9°C
Zeman je semtex, kárá prezidenta první český premiér. Pithart si na Hradě přeje ženu
Miloš Zeman je „semtex vložený do našeho ústavního systému“. Nebývale ostře hodnotí počínání prezidenta a jeho spojenectví s premiérem Andrejem Babišem (ANO) první český premiér Petr Pithart (KDU-ČSL). V rozhovoru pro Blesk Zprávy prozradil, že sám se o Hrad už znovu ucházet nebude. Česko podle něj potřebuje v čele osobnost, která vzbudí důvěru v lidech i po fyzické stránce. Jeho snem je, že v dalším období bude prezidentský úřad zastávat žena.
Hovoří se o tom, že nadcházející volby budou výjimečné, nestandardní. Vy osobně jste jedny neoddiskutovatelně nestandardní volby zažil, a to v roce 1990, těsně po sametové revoluci. V čem si myslíte, že budou tyto volby jiné, zvláštní? A sdílíte obavy o to, jak dopadnou a kterým směrem se bude ubírat osud naší země?
Já se neobávám žádné katastrofy, ale střízlivě je třeba říci, že situace je nestandardní. Po čtvrté za sebou, ve čtvrtých volbách v řadě vstupuje na scénu nová protikorupční strana. (pozn. red: Věci veřejné, ANO, Piráti a teď Přísaha) Zároveň v čele vlády stojí premiér, jehož právní situaci tady nebudu rozebírat. A za ním stojí prezident republiky, který říká, že ať volby dopadnou jakkoliv, tak premiérem bude ten dotyčný.
Ta čtvrtá protikorupční strana svědčí o tom, že ta korupce opravdu je hlavní problém této země, který se nedaří vykořenit a ta situace kolem premiéra zase nasvědčuje, že by se volby vlastně ani nemusely konat. V úhrnu to je, řekl bych, dosti nestandardní. Ale není to bezvýchodná a katastrofální situace. V žádném případě.
A jaké je z toho východisko? A co by měla dělat příští vláda, aby zajistila, že se Česko do bezvýchodné a katastrofální situace nedostane?
Já bych nadále dbal, aby se ten v podstatě fungující, až právě na ty vrcholky, právní systém, nadále nekazil a aby se vylepšoval tam, kde je třeba ho vylepšit. Protože my jsme, nehledě na všechny problémy, právní stát. A to je to základní, co je třeba chránit. Všechno ostatní se poddá.
Teze o fungujícím právním státu je poněkud v kontrastu s tím, jak popisujete premiéra i prezidenta, nejvyšší státní představitele, celkem v rozporu, nemyslíte?
Ano, to je naprosto absurdní, bizarní, ale my jsme právní stát, justice funguje, většina soudů a hlavně ty nejvyšší plní svoji úlohu. Není vyjasněná otázka postavení státního žalobce, ale v zásadě to funguje. To je trestuhodné líčit situaci tak, že se právní systém, právní stát zhroutil, to není pravda. Dokonce soudy soudí rychleji, no jistě, polovina lidí je nespokojena, protože prohraje, ale to tak je vždycky, za všech okolností. Já na tom chci trvat už taky proto, že nechci šířit paniku. Fungující právní stát je základ, pilíř společnosti. A ten je stabilní.
Kde má přesně má náš právní systém „v nejvyšších patrech“ mezery?
Podívejte se, je špatně udělaný zákon o střetu zájmu, takže ten Babiš se do toho vejde. Je špatně udělaný zákon o svěřenských fondech. On se do toho vejde. V realitě samozřejmě všichni, co se tím zabývali, konstatovali, že ducha těch zákonů těžce porušuje, ale bohužel se našim zákonodárcům nepodařilo tyto dva klíčové zákony udělat pořádně. Kdyby se udělalypořádně, tak by musel Andrej Babiš vylítnout už dávno.
Kdy jste vlastně poprvé potkal Miloše Zemana?
