Zdrcená Ukrajinka Krystina (41) se nemůže dostat domů: „Dceři (15) v Žytomyru Rusové rozstříleli školu!“
Pocity zmaru a bezmoci, které nejdou slovy popsat. Takové zažívá Krystina (41), která jen o vlásek unikla válečnému běsnění, které na Ukrajině rozpoutala ruská armáda. Koncem února se měla z Čech vrátit do své rodné vlasti, ale invaze její záměr překazila. V Žytomyru přitom zůstala její rodina, včetně 15leté dcery, jíž Rusové bombardovali školu.
Krystina jezdí do Čech pravidelně už řadu let. Jednak pro to, aby poznávala jejich krásy, zároveň zde i pracuje. Naposledy v Pardubicích v pizzerii. Koncem února se začal nachylovat konec platnosti jejího tříměsíčního víza. „Na 24. února jsem měla brzy ráno zakoupený lístek autobusem domů, když mi cestu zrušili. Zpočátku jsem nechápala proč, až teprve od té společnosti jsme se dozvěděla, že vypukla válka, a že autobusy ze zahraničí na ukrajinských hranicích nepustí do země,“ vypráví.
Obavy o dceru
Při vyslechnutí zprávy o invazi byla v Krystině doslova malá dušička. Má tam rodinu – otce, bratra, nemocnou maminku, u které měla také 15letou dceru. „Začala jsem obvolávat snad celý Žytomyr, zda by mi někdo nepomohl odvézt mé nejbližší do Čech.“
Pomohla jí švagrová, která s dcerou zamířila do Prahy, kde nyní v Radotíně přebývá u svého ex manžela, jenž rovněž pochází z Ukrajiny. „Cesta byla hrozná. Vzali s sebou jen to nejnutnější, co se vešlo do batohu, protože věděli, že v Čechách vše ostatní seženou, že jim v tom s exmanželem, který je otcem naší dcery, pomůžeme. Jeli přes Slovensko, protože o polských hranicích věděli, že tamtudy proudí značné davy lidí. Až 40 kilometrů se táhly fronty holek, žen, babiček s dětmi, které utíkaly před válkou.“
Vyčerpávající cesta zabrala dva dny. „Na slovenské hranici je dobře zaopatřili. Dali jim jídlo, teplé ošacení,“ říká s vděčností Krystina. Ještě větší slova díků si od ní vysloužili Češi, kteří pořádají nejrůznější sbírky, ať už finanční, potravinové či oděvní, a to právě pro lidi, kteří v důsledku války na Ukrajině museli opustit své domovy. I tak každý den trne v obavách o své známé i o svou maminku. „Ta jet nemohla, má nemocné koleno.“
Zničená škola
Je s ní v každodenním kontaktu, protože si volají a píší, a dozvídá se tak, co se v jejím domovském městě, ležícím zhruba 130 kilometrů od Kyjeva, děje. „Každé dvě hodiny se rozezvučí siréna, která vzývá obyvatele, aby se šli schovat do krytů do podzemí. Máme štěstí, že jeden se nachází hned vedle našeho domu,“ uvádí Krystina. Že nebezpečí není radno podceňovat, dokládají vybombardované budovy, kterých každým dnem přibývá.
„Lyceum, do kterého chodila má dcera, už není, Rusové jej rozstříleli,“ krčí Krystina rameny. „Co se ke mne dostávají zprávy z domova, tak na Ukrajině Rusové zničili více než 200 škol, zničili i některé nemocnice. Je to nelidské. Kamarádi, se kterými jsem hovořila, mi pověděli, že cesta z Žytomyru do Kyjeva je celá zničená. Mosty také. Jsem ráda, že už to dcera nezažívá na vlastní oči, ty strašné sirény, všechny ty výbuchy a nebezpečí, střelbu a raněné.“ O obětech, mezi kterými jsou civilisté, ženy s dětmi, ani nemluvě. Že k takovým zvěrstvům a vůbec k válce došlo, Krystina nechápe. A podobně to podle ní má většina Ukrajinců.
Rodina rozdělená barikádou
Aby ruská vojska vojska překročila ukrajinskou hranici, si mnozí nepřipouštěli. A to nejen z politických důvodů. „Mnoho Ukrajinců má v Rusku i v Bělorusku své příbuzné,“ uvádí Krystina. „Moje máma z Ruska pochází. Její sestra tam doteď žije, a když si zavolaly, vůbec ani netušila, co se na Ukrajině děje,“ naráží na známý fakt, že zpravodajské kanály v Rusku interpretují invazi na Ukrajinu nikoliv jako válku, ale jako »speciální vojenskou operaci«. „Přitom je víc než zřejmé, že mu (Putinovi) jde o obnovu SSSR,“ říká Krystina.
