14°C
„Umírají děti! Syn (8) z toho zvracel.“ Maryna (39) se z Prahy do válečné apokalypsy na Ukrajině vrátila
Je těžké věřit tomu, že krvavý konflikt na Ukrajině, který rozpoutalo Rusko v únoru, trvá prakticky už rok. Svou domovinu opustilo na statisíce Ukrajinců. Bezútěšná válka vyhnala zdravotní sestru Valentinu Viktorovnu Sharan (58) a restauratérku Marynu Valeriinu Sharan (39) i s potomky (8 a 18) do Prahy ke svým příbuzným. „Nejhorší je, že umírají i děti,“ říkají.
24. únor 2022 obrátil mnoha Ukrajincům život vzhůru nohama. Ukrajinské hranice překročila ruská vojska, spolu s nimi začaly na Ukrajinu pršet bomby a rakety. Ty nezřídka ničily i civilní cíle – školy, nemocnice, obyčejné domy. Děním jako z apokalypsy si v Žytomyru prošly i Maryna s Valentinou – matka s dcerou.
Děti a nemocní
Na vlastní oči viděly a slyšely, jak rakety devastují jinak malebné historické město. „V Žytomyru poblíž sebe stojí dvě letiště. Jedno z nich je vojenské, proto tam začaly hned zkraje války padat bomby,“ zavzpomínala Maryna, která spolu se svou matkou a svými dvěma dětmi, Albertem (8) a Dariou (18) našla v Praze útočiště u svého švagra Andriye Yatsenka (43). Nejedna z bomb prý minuly vojenský cíl a dopadly na domy. „Rusové tu oblast zcela zničili.“
V Bohunii, což je čtvrť v Žytomyru, zase stojí dvě nemocnice poblíž vojenské základny. I ty přišly k úhoně. „Rusové možná mířily na základnu, ale netrefili se. Zničili řadu domů, včetně nemocnice. Zničili také základní školu v centru. Ve městě bylo mnoho zraněných, ale i padlí,“ vybavuje si otřesné vzpomínky. „Zejména syn to těžce snášel. Bál se. Byl vystresovaný, zvracel, nechtěl jíst.“
Strach o život
Obavy o své nejbližší v důsledku ruské bezohlednosti přiměly rodinu, aby vyhledala bezpečný úkryt mimo vlast, která byla drásána vojsky. „Lidé si tam už nemohou být jistí ničím,“ vylíčila Valentina. Když se proto naskytla příležitost, nasedli všichni čtyři do vlaku a vypravili se k polské hranici.
Nebezpečnou cestu doprovázely úzkosti a strach. „Asi čtyřikrát po cestě musel vlak zastavit, vypnout všechna světla, aby se náhodou nestal cílem pro ruský útok,“ přibližuje Valentina. Ten naštěstí nenastal, v pořádku tak hranice překročily pěšky u Chelmu, následně se o ně začali starat Poláci, jimž jsou dodnes vděční. „Překvapilo nás to. Dostali jsme najíst, čaj i kávu. Poté nás odváželi vlakem do vnitrozemí.“
Útrapy cesty, která zabrala více než 48 hodin, se nejvíce podepsaly na malém Albertovi. „Byl vyčerpaný, bylo mu zle. Zvláště, když jsme museli nocovat ve Wroclawi na nádraží. Ale i tam se k nám chovali velice vstřícně. Dostali jsme jídlo, deky, i lékaře nám zajistili,“ vzpomíná Maryna na březnový útěk z vlasti. Z Polska pak už jejich kroky směřovaly do jednoho z rodinných domků na pražském Střížkově. Dění na Ukrajině ale bedlivě sledovali, zatímco v Čechách hledali uplatnění.
Umírají bezbranní
Maryna a Valentina zpětně připustily, že bylo velmi těžké sledovat zpovzdálí, co se u nich doma dělo. „Lidé, kteří bydlí ve městě a vidí ruské ozbrojené vojáky, mají strach. Jenže kolikrát ani ti ruští vojáci nevědí, proč tam jsou. Mysleli, že jdou osvobozovat Ukrajinu, ale na vlastní oči se přesvědčili, že to tak není. Přesto musí bojovat dál,“ upozorňuje Maryna. Ta, coby původní profesí manažerka restaurace, v prvních dnech války vařila pro ukrajinské vojáky čaj, kávu i nějakou stravu. „Hodně Ukrajinek se takhle snaží vypomáhat,“ sdělila.
16:04
26. 4. 2024
Rusko se připravuje na novou ofenzivu a útoky na ukrajinskou železniční síť se snaží paralyzovat vojenské dodávky včetně západní pomoci. Agentuře AFP to dnes řekl nejmenovaný vysoce postavený ukrajinský představitel den poté, co Rusko zasáhlo železniční infrastrukturu ve třech ukrajinských regionech. Útoky v Doněcké a Charkovské oblasti dnes potvrdilo ruské ministerstvo obrany.
„Jsou to klasická opatření před ofenzivou,“ uvedl pod podmínkou anonymity vysoce postavený zdroj ukrajinských bezpečnostních složek. Cílem je podle něj znemožnit Kyjevu dodávat na frontu vojenské vybavení, které Ukrajině mimo jiné poskytují západní spojenci.
15:51
26. 4. 2024
Ukrajina potřebuje od svých spojenců další prostředky protivzdušné obrany, zdůraznil dnes na virtuálním jednání kontaktní skupiny pro Ukrajinu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle agentury AP řekl, že Ukrajina potřebuje k ochraně svých měst alespoň sedm amerických komplexů Patriot a příslušné střely.
