližší, tak to stále vidím v očích své maminky a nedokážu pochopit, že by někdo zveřejnil takto citlivou zprávu bez dohody s rodinou. Myslím si, že je to něco, co je neodpustitelné. Poškodilo to moji rodinu, ne mě.
Mluvil jste o tom, že jste se potkával s lidmi, co mají za sebou podobné zkušenosti. Budete se zaměřovat i na pomoc těmto lidem?
Chtěl bych. Sám jsem si prošel těžkým obdobím. Třeba i tím, že to zachytím písemně. Chtěl bych s nimi být v kontaktu a třeba jim pomoci, protože mně to strašně pomohlo. Já jsem sem přijel ve stavu, že nebudu chodit. Dneska chodím trošku, to je sice začátek, ale ujdu to a to je podstatné.
Témata:
Související
dnes.. pardon, to aby se někdo, kdo nesouhlasí zase nezbláznil