Když Kryštof Kolumbus doplul při své první cestě do dnešního Karibiku, založil první stálou osadu až na Hispaniole, ostrově, který prohlásil za součást Španělska.

Místo popisu krajiny prý zpátky ve Španělsku na dotaz, jak Hispaniola vypadá, jen zmačkal prázdný papír a ukázal na něj se slovy, že vypadá nějak takhle. I dnes můžete snadno získat pocit, že země je jen nekonečná bílá pláž, luxusní hotelové resorty a ostatní nestojí za zmínku. Přitom tu je 19 národních parků, třítisícové hory i nejstarší města západní polokoule. Redaktor se sem vydal.

Kolumbus smazal historii

Hispaniola, ostrov který sdílí Dominikánská republika s Haiti, byla hlavní branou do Nového Světa pro všechny dobrodruhy z Evropy i africké otroky, které si s sebou brali na práci na nově vzniklých plantážích. Postupem času se přetvářela nejen původní krajina, ale i obyvatelé. Tajinové, kteří předkolumbovskou Hispaniolu obývali, zmizeli skoro beze stop. „Na práci se nehodí, ale ne kvůli tomu, že by byli pomalí nebo neschopní,“ popsal tehdy Kolumbus mírumilovný národ, se kterým se setkal. Tajinové totiž nejen že neválčili a nepoužívali zbraně ani oblečení, ale také nepracovali. Prací trávili maximálně pár hodin denně a většinu času trávili zábavou a komunikací s bohy. „Zdejší ženy pracují více než muži,“ popisoval tehdy Kolumbus.

A jak se postupně z ostrova stávala nejdůležitější kolonie Nového světa, mizela původní krajina i lidé a nahrazovaly je plantáže, otroci a otrokáři. Po Tajinech zbylo jen pár kreseb v jeskyních skrytých v džungli a slova jako cigar (doutník), hamaka (houpací síť) nebo huricane (uragán).

Země kontrastů

Současná Hispaniola je ostrov plný kontrastů. Světlo a stín, civilizace a džungle, bohatství a chudoba jsou tu v absolutní rovnováze a prorůstají jedna druhou. Skvěle je to vidět třeba na silnicích, kde vás může míjet sporťák za miliony s řidičem ověšeným zlatými řetězy, ale stejně tak často i úplně zrezlé auto, kterému chybí dveře i kapota a jehož šofér si v parném dni otírá zpocené čelo do zažloutlého vystřeleného airbagu. Oba dva se přitom budou smát od ucha k uchu a bude z nich zářit pohoda.

Průvodce Henny

Náš průvodce Henny, Holanďan, který se odmítl vrátit z líbánek v Dominikánské republice zpět do Evropy, místní poměry vtipně popsal takto:  „Kvůli tomu jsem se nikdy nevrátil. V Evropě jsou proti místním všichni bohatí, ale pořád si na něco stěžují a jsou negativní. Tady vesměs nikdo nic nemá a všichni jsou milí a celý den se smějí,“ popisuje.

„Tady toho moc nepotřebujete, banány, avokáda, papája nebo kešu rostou v lese zdarma, ani ti nejchudší tu nemají hlad. Není tu zima, aby se muselo topit, a v domcích z vlnitého plechu žije někdy i pracující střední třída,“ dodává.

 Haiti založili piráti

Asi největším kontrastem na ostrově jsou ale Dominikánská republika a Haiti. Dvě země sdílející jeden ostrov, které snad ani nemohou být rozdílnější. Zatímco první je jedna z nejbohatších zemí Latinské Ameriky, Haiti je jedna z nejchudších na celé planetě. Vždycky tomu tak ale nebylo.

Hispaniola byla pro Španěly jako zlatý důl – zlato, tabák, cukrová třtina a rum, kakao nebo káva odsud zásobovaly celou Evropu. A to se nelíbilo Britům a Francouzům, kteří ze svých lodí stáhli vlajky a nahradili je černými se zkříženými hnáty. Napůl oficiálně, napůl tajně, španělské lodě napadali, okrádali a potápěli.

Z ostrůvku Tortuga poblíž Hispanioly se probojovali na pevninu a založili dnešní Haiti. Naneštěstí pro Španěly si vybrali velmi dobře. Jen v samotném Haiti se vyprodukovalo 30 % všeho kakaa, kávy a tabáku tehdejšího světa. V roce 1804 ale haitská kolonie vyhlásila nezávislost na Francii a evropské státy stejně jako všechny ostatní kolonie v okolí, včetně sousední Dominikánské republiky, od nich přestali zboží odebírat. A Haiti se z krachu dodnes nedostalo. Dnes tvoří Haiťani velkou část levné pracovní síly pro Dominikánce.

