14°C
Vraťme se ale ještě na chvíli k Hekle. Tahle královna islandských sopek, jak jí místní s úctou přezdívají, zatím naposledy zahrozila v roce 2000. Od té doby je klid. Na jak dlouho těžko odhadnout, ale pravdou je, že v posledním staletí se sopka probouzela k životu jednou za deset let.
Podle místních legend leží právě v jejím nitru brána do pekla. Vystoupat až nahoru na okraj vulkánu se ale příliš nedoporučuje. Spíš naopak. „Jsou tam menší lávová pole, ostré horniny vzniklé ze ztuhlé lávy a vývěry jedovatých plynů,“ upozorňuje průvodce. I tak ale spousta odvážlivců k jejímu vrcholu vystoupá. Mimochodem – sopka s každou erupcí roste. A to doslova. Po erupci v roce 1947 vyrostla o 47 metrů.
Ostrov, kde se chvěje zem
Hekla je jedním z hlavních, nikoli ale jediným symbolem Islandu. Tenhle ostrov, který leží 800 kilometrů od břehů Skotska a svým severním pobřežím se téměř dotýká severního polárního kruhu, je svou nespoutanou přírodou proslulý. Říká se mu „ostrov ohně a ledu“, někdy také „chvějící se zem“. Obě označení přitom odkazují na divokou seizmickou aktivitu, vulkány, ledovce, termální prameny a gejzíry, které tu jsou.
Hlavním městem Islandu je Reykjavík, nejsevernější světová metropole a zároveň město, které vzniklo až na konci 19. století. Označení „Staré město“ pro původní centrum je proto trochu zavádějící. Nicméně parky, muzea a tržiště ve „Starém městě“ mají své kouzlo.
Reprezentantem té moderní části Reykjavíku je kostel Hallgrímskirkja. Ten vznikl v 80. letech a víc než co jiného připomíná kosmický raketoplán. S výškou 74,5 metru je navíc jednou z nejvyšších staveb celého Islandu. „Do věže vede výtah a na jejím vrcholu je vyhlídka,“ dodává další perličku k této stavbě průvodce.
Světoznámé termály Modrá laguna
Jen kousek cesty autem je to z Reykjavíku k proslulé Modré laguně. Slavné geotermální koupaliště prošlo v roce 1996 nákladnou rekonstrukcí a dnes patří k nejznámějším islandským atrakcím. Na jeho existenci upozorňují mraky páry už dlouho dopředu. Člověk mine geotermální elektrárnu, která vypadá jak ze sci-fi filmu, a otevře se mu pohled na mléčnou vodní plochu barvy akvamarínů.
Voda sem doputovala z hloubky dvou tisíc metrů a předtím, než skončila v tomto přírodním bazénu, prošla blízkou geotermální elektrárnou, kde posloužila jako zdroj energie. Tam ji ochladili na příjemných sedmatřicet stupňů a potrubím jako „odpadní“ produkt vypustili právě do Modré laguny. Případné zděšení turistů ale místní personál krotí. Voda je absolutně čistá, nezávadná a má naopak léčivé účinky – poradí si s lupénkou, křemičité bahno ze dna zase ozdraví pleť.
Velký gejzír – otec všech gejzírů
Do seznamu nejznámějších míst Islandu, která by návštěvníci neměli vynechat, patří i gejzírová oblast sto dvacet kilometrů východně od Reykjavíku. Místní „Velký gejzír“ dal označení všem ostatním, říká se mu proto „otec gejzírů“. Už na konci 19. století byl velkou atrakcí. Na to, jak vyletí do vzduchu do výšky 80 metrů kubíky vroucí vody, se chodily denně koukat desítky lidí.
Ve 30. letech 20. století Velký gejzír tryskat přestal. V posledních letech to ale vypadá, že se opět pomalu probouzí k životu. Nicméně asi jen těžko se místní dočkají podobných výbuchů jako v roce 1845, kdy důsledkem vulkanické činnosti chrlil „otec gejzírů“ vodu do výšky 170 metrů.
O zážitek z tryskajících mas horké vody tady ale turisté nepřijdou. V bezprostřední blízkosti původního gejzíru dnes vodu chrlí Strokkur. „A na rozdíl od Velkého gejzíru, který měl prodlevy mezi jednotlivými výbuchy až osm hodin, tenhle chrlí v intervalu pěti až deseti minut,“ říká k tomu průvodce. Proud sice není tak ohromný, ale i tak udělá dvacetimetrový sloupec vody na přítomné turisty dojem.
Z islandské výkladní skříně
Dalším velkou geotermální lokalitou je Landmannalaugar ve vnitrozemí. Cesta sem je sice složitější a delší, ale rozhodně stojí za to. Země tady doslova dýchá, na povrch se dostávají žhavé výpary a krajina díky horninovému složení vypadá, jako po zásahu bláznivého malíře. Ne nadarmo se tomuto koutu Islandu občas přezdívá i „duhové hory“.
Do výkladní skříně Islandu patří bezesporu i zlatý vodopád Gullfoss, prý nejkrásnější na ostrově, vulkanický komplex Krafla podobně jako Hekla připomíná předpeklí. Ve vulkanickém labyrintu Dimmuborgir by se zase jeden ztratil. Na Islandu se dá strávit několik týdnů a pořád bude co objevovat. Obecně ale platí, že by měl člověk mít kvalitní oblečení, vybavení a dostatek informací, a nebo se svěřit do péče zkušeného místního průvodce nebo cestovní kanceláře.
Autor: Lucie Štěrbová & FIRO-tour
Inzertní sdělení: Cestovní kancelář FIRO Tour, odborník na dovolenou v Tunisku, Turecku, Egyptě, Řecku, Španělsku a dalších oblíbených destinacích, vybírá ze své nabídky poznávací zájezdy Island
Grand tour Islandem s Janem Burianem
