Migranti na plantážích, hladové děti i vraždy. Palmový olej rozvášnil experty

„Výroba palmového oleje je zodpovědná za několik rizikových faktorů – ničení deštných pralesů, ztráta biodiverzity, půdní eroze, katastrofy způsobené záplavami,“ vypočítával německý europoslanec Stefan Eck, který převzal roli moderátora v druhé části živé debaty o palmovém oleji v europarlamentu po své české kolegyni Kateřině Konečné (KSČM), jež moderovala první část o přírodních dopadech. 

Zatímco Konečná a panelisté z první části konference žehrali hlavně na zničenou přírodu, ve druhé části přišly na řadu sociální dopady. A nebylo jich málo.

„Lidé jsou vyháněni ze svých původních obydlí, z oblastí, kde dřív žili, stávají se z nich nevolníci, někteří odchází do měst. To vše jsou sociální dopady, které vznikají při produkci palmového oleje,“ uvedl Eck. Během následné debaty padla i slova o dětské práci.

Palmový olej je zlo, bouřili v sídle EU. „Zvířata umírají, vyvolení bohatnou“

Paradoxní, ba dokonce nemorální přitom Eckovi přijde, že je palmový olej na jedné straně cennou a hodnotnou potravinou, na straně druhé se spaluje v motorech jako součást biopaliv. V době, kdy miliony lidí hladoví, kroutil hlavou Němec.

Indonéský zástupce šokoval dětmi na řetězech

Právě nad hladem ve své zemi, která přitom produkuje palmový olej ve velkém, se pozastavil i indonéský zástupce v Bruselu Asa Patia Silalahi. A mnohé v sále europarlamentu šokoval. Poukazoval totiž na zanedbané, podvyživené a nemocné děti ve své vlasti. „Otázkou je, že tady je nějakých 35 milionů chudých, lidí, kteří nemají ani jídlo na dnešní večer, dětí, které nikdy nenarostou více než jednoho metru, protože nemají dostatečnou stravu. EU nám tady v tom může hodně pomoci,“ uvedl Indonésan.

„Naše země má osm či deset milionů dětí, které nemají dostatečnou stravu a nevyvíjí se, jak mají. Někdo může říci, že to není vůbec dobré. Třeba Rakušané mají prosperující společnost, více potravin. My se snažíme nějak řídit zdroje, které jsme obdrželi, abychom to mohli řídit správným směrem. Perspektivu je tak třeba brát v potaz. V Indonésii si někteří lidé nemohou umístit nemocné dítě do nemocnice, tak to dítě uvážou na řetězy doma, aby nerušilo jiné děti,“ dodal.

Finská expertka: Na plantážích pracují migranti

Nejde však jen o problémy v Indonésii, problémy stíhají například i Malajsii. Že by přitom plantáže s palmou olejnou nabízely pracovní příležitosti hlavně pro místní? Tuto tezi rozporovala Finka Sonja Vartiala, výkonná ředitelka nevládní organizace Finnwatch.

„Více než 90 procent pracovníků v Malajsii, kteří pracují, jsou z jiných zemí. Hledají v Malajsii lepší život. Bohužel se potýkají s celou řadou problémů v oblasti lidských práv,“ pustila se mladá expertka z Finska do problému migrantů z plantáží. Upozorňovala, že jsou nabíráni ve svých vlastech, jsou jim dané plané sliby, pracovní smlouvy jsou pro ně často nesrozumitelné a mnozí z nich si je ostatně ani neumí přečíst.

Čech ničí deštné pralesy. Jeho firmy kácí tisíce hektarů vzácné flóry

Jsou lidé zavíráni do klecí?

Podle finské expertky dochází i k zabavování pasů, aby pracovníci neutíkali pryč. Už za samotný nábor do této „otročiny“ si však musí zaplatit. „Pro tyto pracovníky je to opravdu velká investice, mnozí nebo i jejich příbuzní se kvůli tomu zadlužili. Musí splácet své dluhy i s úroky, ale také zasílat domů peníze, aby podpořili svou rodinu. Je to problém celé jihovýchodní Asie,“ uvedla Vartiala s tím, že migranti nevydělávají mnohdy ani minimální mzdy, ale jsou placeni úkolově – podle toho, kolik jsou schopni sklidit za den.

V Indonésii se ale prý objevila i jiná, děsivější praxe, než je zabavování pasů. „Lidé tam byli vězněni v klecích, aby nemohli kontaktovat někoho, kdo by zastal jejich lidská práva,“ upozornil během debaty Tomáš Ouhel, koordinátor indonéských projektů českého sdružení Lestari.