Covid berou vážně

Když teď v covidové době přiletíte přímo z Prahy na letiště letoviska Punta Cana, je to klimatický šok. Slunce vytrvale praží do rákosových střech letištní haly a lopatky větráku u stropu líně odkrajují horký a vlhký vzduch, jako by to bylo želé.

Dýchá se těžko. Místní přitom, přestože je naprostá většina z nich očkována, vytrvale nosí roušky a respirátory a očekávají to i od vás. V atmosféře, která nepřipomíná ani tak pověstnou prádelnu, jako spíš skleník či foliovník v horkém letním dni. Stačí ale pár hodin a trocha odpočinku a na časový posun a podnebí si tělo zvykne. Na sveřepost, s jakou v takovém počasí místní nosí respirátory, si přitom nelze stěžovat. Co se týče boje s virem, jsou místní proočkovanější než Češi. A to země zaslíbená turismu potřebuje asi nejvíce.

 Pláže zastiňují vše ostatní

Nejstarší města západní polokoule, koloniální architektura, merengue a bachata, které hrají na každém rohu. To nás na prázdninovou atmosféru naladilo snad ještě rychleji než opojné koktejly z místního rumu. Jenže nic z toho se nevyrovná chvíli, kdy poprvé vkročíte na některou z místních pláží. Jsou doslova magické.

Obzvlášť, když se vydáte lodí na vyhlášená místa jako je Bacardi Island nebo ostrov Saona, kde při příjezdu třeba katamaránem můžete v mělké vodě pozorovat velké rudé mořské hvězdice. Vyhřátý bílý písek, tyrkysová čistá voda a les kokosových palem vůkol jsou jako past, do které když šlápnete, nebudete se odsud chtít hnout.

Tekutý oběd

 Na pláži vytrvale bombardované slunečními paprsky jsme snadno ztratili i pocit hladu. Obzvlášť, když jsme si v čase oběda objednali kalorickou bombu zvanou Piňa Colada, koktejl z kokosu a notné dávky rumu ve vydlabaném velkém ananasu, který se tu prodává i s turistickou přirážkou za cenu okolo stokoruny. A opravdu zasytí.

Obdobou je méně známý koktejl Coco Loco, tedy rum v právě utrženém mladém kokosu. Z čerstvých surovin je tu v malých barevných budkách ze dřeva a vlnitého plechu nabízí snad na každé pláži. Samozřejmě i ve verzi bez rumu. Gurmánským zážitkem z pláží pak jsou čerstvé grilované ryby, krevety nebo velké langusty, které tu stojí zlomek ceny, kterou za ně zaplatíte u nás.

 Za klidem do hor

 Když nás omrzí zdejší opojné pláže a roztančená města, vyrážíme, podobně jako místní, do hor. Hornatým vnitrozemím ve stínu Pico Duarte (3087 m n. m.) se neprostupnou zelení prodírají řeky tvořící četné vodopády. Právě klid, výrazně chladnější podnebí než na pobřeží a čistá příroda do těchto oblastí láká i dominikánce k trávení dovolených.

Za výlety džunglí na koňském hřbetu a koupáním v romantických tůních pod vodopády sem míří i část turistů. Oblasti jako Jarabacoa se svými horskými sruby a vysokohorskými kávovými plantážemi, Damajagua s 27 vodopády, jeskyně skryté v džungli nebo Montaňa Redonda se svojí zip-line a nádherným výhledem jasně dokazují, že Dominikánská republika rozhodně není jen písek, moře a kokosové palmy.

 Filmařský sen

Naopak. Díky své rozmanitosti je doslova miláčkem filmařů. A to nejen tvůrců Pirátů z Karibiku. Ve známých filmech země hrála vedle sebe sama i řadu jiných lokalit. Hlavní město Santo Domingo tak představovalo třeba sousední Haiti (Miami Vice, Kauza CIA) či kubánskou Havanu (Kmotr 2, Ztracené město) a řeka Chavón protékající džunglí zase daleký Vietnam (Apokalypsa, Rambo 2).