Kvůli zvěrstvům, jichž se ruští vojáci na Ukrajině dopouští, se Krystina obává, že tím mnoho rodinných, ale i kamarádských vztahů nenapravitelně utrpí. A netýká se to jen Ukrajinců doma. „Všímám si toho, že hodně Rusů, kteří žijí v zahraničí, i třeba proto, aby nemuseli žít za vlády Putina v Rusku, trpí tím, co Putin rozpoutal. A jsou v tom nevinně, obyčejní lidé, na které padají zlé dopady něčeho, za co nemohou,“ naráží na skutečnost, že i v Čechách vyvstaly protiruské antipatie, které odnáší Rusové, kteří tu žijí.
Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov navštívil frontovou linii. „Přeji vám další bojové úspěchy a úplné osvobození doněcké země,“ citovala ruská státní agentura TASS Gerasimova poté, co na frontovém úseku u Pokrovsku vyznamenal příslušníky ruského vojskového uskupení Střed.
Obsazení průmyslové Doněcké oblasti patří k hlavním cílům ruského válečného úsilí. Rusko v roce 2022 anektovalo Doněckou oblast spolu s dalšími ukrajinskými regiony - Chersonskou, Záporožskou a Luhanskou oblastí. Ani v jednom případě však tato území zcela nekontroluje.
Zmocněnec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg se v nejbližších dnech chystá odcestovat do Běloruska, aby jednal s tamním vůdcem Alexandrem Lukašenkem. Informovala o tom dnes agentura Reuters s odvoláním na čtyři zdroje obeznámené se záležitostí. Děje se tak v době, kdy mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem uvázla na mrtvém bodě.
Pokud se Kellogg setká s Lukašenkem, stal by se nejvýše postaveným představitelem Spojených států, který autoritářsky vedené Bělorusko za poslední roky navštívil.
Přesný program schůzky není jasný. Kellogg však v soukromí vylíčil cestu jako krok, který by mohl pomoci nastartovat mírové rozhovory vedoucí k ukončení ruské války proti Ukrajině.
Summit skupiny zemí G7 v Kanadě v úterý po předčasném odjezdu amerického prezidenta Donalda Trumpa skončil bez závěrečného společného prohlášení k Ukrajině, informují světové agentury. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj summit opustil s dalším příslibem pomoci od hostující Kanady, ale aniž měl možnost setkat se s Trumpem, který předčasně odletěl zpět do Washingtonu kvůli pokračujícímu konfliktu mezi Izraelem a Íránem.
K úternímu závěrečnému jednání kanadského premiéra Marka Carnyeho a jeho protějšků ze Spojeného království, Francie, Německa, Itálie a Japonska se připojili Zelenskyj a také generální tajemník NATO Mark Rutte. „Potřebujeme podporu od spojenců a proto jsem tady,“ řekl Zelenskyj. „Jsme připraveni na mírová jednání, bezpodmínečné příměří. Myslím, že je to velmi důležité. Ale k tomu potřebujeme tlak,“ dodal.
Přítomní lídři se dohodli na společném postupu v boji proti takzvaným netržním politikám, které by mohly ohrozit globální přístup ke kritickým nerostům. Také se zavázali omezit negativní dopady umělé inteligence na pracovní místa a životní prostředí, přičemž zároveň přijali to, co označili za možnou technologickou revoluci. Shodli se také v řadě dalších otázek, avšak summit, který měl být ukázkou jednotného postoje vyspělých zemí k hlavním globálním problémům, nakonec neskončil společným prohlášením o válce na Ukrajině.
»Zlaté Čechy, ale jednou se vrátím«
Kdy válka skončí, není s to Krystina předvídat. Nejraději by byla, tak jako miliony dalších, aby vůbec žádná válka nebyla, a když už, aby skončila co nejdříve. „Jenže se bojím, že Putin půjde do extrémů, vytrvá až do konce, aby dosáhl svého,“ uvádí.
Na život v Česku si nestěžuje, země ji učarovala už před lety a navštěvuje ji takto pravidelně. „Lidé se tu k sobě chovají hezky. Ráda jezdím po hradech a po zámcích, skoro bych i řekla, že jsem v Čechách navštívila více měst, než na Ukrajině. Líbí se mi české pohádky, ale doma je doma,“ krčí Krystina rameny. „Věřím, že až válka skončí, a snad to bude co nejdříve, tak se do Žytomyru určitě vrátím. Snad i dříve. Už kvůli rodině, která mi tam zůstala.“