Potkal jsem ho poprvé v roce 1971 na jednom bytovém semináři, sedm osm lidí se sešlo a povídalo si o jedné německé knize, která nebyla dostupná, jeden z nás jí prezentoval. Tam jsem si ho poprvé všiml, jednak proto, že byl tak o dvě hlavy vyšší než já ,a za druhé že se vyjadřoval neobyčejně přesně. Ta první vlastnost mu zůstala, ta druhá, o tu už přišel.
Jaký na Vás tehdy zanechal dojem?
To bylo v roce 1971. V roce 1991, když se to začalo přeskupovat a každý hledal svoje místo, tak jsem měl spíš rozpaky, pokud šlo o jeho příslušnost. On mohl být cokoliv. A taky se vyskytoval v různých konstelacích. On vůbec nemusel skončit jako šéf sociálních demokratů. On velmi koketoval s liberalismem, dokonce se tuším ujal jakéhosi programu odnože liberálního občanského hnutí. Neobyčejně pružný. Tehdy jsem se trochu zarazil, protože jsem si řekl: kam ty vlastně patříš, ty můžeš patřit kamkoliv.
Jaké jste měl pocity, když byl zvolen poprvé prezidentem? Neměl jste obavy?
Já jsem vynaložil snad nejvíc svého úsilí v Senátu, aby zvolen nebyl. Rok jsem argumentoval na nejrůznějších fórech, já jsem tehdy řekl, že Zeman je semtex vožený do našeho ústavního systému. Takže já mám opravdu svědomí čisté. Ale nechápu jak je možné, že se to v podstatě s těmi argumenty co jsem měl, stalo. A nejenom já, tenkrát se Senát obrátil na osmnáct politologů, u kterých jsme se shodli, že jsou to ti nejlepší, aby nám dali písemnou rekomendaci. To byl tehdy stálý výbor pro ústavu a parlamentní procedury, to měl jenom Senát, to ve Sněmovně nebylo. A pak jsme dostali osmnáct odpovědí. Patnáct bylo negativních.
Jak je tedy možné, že i přes veškerou argumentaci i takovýto závěr odborníků byl ve finále Miloš Zeman do funkce zvolen?
Protože doznívala opoziční smlouva. Ty dvě velké strany se spolu zavázaly a daly si na to ruku, že jako gesto kajícnosti za skandální průběh posledních voleb prezidenta republiky Václava Klause, to byly ty tři dny přímého přenosu ze Španělského sálu, to udělají takhle.To byl absolutní skandál, televize to sledovala od začátku do konce, co se tam odehrávalo za scény. Tenkrát ty dvě strany řekly, ano, uznáváme byla to ostuda, už se to nebude opakovat, odpusť občánku, odpusť. Příště už budeš volit ty, přímo. To byl bezprostřední důsledek té volby Klause. Tenkrát zvoleného hlasy komunistů, spousta vyšetřovaných ale nevyšetřených, úplatkářských, vyděračských afér. Hrozné. Byl to můj nejhorší zážitek v politice.
Základem byl ten slib, že budou volit přímo. Oni o tom nebyli přesvědčeni, ti zastupitelé, poslanci a senátoři. Ale ten slib dali a báli se svých stranických šéfů, báli se ten slib porušit, tak se podřídili stranické vůli.
Kde se vlastně vzala ta symbióza tandemu Zeman – Babiš. Vždyť ideově na první pohled nemají nic společného. Co je vlastně, ostatně už od začátku, drží tak pevně pohromadě?
Nepochybuji, že tady bylo nějaké předurčení, ti dva se prostě potkali a bylo to pro ně příhodné. Motivace Zemana je extrémní ješitnost, pro kterou v tabulce nemáte místo, to vám vyleze ven ze stránky. A u Babiše je to zprvu úlek moci a rozšiřování bohatství a teď už je to samozřejmě strach. On se musí držet, pro něj je to jízda na tygru. On nemůže seskočit. A ten druhý ho tam prostě hodlá držet. Ti dvam mají uplně nesourodé motivy. Oni opravdu nemají ideově společného vůbec nic, než tohle. Jeden druhého podržuje, podporuje, zachraňuje.
