7°C
Žena mnoha tváří. Takto označil Jiřinu Šiklovou její blízký kamarád, bývalý politik a historik Petr Pithart na dotaz, jak by si lidé měli tuto významnou vědkyni pamatovat. Za svůj život totiž vykonala mnoho obdivuhodných věcí, na které by bylo potřeba několik lidských životů. V šedesátých letech usilovala o nastolení demokracie v Československu, vzdělávala studenty a později publikacemi pod cizími jmény také obohacovala dospívající dívky nebo seniory. Pašovala knihy a mnohdy chránila cenné rukopisy tím, že je schovala pod oblečení k tělu. Po Sametové revoluci založila na FF UK Katedru sociální práce. Dokázala ale uspořádat i největší středoevropskou genderovou knihovnu, jež se stala součástí Centra Gender studies. A mnoho, mnoho dalšího. Kde brala všechnu energii?
„Ona je sama o sobě zázrak. Měla tolik energie, tolik odvahy. Nebála se, když jsme se všichni báli. V posledním roce každému volala, nejenom mně: ‚Tak co, obvolávám mančaft. Jak se máš? Potřebuješ něco? Někomu je zle? Řekni. Tak čau, zavolám zase příště,‘ a tak to dělala každý týden. Kde se brala její energie, nikdo neví. Útlá, temperamentní žena. Musela to být hluboce zakotvená idealistka s hlubokou energií. O nikom takovém jsem nevěděl za celý život. Kdybych o ní měl promluvit jedním adjektivem, tak byla pomocná. Vždy hledala komu a čemu může pomoci,“ popsal vlastnosti zesnulé ženy docent Pithart.
Uklízečka s diplomem
Jejich životy se protnuly až v sedmdesátých letech, i když o sobě věděli již mnohem dřív. Jiřina Šiklová byla o pět let starší a podle Pitharta vyučovala na konci šedesátých let na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a prožívala se studenty jaro 68, následně invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy a odstoupení oblíbených vládnoucích představitelů progresivního křídla KSČ. Vystoupila ze strany, vyhodili ji z práce a dostala se do nemilosti režimu.
„Jiřina prošla mnoha povoláními. Všechny ubohé. Velmi často byla uklízečka, protože byla šikovná a dávalo jí to hodně času, nepřestávala pracovat jako socioložka a geriatrička. Pečovala o staré lidi, psala takové milé, veselé, vtipné brožurky pro holky v pubertě, pro babičky a dědečky. A když byla uklízečkou v nemocnici, tak s ní spolupracovali profesoři na vědeckých výzkumech, protože ona byla jejich rovnocenným partnerem. A někteří se nebáli, jiní před ní prchali, když ji viděli. Ona dělala vždycky víc, než jí stačilo k obživě,“ vzpomínal Petr Pithart, jak se Jiřina Šiklová vypořádala s těžkými roky.
Metráky knih
Od roku 1976 navíc převzala po Petru Pithartovi koordinaci pašování knih a časopisů ze zahraničí a převoz rukopisů do zahraničí. Petr Pithart založil kanál na pašovaní v roce 1972 a začínalo se velmi opatrně a skromně. Po půl roce však disponovali auty s upravenými prostory pro pašování. „To bylo pořád málo. Pak přijížděly karavany s dvojitým dnem, dvojitými stěnami a dvojitým stropem. To už byly metráky. S tím se muselo jezdit opatrně, v noci a naprosté anonymitě. Já neznal je a oni mě. Pětkrát až šestkrát za rok jsme to takto udělali,“ řekl Pithart s tím, že z této činnosti byl unavený a obával se o sebe, svoji rodinu a další desítky lidí, aby se na to nepřišlo. V prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a hledal, kdo by koordinoval převoz zakázané kultury za něj.
„Jako první jsem oslovil Jiřinu a ona to vzala bez váhání a vedla to dalších pět let. Myslím si, že její kanál byl ještě obsažnější než můj. Žily z toho stovky lidí, které to četly, předávaly dál a posílaly rukopisy,“ líčí, jak kanál do západní Evropy zůstával otevřený. Jenže do této skupiny se Státní bezpečnosti podařilo infiltrovat agenta, který dokázal nasbírat dostatek důkazů, aby v květnu 1981 mohli 9 známých osobností trestně stíhat, uzavřít do vazebního vězení a zahájit monstrproces.
Prázdné místo historie
Jiřina Šiklová si pobyla v ruzyňské věznici deset měsíců, po nichž byla propuštěná na svobodu, i když trestní vyšetřování se uzavřelo až v listopadu 1989. „Dodneška nikdo neví, co je zachránilo. Říkalo se, že to byly velké obchody se Západem. Nebo se mluvilo o českém zlatě, které bylo v Americe. Prostě něco za něco. Ale je to zvláštní. Skoro všechno se vybádalo, ale tohle se neví,“ podivoval se nad záhadou Petr Pithart.
Už to vypadalo, že Jiřina Šiklová si dá s pašováním knih pokoj, jenže za pár měsíců už v tom opět pokračovala. Tentokrát ale pašovala pouze české rukopisy do zahraničí. Podle Pitharta je nosila do diplomatických bytů Němců, Kanaďanů a Švédů, kteří je dále šířili na Západ. Až když začala moc československého režimu slábnout, podepsala v roce 1989 Jiřina Šiklová Chartu 77. Do té doby totiž musela zůstat v skrytu a opatrně udržovat ohýnek zakázané české kultury.
Proč byla Jiřina Šiklová zásadní osobou pro práva žen, jak se během minulého režimu netradičně vyrovnala s rolí matky a čím byly unikátní její sociologické práce, prozradil pan docent Petr Pithart v Blesk Podcast:
Blesk Podcast: Záhada Jiřiny Šiklové. Komunisté pro ni chystali monstrproces, řekl Pithart Jiří Marek