Doslova óda na dominikánskou přírodu je pak trhák Jurský park, kde záběry zdejší přírody tvoří okolo 15 % filmu. Ostatně na místech, jako je přírodní park Los Haitises nebo vodopád El Limón, se jen těžko ubráníme pocitu, že by tu klidně nějací dinosauři mohli žít.

Podobně dominikánskou džungli využívá i King Kong nebo méně známý film Anaconda a figuruje i ve filmech o přežití v džungli Bear Grillse. Asi nejbizarnější filmařskou lokalitou je pak Altos de Chavón, rádoby evropská středomořská kamenná vesnice, kterou si nechal v osmdesátých letech zbudovat člen představenstva filmového studia Paramount. Dnes tu mimo jiné sídlí i pobočka newyorské designové školy Parsons a točí se především lokální filmová produkce.

Filmaři využívají i poloostrov Samaná, k jehož břehům se mezi prosincem a březnem každoročně připlouvá pářit okolo 1500 až 2000 keporkaků. Zde se točily některé scény akčních filmů jako Rychle a zběsile 4.

Temná stránka ráje

Dominikánci jsou silně věřící katolíci, ale na řadě míst se tu pod vlivem sousedního Haiti praktikuje i vúdú, nebo jeho křesťanská varianta Santeria. Víc na pozoru by se ale turisté měli mít před zdejším nejpopulárnějším sportem, kohoutími zápasy. „Není to pěkná podívaná a pro cizince může být i nebezpečná,” varoval nás průvodce.

„Na zápasech se sází velké peníze, místní se často silně opijí a zhruba polovina z nich chodí běžně ozbrojená. Poměrně často tu dochází k bitkám nebo i přestřelkám,” varuje.

A obezřetní byste měli být i při takové banalitě, jako je návštěva myčky aut. „Myje se tu ručně a v řadě myček je něco jako bar, kde jsou večer taneční party s živou hudbou a také ženské společnice s jediným cílem, donutit muže k tomu, aby během čekání udělali pořádnou útratu,” upozornil nás. Jet si umýt auto vám tak snadno může nabourat harmonogram výletu.

Místním specifikem, o kterém se moc nemluví, jsou i tzv. cabaňas, hodinové hotely. Vstupuje se do nich rovnu z garáže, takže nikdo nevidí, kdo s kým tam přijel. Vše se řeší s obsluhou interkomem, malým výtahem na pokoj bez oken přijede platební terminál i případné občerstvení. „Objednávají si je často místní páry, když mají výročí a nemají doma dost soukromí,” vysvětluje náš průvodce. „Ale když někam jedu a neseženu místo na hotelu, klidně tam přespím. Jsou čisté a poměrně levné,” dodává s úsměvem.

Jak se sem dostat?

 Přímý charterový let z Prahy do Dominikánské republiky trvá jen 10,5 hodiny. Nabízí je třeba CK Čedok, nebo cestovní agentura Invia. Karibik, který dřív znamenal několikahodinové přestupy, dnes máme doslova na dosah ruky.

„Dominikánská republika je pro všechny věkové skupiny, každý si najde to svoje. Pro rodiny navíc Čedok poprvé v zimě nabízí i oblíbený dětský klub v jednom z hotelů. Profesionální animátoři tak pro malé i velké připravují zábavný program i v daleké exotice,“ doporučuje Kateřina Pavlíková z CK Čedok. Pro vstup do země aktuálně nepotřebujete negativní PCR test, na místě se ale pochopitelně dodržují standardní bezpečnostní pravidla jako je nošení roušek nebo respirátorů, používání dezinfekce nebo dodržování rozestupů.

5 zajímavostí o Dominikánské republice

 * Těží se zde unikátní, tzv. delfíní,kámen, modrozelený Larimar a neobvyklý modrý jantar, který pod UV lampou svítí namodrale.

 * Dominikánská republika je jediná země světa, která má na vlajce Bibli.

*  V Santo Domingu najdete nejstarší katolickou katedrálu, soud, nemocnici i univerzitu západní polokoule.

* Čas pro místní nehraje tak důležitou roli, jako pohoda. Zpoždění až 45 minut není ničím až tak neobvyklým.

* Poblíž města Brahona je zvláštní místo nazývané magnetický pól, kde se odbržděná vozidla na neutrál rozjedou poměrně rychle do kopcenavzdory gravitaci.

Video
Video se připravuje ...

Dominikánská republika: Dovolená, na kterou nezapomenet Facebook/República Dominicana

Fotogalerie
15 fotografií