A teď si představte situaci, že by volby vyhrál někdo jiný než hnutí ANO a byl by zvolen jiný premiér. Jak by to vůbec fungovalo v nové konstalaci? Jak by vůbec mohl někdo nový se současným prezidentem komunikovat, koordinovat vládu a řídit zemi, kdyby nechtěl hrát podle jeho pravidel?
Zeman už několikrát balancoval na hraně nebo za hranou ústavy. Už tu byl dvojí pokus, každý jiný, ho z té funkce sundat. Tentokrát už by mu to potřetí nevyšlo Ten Ústavní soud rozhodoval umírněně, říkal, ano, je to vážné, ale není to tak vážné. Ale to je dobře, že se tyhle průkopnické práce udělaly, protože ta půda je připravena a on už by nemohl potřetí pravidla porušit. Od toho ten Ústavní soud máme a zatím je zárukou toho, co jsem říkal ze začátku, totiž že ten právní stát ve svých pilířích stojí pevně.
Jak bude vypadat naše země, když bude premiérem předseda jedné ze zmíněných protikorupčních stran, tedy Ivan Bartoš?
To nikdo s určitostí neví. To je taky důvod, proč jsou Piráti možná problematický partner, protože o nich nikdo nic neví. Něco jiného je co říkáte, dokud jste zvolen, dokud nevyhrajete volby a něco jiného je co bude potom. A to oni sami za to nemůžou, že to tak je. Jste někdo jiný, když vládnete. A nikdo neví, jací budou.
A co si myslíte o spojení Pirátů se Starosty. Aktuálně procházejí celkem bouřlivým obdobím a ztrácejí volební preference….pravděpodobnost, že by Ivan Bartoš nahradil Andreje Babiše se tak podstatně zmenšuje. Bylo strategické vytvořit takto složenou koalici? Byl to dobrý nápad?
Byl to relativně dobrý nápad. Absolutně dobrý nápad by býval byl, kdyby se spojilo KDU-ČSL před minulými volbami se Starosty, to byl tenkrát můj návrh optimálního řešení. Nestalo se, ti dva se rozhádali, těžko se dávají takové věci dohromady, no a pak se stalo vlastně, že ti dva, Piráti a Starostové na sebe zbyli, no. Zas to není nejhorší možné řešení. Lepší by bylo, kdyby šli spolu s křesťanskými demokraty, ale to se nestalo.
A o říkáte na druhou koalici, do které je zapojena i vaše domovská KDU-ČSL?
Já jsem loajální už proto, že jsem mimo aktivní dění, nejsem úplně zasvěcen do všech vnitřních tenzí pakliže tam nějaké jsou, tak to nechci nějak silnými slovy hodnotit. Vidím to tak, že na sebe v podstatě taky zbyli. Doufám, že je to dohodnuto tak, že ty strany opravdu spolu, a nejen SPOLU. Ale i to nebude stačit.
V jednom z rozhovorů minulého roku jste uvedl úvahu nad tím, že krize může posílit extrémy, konkrétně že díky krizi posílí komunisté pravicoví extremisti a nacionalisté. Vaše prognóza se dle předvolebních průzkumů naplňuje. Proč si myslíte, že voliči k těmto subjektům tak inklinují?
Protože si Češi nechali nakukat, že nám hrozí uprchlíci, to je 90 % těch důvodů. Je to úplně absurdní, když budou prchat ze středního východu, z Afriky, do celé Evropy, tak kam určitě nepůjdou, je do Česka. To už si dávno řekli, že je Češi nechtějí. Do Čech ne. Ale Češi tomu věří, to je ten zdroj té síly hlasů, která ta Okamurova strana má. Ale nejen Okamura, všichni si s tím přihřejí předvolební polívčičku.
V tom máte pravdu – dokonce i ČSSD zahrnula téma uprchlíků do předvolební kampaně – jsou součástí Desatera, které má za úkol odprezentovat úspěchy strany, to co dokázala….
No vidíte, tím jenom sami poukazují na to, že oni už vůbec nemají co říct, čím se pochlubit, tak řeknou tohle. Tonoucí se stébla chytá a téma uprchlíků ve společnosti stále rezonuje, český strach před uprchlíky stále rezonuje.