Zábory půdy, vraždy a soudní mafie

Britský sociální antropolog Marcus Colchester z Forrest Peoples Programme připomněl, že „po celém světě 1,5 miliardy lidí závisí na lesech“ a tito lidé tvoří zhruba polovinu nejchudších obyvatel světa. I chudí však mohou být okradeni. Colchester se pozastavil nad zábory půdy kvůli plantážím.

„Lidé jsou často hnáni do kouta a nemají žádné prostředky, aby situaci změnili. Jenže musí přežít, nadále si stojí za svými právy a to vede k různým konfliktům,“ podotkl Brit s tím, že v Indonésii z celkově osmi tisíc konfliktů ohledně půdy se celá polovina týká palmového oleje.

„Jsou tu bezpočetné případy vražd, násilí, lidem odebírají jejich možnost živobytí. Jejich vyjádření odporu je kriminalizováno. Nejsou uznávána práva lidí na jejich zemi. Koná se ve prospěch velkých nadnárodních podniků, nejsou uznávané zvykové právo ani zastupitelské organizace domorodých obyvatel. Když se konečně dohodnou na nějakém řešení, nedochází k realizaci těchto rozhodnutí,“ upozorňoval Colchester.

Palmový olej „zabiják“: 100 potravin, které nejíst, když chcete chránit pralesy

Brit zmínil i problém soudní mafie a velké korupce. „Je to mašina na korupci,“ navázala Kanaďanka Tania Murray Li z univerzity v Torontu a kritizovala bohatství, které vychází z plantáží a umožňuje podplácení. Europoslanec Eck k tomuto problému korupce podotkl: „Korupce se rozrůstá kdekoli ve světě, dokonce i tady v srdci Evropy.“ Indonésany tak svým způsobem omlouval.

Indonéský zástupce na obranu své země tvrdil, že právní systém tam funguje, demokracie v Indonésii je však mladá. A to i v porovnání s tím, že v Evropě padla Berlínská zeď v roce 1989, zatímco Indonésie se cestou demokracie vydala až v roce 1998. Problémy s korupcí jsou i na nejnižších úrovních, připustil. Třeba v podplácení řadových policistů, když nemáte řidičák. „Naše soudy ale prosazují spravedlnost, máme však problém s vymáháním práva, protože k tomu potřebujete vzdělané lidi, vzdělané policisty,“ poznamenal.

Německý politik: Pandořina skřínka byla otevřena

Německý levicový politik Eck přišel s radikálním řešením: „Indonésie potřebuje nějakého Robina Hooda, který vezme velké profity palmových podniků a dá je těm milionům chudým.“ 

Palmový olej podle něj není sám o sobě hlavní problém. „Pandořina skřínka už byla otevřena a požadovat od Indonésie, aby se kompletně vzdala a nebo radikálně omezila produkci palmového oleje, to je stejně tak nemožné, jako abychom od Saúdské Arábie požadovali, aby přestala těžit ropu. Svět bez palmového oleje je takřka nepředstavitelný, ale musíme si uvědomit, že výroba, především rozšiřování nemůže pokračovat, protože v tom případě bychom si podřezali větev, na které sedíme. A to si musí uvědomit i Indonésie,“ říkal na konferenci Eck.

Šest milionů lidí pod režimem palmového oleje

Další experti navrhovali pro Indonésii odlišné řešení. Navrátit pozemky a práci malým rolníkům na úkor velkých plantážníků. „Ukázalo se, že palmový olej je plodinou bohatých farmářů. Jen 12 procent palmového oleje pochází od malých farmářů,“ poznamenal k tomu britský doktor Colchester.

„Tahle katastrofa dopadne i na nás.“ Konečná varuje před hořícím asijským peklem

S takovým řešením souhlasila Kanaďanka Murray Li. I proto, že drobní rolníci, kterým byla půda zabrána, nedostanou nikdy zpátky to, o co přišli. Půdu ani živobytí. „Lidé nemají kontrolu nad svým vlastním životem. Šest milionů lidí žije na plantážích, šest milionů lidí žije pod režimem palmového oleje. Místní obyvatelstvo žije v malinkatých skulinkách mezi plantážemi. Palmový olej ničí struktury, které tam původně byly. Lidé, kteří přišli o půdu, nejsou zaměstnáni, jediní, kdo dostávají příležitostnou práci, jsou ženy. Dochází však k jejich vykořisťování. Muži odcházejí do jiných oblastí, aby našli místo, protože společnosti si raději najaly migranty,“ uvedla odbornice z Toronta. 

Kanaďanka také podotkla, že plantáže sice slibují pracovní příležitosti, ale počet pracovních míst je velmi malý – řadu lidí nahradily stroje, v průměru je nabízeno jedno pracovní místo na 3 až 10 hektarů. „V Indonésii samozřejmě vždycky najdete lidi, kteří potřebují tuto práci, takže ji přijmou,“ dodala Murray Li.