Na zmapování bohaté kutilské činnosti svých pracovníků se vrhly současné Třinecké železárny. Půdy, sklepy a garáže dělníků vydaly desítky »fušek«, pokladů vyrobených během směny v továrně. „Zapůjčíme si je a nachystáme z nich výstavu,“ požádala mluvčí železáren Petra Macková. Ta se chystá na začátek února příštího roku.

V závodě se po výzvě nestačili divit. Autoři a pamětníci přinesli často opravdové poklady. Kamna, legendární grily »rojberky«, bronzové umělecké odlitky a další předměty z oceli i slitin. Někteří autoři si z dílů doma postavili dokonce celé stroje jako traktory, štípačky na dřevo nebo sekačky. Přestože jde převážně o výrobky zhotovené načerno, nemusí se kutilové bát, železárny je zabavovat nebudou.

„Na všechny se vztahuje amnestie, takže se nikdo nemusí obávat, že by byl jakkoli perzekvován,“ usmála se vedoucí Muzea Třineckých železáren Eva Zamarská.

Postavil si traktor a štípačku

Hned několik výrobků pro chystanou výstavu dodal šikovný kutil Petr Šturc (69). Některé zatím ani nedovezl, jsou příliš rozměrné. „Postavil jsem si zahradní traktor a mimořádně výkonnou štípačku na dřevo. Díly, které se nedaly koupit, jsem si vyrobil pomocí železáren. Pronášel jsem je postupně i týdny až měsíce,“ řekl s úsměvem Petr Šturc.

Video
délka: 01:30

Petr Šturc (69) si vyrobil mnoho nejrůznějších zlepšováků. Třeba i tento vakuovač na studeno. Michal Charbulák

Přinesl i kolovraty z 60. let, čerpadlo na močůvku nebo unikátní zavařovačku nastudeno. „Jsem přesvědčen, že existuje jen jeden kus na světě,“ dodal pyšně.

Dělali, že nevidí

Dělníci v železárnách se díky fuškám zdokonalovali. Vyráběli pro sebe i pro známé. Poptávka byla velká od zemědělců, kteří sháněli motyky, krumpáče, rýče i pluhy. Sadaři zase potřebovali lisy na ovoce. Dělaly se podběráky na česání borůvek nebo palírny na kořalku.

Potřebnou věc dělníci přes bránu pronesli v době, kdy zde sloužil jejich známý, který je buď neprohledal, nebo dělal, že nic nevidí. Fuškám odzvonilo po revoluci, kdy se otevřel trh a dříve nesehnatelné zboží se už dalo koupit.

Legenda jménem rojberky

Samostatnou kapitolou je malý domácí gril na tzv. rojberky - tedy maso napíchnuté na špejli a opékané v alobalu. Vznikl někdy v 60. letech minulého století a stal se legendou.

Koumáci ho během šicht v železárnách postupně vylepšovali. Ruční pohon časem nahradil elektrický. „Pokud si člověk chtěl do roku 1989 obstarat rojberku, musel se obrátit na toho správného člověka v Třineckých železárnách. Samozřejmě v případě, že si ji nezvládl vyrobit sám,“ podotkla mluvčí podniku Petra Macková.

Některé fušky byly natolik zajímavé a inovativní, že získaly statut oficiálního výrobku. Třinecké železárny prodávají právě zmíněné rojberky nebo sekery s netupícím se ostřím.