Zdrcená Ukrajinka Krystina (41) se nemůže dostat domů: „Dceři (15) v Žytomyru Rusové rozstříleli školu!“
Pocity zmaru a bezmoci, které nejdou slovy popsat. Takové zažívá Krystina (41), která jen o vlásek unikla válečnému běsnění, které na Ukrajině rozpoutala ruská armáda. Koncem února se měla z Čech vrátit do své rodné vlasti, ale invaze její záměr překazila. V Žytomyru přitom zůstala její rodina, včetně 15leté dcery, jíž Rusové bombardovali školu.
Krystina jezdí do Čech pravidelně už řadu let. Jednak pro to, aby poznávala jejich krásy, zároveň zde i pracuje. Naposledy v Pardubicích v pizzerii. Koncem února se začal nachylovat konec platnosti jejího tříměsíčního víza. „Na 24. února jsem měla brzy ráno zakoupený lístek autobusem domů, když mi cestu zrušili. Zpočátku jsem nechápala proč, až teprve od té společnosti jsme se dozvěděla, že vypukla válka, a že autobusy ze zahraničí na ukrajinských hranicích nepustí do země,“ vypráví.
Obavy o dceru
Při vyslechnutí zprávy o invazi byla v Krystině doslova malá dušička. Má tam rodinu – otce, bratra, nemocnou maminku, u které měla také 15letou dceru. „Začala jsem obvolávat snad celý Žytomyr, zda by mi někdo nepomohl odvézt mé nejbližší do Čech.“
Pomohla jí švagrová, která s dcerou zamířila do Prahy, kde nyní v Radotíně přebývá u svého ex manžela, jenž rovněž pochází z Ukrajiny. „Cesta byla hrozná. Vzali s sebou jen to nejnutnější, co se vešlo do batohu, protože věděli, že v Čechách vše ostatní seženou, že jim v tom s exmanželem, který je otcem naší dcery, pomůžeme. Jeli přes Slovensko, protože o polských hranicích věděli, že tamtudy proudí značné davy lidí. Až 40 kilometrů se táhly fronty holek, žen, babiček s dětmi, které utíkaly před válkou.“
Vyčerpávající cesta zabrala dva dny. „Na slovenské hranici je dobře zaopatřili. Dali jim jídlo, teplé ošacení,“ říká s vděčností Krystina. Ještě větší slova díků si od ní vysloužili Češi, kteří pořádají nejrůznější sbírky, ať už finanční, potravinové či oděvní, a to právě pro lidi, kteří v důsledku války na Ukrajině museli opustit své domovy. I tak každý den trne v obavách o své známé i o svou maminku. „Ta jet nemohla, má nemocné koleno.“
Zničená škola
Je s ní v každodenním kontaktu, protože si volají a píší, a dozvídá se tak, co se v jejím domovském městě, ležícím zhruba 130 kilometrů od Kyjeva, děje. „Každé dvě hodiny se rozezvučí siréna, která vzývá obyvatele, aby se šli schovat do krytů do podzemí. Máme štěstí, že jeden se nachází hned vedle našeho domu,“ uvádí Krystina. Že nebezpečí není radno podceňovat, dokládají vybombardované budovy, kterých každým dnem přibývá.
„Lyceum, do kterého chodila má dcera, už není, Rusové jej rozstříleli,“ krčí Krystina rameny. „Co se ke mne dostávají zprávy z domova, tak na Ukrajině Rusové zničili více než 200 škol, zničili i některé nemocnice. Je to nelidské. Kamarádi, se kterými jsem hovořila, mi pověděli, že cesta z Žytomyru do Kyjeva je celá zničená. Mosty také. Jsem ráda, že už to dcera nezažívá na vlastní oči, ty strašné sirény, všechny ty výbuchy a nebezpečí, střelbu a raněné.“ O obětech, mezi kterými jsou civilisté, ženy s dětmi, ani nemluvě. Že k takovým zvěrstvům a vůbec k válce došlo, Krystina nechápe. A podobně to podle ní má většina Ukrajinců.
Rodina rozdělená barikádou
Aby ruská vojska vojska překročila ukrajinskou hranici, si mnozí nepřipouštěli. A to nejen z politických důvodů. „Mnoho Ukrajinců má v Rusku i v Bělorusku své příbuzné,“ uvádí Krystina. „Moje máma z Ruska pochází. Její sestra tam doteď žije, a když si zavolaly, vůbec ani netušila, co se na Ukrajině děje,“ naráží na známý fakt, že zpravodajské kanály v Rusku interpretují invazi na Ukrajinu nikoliv jako válku, ale jako »speciální vojenskou operaci«. „Přitom je víc než zřejmé, že mu (Putinovi) jde o obnovu SSSR,“ říká Krystina.