Čeho konkrétně se podle Vás Češi bojí?
Ten strach je naprosto iracionální, uprchlíci k nám nepůjdou. Nikdy. I kdybychom chtěli, tak půjdou jinam než k nám, protože my jsme dali srozumitelně najevo, několikrát, že niky žádného uprchlíky nepřijmeme. Já nejsem osobně pro nějaké masové příjímání uprchlíků, to jde o nějakou rozumnou míru, někdy dokonce by mohlo jít i o gesto. Ani toho gesta nejsme schopni. Je to hrozná mezinárodní hanba. A teď si myslíme, že to zachráníme, když vezmeme jednu běloruskou sprinterku, ale to bychom museli být ještě o něco rychlejší než Poláci. Ani to se nám nepovedlo.
A přitom jsem za první republiky byli národnostní stát. Pokud se nepletu, žilo na našem území dokonce osm menšin….
Československo bylo skutečně pestré. Dnes jsme etnicky nejhomogeničtější, nejvyčištěnější národ v Evropě. Takovýhle vývoj nemá za sebou žádná evropská země. A toto je výsledek. Nejsme však v tomto smyslu nějaký zabedněný prokletý národ. Před válkou sem přicházeli němečtí a rakouští sociální i křesťanští demokraté, komunisté, židé a přicházeli do Československa vice než do jiných evropských a západoevropských zemi
Jenom se tu vyskytlo nadprůměrné množství demagogů, politiků. Protože strašit je to nejúčelnější, co v politice můžete dělat, ale zároveň to nejnižší.
Často zaznívá, že problém současné politiky oproti zlatému věku první republiky je, že naší poučnosti chybějí lídři….označil byste aktuálně na české politické scéně někoho za lídra?
Lídr není označení ani negativní, ani pozitivní. Je to neutrální slovo, My říkáme radši lídr, Ono se to dá říct taky vůdce, ale to je zatíženo velmi negativními konotacemi. No to je prostě někdo, kdo vede. Kdo umí přesvědčit, strhnout veřejnost. A to bez jisté dávky charismatu to nejde. Já nevolám za každou cenu po lídrovi, já bych měl radši někoho, kdo rozumně přesvědčuje, argumentuje a je skutečně schopen vést.
Nicméně když je situace válečného ohrožení, musí ten vůdce, nebo chcete-li lídr použít všech prostředků aby přesvědčil, jako třeba Churchill musí být obrovsky výmluvný, musí mít obrazivou řeč a taky se musí bát, že ho zastřelí, to je samozřejmé.
Ale vidíte tedy někoho, kdo by měl atributy vhodné k tomu, aby tuto zemi vedl?
Takový člověk se vždycky ukáže, až když je úplně zle. Věřte tomu. Tady chodí lídrů a neví o tom, že jsou lídři. Pak někde vystoupí na schůzi a lidi si řeknou: hele, všiml sis ho? To je zajímavej člověk, pošlete ho k nám a tak se to jeho lídrovství projeví. To nemůžete vystudovat, ani to nejsou kurzy, lídr je člověk s těmi příslušnými schopnostmi plus situace. Kdo ví, vy jste možná taky lídr a nevíte to o sobě.
Říkáte, že se lídr rodí ze situace a že se zpravidla objeví, když je nejhůř. Za pandemie nebylo úplně nejlépe. Jak to, že se lídr neobjevil, nebo se u někoho na politické scéně lídrovství, jak říkáte, situačně neprojevilo? Jakou větší krizi ještě potřebujeme?
Neobjevil se nikde v Evropě, nikde na světě. Protože jsme se setkali s úplně novým neznámým fenoménem, dodnes nikdo neví, co bylo špatně, co bylo dobře. Nikdo neměl řešení, neexistuje příklad, neexistuje vzor. Nikdo nevěděl, jak postupovat, jak tu situaci řešit, nikdo na to nebyl připraven, nikdo neměl přesný plán. A tudíž neměl nikdo ani co říci, co hlásat, o čem přesvědčovat.
