9°C
Jak poznat holubinku mandlovou využití v kuchyni
jedlá holubinka vs. nejedlá záměna s muchomůrkou
U zkušených houbařů jsou holubinky mnohdy více ceněné než jiné druhy hub. Mezi nejoblíbenější patří právě holubinka mandlová, které se lidově říká mandlovka, dubovka, ale také holubinka hříbková. Chutná úžasně - jemně, nasládle, po mandlích a oříškách. V kuchyni ji využijete na mnoho způsobů.
Recepty naslano i nasladko
Výborná je nejenom do omáček, polévek a směsí, ale i v omeletě nebo obalená v klasickém trojobalu. Můžete ji pražit, grilovat i nakládat do octa. Hodí se i na sušení. „Vzhledem ke sladce oříškové chuti je holubinka mandlová přímo předurčena na sladké houbové pokrmy, třeba palačinky s houbami nebo sladký hubník,“ doporučuje mykolog Kneifl.
Kdy a kde roste?
- Holubinka mandlová u nás roste velmi hojně, naleznete ji v jehličnatých i listnatých lesích, nejčastěji pod duby, buky, smrky a habry. Daří se jí na slunných a suchých místech, často při okrajích lesů a cest.
- Nalézt ji můžete od konce května až do konce září, pokud je teplo. Nevadí jí ani sucho, když ale nemá dostatek vláhy, bývá červivá.
Jak ji poznat?
- Typickým znakem je masitý, pevný, narůžovělý až nahnědlý klobouk. Může být velký až 10 cm, nejprve má tvar kopule, postupně se zplošťuje a uprostřed se vytvoří mělká prohlubeň. Pokožka klobouku je za sucha matná, ale za vlhka je lepkavá tak, že ji lze sloupnout až do poloviny klobouku.
- Důležitým znakem je dále dužnina, která je bílá, ale při řezu a po poranění rezavějící.
- Pro holubinky je typická i tzv. kruchost dužniny. To znamená, že pokud vyrýpnete kus nohy, získáte pěkně zaoblený kousek dužniny, na kterém nebudou žádná roztřepená vlákna. „Toto naleznete pouze u holubinek a podobně i u ryzců, ale s těmi si je určitě nespletete, protože roní při poranění mléko,“ vysvětluje mykolog Kneifl. Například hřiby, muchomůrky a spousta dalších hub má při vyrýpnutí dužninu roztřepenou.
- Pod kloboukem se nacházejí až 1 cm vysoké a husté lupeny, které jsou na dotyk křehké. Starší houby na nich mají rezavé skvrnky.
- Noha je bílá, a můžou se na ní objevit rezavé až žlutookrové skvrnky. Na dotek je pevná, má válcovitý tvar, ale směrem k zemi se zužuje. Dorůst může až 10 cm.
- Vůně holubinky mandlové nebývá tolik výrazná, ale chuť má příjemnou, jemnou a nasládlou.
Jak odlišit jedlou holubinku od nejedlé?
Pokud jde o záměnu, holubinku si s největší pravděpodobností spletete zase s jinou holubinkou. Takových, které mají stejně jako ta mandlová klobouk zbarvený do růžových nebo červených odstínů, je spousta - jedlých i nejedlých. Žádná z nich naštěstí není smrtelně jedovatá.
„Pokud jste si jistí holubinkou, jen nevíte, zda je jedlá nebo ne, můžete malý kousek ochutnat. Ty nejedlé jsou palčivé. U jiných hub to ale nezkoušejte, třeba takové jedovaté muchomůrky jsou při ochutnávání nasládlé,“ upozorňuje mykolog Kneifl a přidává ještě jeden svůj postřeh. „Na začátku sezóny holubinek převládají v lesích jedlé druhy. Nejedlé holubinky začínají růst spíše až na konci léta. A s podzimem v lese naleznete hlavně ty nejedlé.“
Z nejedlých holubinek je mandlovce nejvíce podobná holubinka krvavá, která má ale nápadně načervenalou nohu. Do této barvy jde i klobouk, který může být až krvavě červený, pouze starší houby blednou.
Dalším kandidátem na záměnu je holubinka brunátná, která má podobné barvy, i když klobouk jde spíše do červenohnědé. Spolehlivě ji ale rozeznáte čichem – má totiž pryskyřičnou vůni. Obě zmíněné holubinky mají výrazně palčivou dužninu.
Pokud vyrážíte na holubinky, nemusíte se bát, že si je popletete např. s nebezpečnými muchomůrkami. „Taková záměna by se pozornému houbaři stát neměla. Liší se nejen jinou dužninou, ale u holubinek též nikdy nenaleznete na noze prsten, hlízu nebo pochvu,“ doplňuje mykolog.