„To je to, co nyní může a mělo by zachraňovat životy,“ prohlásil prezident země, která se už déle než dva roky brání ozbrojené agresi sousedního Ruska. Podle agentury Reuters také uvedl, že jen v letošním roce Rusko zaútočilo na Ukrajinu už 9000 leteckými naváděnými pumami. „Musíme mít možnost sestřelovat bojové letouny, aby se nepřibližovaly k našim pozicím a hranicím,“ sdělil.
15:27
26. 4. 2024
Je naivní se domnívat, že pokud by Rusko zvítězilo na Ukrajině, jeho tanky se na našich hranicích zastaví. Český ministr zahraničí Jan Lipavský to řekl v projevu na univerzitě Ludovika v Budapešti, kde dopoledne jednal se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem.
„Dnes ty stejné tanky, které sledovali naši otcové a dědečkové v ulicích Budapešti a Prahy, zabíjí lidi na Ukrajině,“ uvedl šéf české diplomacie. „Scenérie se mění, ruská imperiální krutost pokračuje,“ doplnil. Cílem Ruska je podle něj zničit Ukrajinu a přizpůsobit ji vlastnímu brutálnímu stylu myšlení. „Je to o rozvrácení naší části Evropy,“ konstatoval Lipavský.
„Rusové byli přesvědčeni, že během 2 dnů Ukrajinu obsadí i s Kyjevem, ale už je to téměř rok, a nic z toho,“ pokračuje. „Zničili velká města, žádné osvobozování, jen devastování. Ta válka není férová. Jakýkoliv souboj by měl mít svá pravidla, která by měla fungovat pro obě strany, ale Rusové zabíjí civilisty, střílí raketami na nemocnice, na školy. Dokonce jsou důkazy, že znásilňují ženské, zabíjejí jen tak.“
„Nejhorší na tom celém je, že trpí obyčejní lidé. Přes stovky dětí, tedy těch, co měly mít všechno teprve před sebou, už padlo,“ kroutí hlavou Valentina, která je zdravotní sestrou. „A nikdo neví, co bude pak. Nikdo netuší, jak dlouho válka bude trvat. Daně už si vybrala veliké.“
A vybírá si je doteď. Dlouho po opuštění Ukrajiny jim v uších zněly sirény houkající na poplach. Sebemenší hluk, který jim dával připomenout výbuchy bomb či zvuky střelby je v Praze lekal. „Bydlíme na celkem rušné ulici, přes kterou jezdí autobusy. Všímala jsem si, jak se děti lekaly, když kolem projelo nějaké hlasité auto nebo právě autobus. Měly strach, zda se něco neděje i tu,“ podotkla Maryna.
Velkorysost
Naštěstí nedělo – Česká republika je od konfliktu vzdálená stovky kilometrů. Tím více si obě ženy cení toho, co pro Ukrajince česká vláda a vůbec Češi všechno učinili. „Válka je náš problém, ale evropské státy se k nám zachovaly velkoryse. Obzvláště Česká republika. Skrz známé, které na Ukrajině mám, jim říkám, co pro nás Češi dělají. Ví se to tam moc dobře,“ odpověděla Maryna na otázku, jak moc se i na Ukrajině ví, čeho se utečencům za hranicemi dostává.
„Moc děkuji Česku. Celému státu. Znám případy lidí, kteří žijí v malém skromném bytu, třeba o jednom pokojíku, a byli schopni ubytovat někoho, kdo z Ukrajiny utekl. Ani majitelka domu, která nás tady všechny ubytovala, po nás nechce žádné peníze navíc, čehož si strašně vážím,“ ocenil Andriy, jenž v Praze žije s manželkou a dvěma dětmi už od roku 2015. „Je tu hezká klidná krajina, vlídní lidé. Nehrály v tom roli politické důvody, prostě jsme se zde usadili, protože je tu hezky.“
Na návštěvě
„Pro lidi, kteří tady nikoho nemají, nemají peníze, neznají jazyk, pro takové je podobná pomoc nedocenitelná,“ myslí si Maryna, která shodně s Valentinou připouští, že obrovskými problémy hned po příjezdu do Čech byly právě ty jazykové. Ale tyto bariéry se s postupujícími měsíci zdály být menší a menší.
Zvyknout si jim pomohla nejen vstřícnost českého lidu, ale i nejrůznější opatření – koncerty pro Ukrajince, informace podávané v ukrajinském jazyce, i vyvěšování ukrajinských vlajek je v Praze potěšilo. „Je to příjemné, i když strašně zvláštní, cizí pocit, potkávat v hlavním městě České republiky tolik ukrajinských vlajek,“ zamýšlí se Valentina.
„Hodně to připomíná domov, takže se díky tomu i častěji stýská. Pořád to bereme tak, že tu nejsme doma, ale na návštěvě, a že se z ní jednou domů budeme moci vrátit,“ uzavírá Valentina. Maryna s dětmi se už před časem vrátila do vlasti, aby mohla být nablízku těm, kteří hrůzy války zažívají na vlastní kůži a potřebují pomoc, i třeba jen v podobě vlídného slova nebo horkého čaje. A také proto, že se dětem stýskalo po jejich tátovi, který Ukrajinu neopustil.
Video Blesk Podcast: Večeře pro předky, koledování a betlémy. Jak se slaví ukrajinské Vánoce?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