Pandemie je velkým tématem, které pochopitelně akcentují i předvolební programy jednotlivých stran. Myslíte, že je vůbec někdo čte?
V okamžiku voleb rozhodují iracionální věci, emoce, tvář, posazení hlasu, dobré marketingové nápady a ne předvolební programy, bohužel.
Programy jsou důležité, když po volbách stranu kontrolujeme, když ji bereme za slovo. Je dobré, že strana zaprotokolovala, co bude dělat a je možné si ověřit, jestli po volbách skutečně dostála svým předvolebním slibům. Ale že by nastala situace, kdy si sednou lidi v kuchyni a táta řekl. Tak mámo, přečti si tenhle program, to je dobrý a máma říká ne, je, já budu volit tyhle, podívej se, přečti si jejich program. Takové řeči se v kuchyni našich domácností nevedou. Musí se to udělat, ten program, je to jakási povinnost, jakási hygiena ale není to to, co rozhodne.
Vy jste byl u sestavování vůbec první české vlády. Co to tehdy obnášelo? A jak komplikované si myslíte, že to bude dnes?
Když bude vládu sestavovat prezident republiky tak to bude vpadat jinak, než když ji bude sestavovat Andrej Babiš s koaličními partnery. Ať to bude kdokoliv, nebude to mít v současném rozvržení jednoduché. Tenkrát v roce 1990 v červnu po volbách se vláda dobře sestavovala. To jsem si v podstatě mohl vybírat, část těch lidí jsme znal, u těch ostatních jsem dal na doporučení lidí, kterých jsem si vážil, to se to dělalo dobře. Mimo jiné tenkrát se nehlasovalo o důvěře, to byla ještě takzvaná kolektivní hlava státu, to bylo předsednictví české národní rady, které mělo 27 členů. To bylo úplně jinak než je to teď, tehdy platila ještě ústava z roku 1960 novelizovaná v roce 1968.
Na druhé straně jsem nemohl odvolat ministra, což se pro mě několikrát ukázalo jako osudové, protože lidi to nechápali, říkali, proč tam toho člověka mám, proč ho neodvolám. I já jsem musel jít na předsednictví české národní rady, které zasedalo jednou za týden, a tam to předložit a oni řekli že ne že, nesouhlasí, tak zůstal. Takže v jistém smyslu jsem měl mnohem menší pravomoci než současný premiér, protože jsem nemohl sesadit ministra, a v jiném smyslu zase lepší, protože jsem si mohl vybírat.
Otázka, kdo bude příští premiér je jedna věc. Živě se však diskutuje o tom, kdo by mohl být dalším prezidentem. Vy jste také kandidoval na prezidenta. Neuvažoval jste o další kandidatuře?
Ani nápad, mě už je mnoho let. Bohužel mi už neslouží zdraví a nemyslím si, že by kdokoli na vozíčku měl zastávat tuto funkci. Prezident musí být někdo, kdo budí v lidech důvěru i po této stránce.
A kdo by podle vás tedy měl nebo mohl být dalším prezidentem?
Velmi si dám záležet, abych dobře vybral a podporoval jí anebo ho. Ale já počkám, protože přece všichni zdaleka neřekli: já to zkusím. Až budu mít jistotu, že už jsou to všichni, tak pak se to budu snažit velmi hlasitě říkat. Předběžně si tipuji a doufám, to je můj sen, že to bude ona. Nicméně napadá mě vícero jmen, což svědčí o tom, že na tom s absencí výrazných, kvalitních osobností nejsme zas tak špatně. Ptala jste se na začátku, proč jsem optimista. Mimo důvěry ve fungování právního státu jsou právě tito skvělí, brilantní lidé to, co za mým optimismem stojí. To, že existují lidé, kteří o věcech přemýšlejí a dávají si je do souvislostí a co víc, že mají odvahu veřejně vystoupit a ucházet se třeba právě o prezidentský úřad.
Témata:
Související
Co si přeje a kváká dvojdomek, havloidní výměšek, už naštěstí nikoho nezajímá.....