9°C
Dá se říci, že zima byla pro Josefa Ladu osudovým ročním obdobím, do kterého se v prosinci 1887 narodil, a během kterého v prosinci 1957 i jako národem uznávaný a ceněný malíř a ilustrátor zemřel. Díky jeho hravým malbám a ilustracím, jež zdobí stovky knihy, a promítly se třeba i do legendárního filmu Hrátky s čertem, můžeme nostalgicky vzpomínat na časy, kdy byly Vánoce rok co rok pokryty sněhovou peřinou. Jak ale dobu adventu vnímali u Ladů doma?
Z Hrusic do Prahy
Život, a především dílo Josefa Lady bývá spojováno s rodnými Hrusicemi jihovýchodně od Prahy. V té však prožil prakticky celý život. „Opustil Hrusice několik dní po svých třináctých narozeninách a vydal se do světa – do Prahy – za živobytím,“ udává o svém tatínkovi Alena Ladová (†66), sama význačná malířka a ilustrátorka, v knize Můj táta Josef Lada.
Bydlišť v Praze vystřídal několik. Nejčastěji žil v okolí Karlova náměstí – k srdci mu přimklo zejména Podskalí a „jeho idylický život, spíše venkovský než městský.“ Právě proto se do Podskalí v roce 1925 nastěhoval. V ulici, jež dnes nese Ladovo jméno, prožíval malíř s manželkou Hanou (†62) a dcerami Alenou a Evou (†16) Vánoce nejčastěji.
Nejkrásnější chvilky v roce
Na Vánoce v pražském Podskalí v rodinném kruhu vzpomíná Alena Ladová jako na „nejkrásnější chvíle v roce.“ Patřily k nim klid, recitace koled a básní. „Každé Vánoce se nesla pracovnou s vůní jehličí a panenských jablíček radostná pastýřská melodie, která dokonale zapadla do našeho domácího prostředí. Byli jsme všichni šťastni a táta nám děvčatům popisoval dějově celou skladbu Beethovenovy VI. Symfonie,“ vzpomíná Alena Ladová.
„O vánočních svátcích se pekl závin s jablky, rozinkami a oříšky a v poledne na Štědrý den byl každý rok kuba – směs krupek, česneku a hub. Na tom si každé štědré poledne u nás libovala »teta Marie«,“ poznamenává jméno významné české spisovatelky Marie Majerové (†84), jež byla rodinnou známou Ladových, u nichž během druhé světové války dokonce trávívala čas o Štědrém dni. „Náš rodinný život přitahoval svým teplem a pohodou mnoho přátel,“ konstatuje Ladová. „Všichni se u nás cítili jako doma.“
Bolestné vzpomínky
Zároveň však pro Ladu Vánoce připomínaly hoře, kterým si v dospělosti prošel. Jeho druhorozená dcera Eva se nedožila dospělosti. Byla jednou z mnoha nevinných obětí druhé světové války.
„Na samém prahu osvobození nám osud zasadil těžkou ránu. Čtrnáctého února 1945 zahynula Eva při náletu amerických bombardérů na Prahu. Tři dny jsem ji hledala po celé Praze, tři dny jsme doufali,“ vypisuje se ze smutku Alena Ladová. „Třetí den navečer jsem ji našla v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí – mrtvou.“
V lednu 1951 opustila Ladu i jeho životní láska – manželka Hana, která podlehla srdeční chorobě. „Její smrt byla pro nás oba těžkou ranou,“ vzpomíná Alena Ladová. A vrací se i ke smrti své milované sestry, která „na nás na všechny zapůsobila tak mocně, že jsme si právě o Štědrém dnu uvědomovali její nepřítomnost nejvíce a nechtěli jsme tísnivý dojem přenášet na své přátele.“ Smrtí dvou nejbližších se z Ladových Vánoc pomalu vytratila radost, kterou nahradila nostalgie a především žal.
»Nebeský betlém«
Svých 70. „tísnivých“ Vánoc v Praze, ani 70. narozenin, se už Josef Lada nedožil. Zemřel doslova v jejich „předvečer“ 14. prosince 1957. „Jeden tátův přítel mi napsal: Jsem přesvědčen, že si Ladu zavolali do nebe, aby jim tam namaloval Betlém.“
Víte, že...
… do 8. ledna 2023 se v galerii Vyšehrad koná výstava Aleny Ladové? Vystaveno je celkem 120 děl, přičemž neschází obrazy, ilustrace, rodinné fotografie a také jeden obraz od Josefa Lady, na němž zvěčnil právě svou dceru, která coby malířka a ilustrátorka kráčela v jeho šlépějích.
Vnuk Josefa Lady (†69) Josef Lada mladší: Dědečkova pozůstalost nás živí dodnes. (2017) Zuzana Bubílková, Jan Jedlička, Lukáš Červený