Kvůli zvěrstvům, jichž se ruští vojáci na Ukrajině dopouští, se Krystina obává, že tím mnoho rodinných, ale i kamarádských vztahů nenapravitelně utrpí. A netýká se to jen Ukrajinců doma. „Všímám si toho, že hodně Rusů, kteří žijí v zahraničí, i třeba proto, aby nemuseli žít za vlády Putina v Rusku, trpí tím, co Putin rozpoutal. A jsou v tom nevinně, obyčejní lidé, na které padají zlé dopady něčeho, za co nemohou,“ naráží na skutečnost, že i v Čechách vyvstaly protiruské antipatie, které odnáší Rusové, kteří tu žijí.
Výstava na Velkém náměstí v Kroměříži představí příběhy Čechů, kteří zemřeli při obraně Ukrajiny proti ruské agresi. Zároveň přiblíží pomoc, kterou české organizace napadené zemi poskytují. Putovní výstavu pojmenovanou Svoboda za nejvyšší cenu lidé v centru města uvidí od 24. dubna do 10. května, uvedla v dnešní tiskové zprávě Petra Čubová z tiskového oddělení kroměřížské radnice.
Výstava vznikla ve spolupráci zlínské iniciativy Vlny solidarity a organizace Paměť národa. „Ukazuje konkrétní lidské příběhy i solidaritu, která pomáhá zachraňovat životy. Je důležité tyto příběhy připomínat a nezapomínat na lidi, kteří se rozhodli pomáhat druhým i za cenu vlastního života,“ řekl radní města pro kulturu a cestovní ruch Jiří Kašík (ZVUK 12, za OK občané Kroměříže).
Ukrajinská armáda podnikla na frontě už více než 100 útoků prostřednictvím pozemních robotů, řekl agentuře AFP zdroj ze společnosti NC-13, která se specializuje na využití těchto bojových strojů a je součástí ukrajinské třetí samostatné útočné brigády. Prezident Volodymyr Zelenskyj tento týden na síti X oznámil, že výhradně ukrajinské robotické systémy obsadily nepřátelskou pozici.
„Celkem bylo už přes 100 takových operací. Zahrnují likvidaci personálu nepřítele, ničení krytů, velitelských stanovišť a dalších objektů infrastruktury nepřítele. Nejsou to už izolované případy, ale systematické bojové operace,“ řekl AFP zdroj z NC-13. Robotické systémy podle něj mohou nahradit útoky pěchoty, ale také bránit infiltraci ruských jednotek.
Šéf Evropské rady Costa na X označil útok Ruska na Ukrajinu za strašný. Rusko podle něj terorizuje ukrajinské civilisty, protože jeho agrese selhala. Dodal, že myslí na zraněné a rodiny obětí.
„Ruská válka proti Ukrajině selhala, a proto se rozhodlo úmyslně terorizovat civilisty. Rusko musí tuto teroristickou válku zastavit. Musí být dosaženo komplexního, spravedlivého a trvalého míru pro Ukrajinu založeného na principech Charty OSN a mezinárodního práva,“ uvedl. „Za tímto účelem bude EU i nadále zvyšovat tlak na Rusko. A budeme i nadále neochvějně podporovat Ukrajinu v její obraně proti ruské agresi.“
»Zlaté Čechy, ale jednou se vrátím«
Kdy válka skončí, není s to Krystina předvídat. Nejraději by byla, tak jako miliony dalších, aby vůbec žádná válka nebyla, a když už, aby skončila co nejdříve. „Jenže se bojím, že Putin půjde do extrémů, vytrvá až do konce, aby dosáhl svého,“ uvádí.
Na život v Česku si nestěžuje, země ji učarovala už před lety a navštěvuje ji takto pravidelně. „Lidé se tu k sobě chovají hezky. Ráda jezdím po hradech a po zámcích, skoro bych i řekla, že jsem v Čechách navštívila více měst, než na Ukrajině. Líbí se mi české pohádky, ale doma je doma,“ krčí Krystina rameny. „Věřím, že až válka skončí, a snad to bude co nejdříve, tak se do Žytomyru určitě vrátím. Snad i dříve. Už kvůli rodině, která mi tam zůstala.“
