14°C
„Umírají děti! Syn (8) z toho zvracel.“ Maryna (39) se z Prahy do válečné apokalypsy na Ukrajině vrátila
Je těžké věřit tomu, že krvavý konflikt na Ukrajině, který rozpoutalo Rusko v únoru, trvá prakticky už rok. Svou domovinu opustilo na statisíce Ukrajinců. Bezútěšná válka vyhnala zdravotní sestru Valentinu Viktorovnu Sharan (58) a restauratérku Marynu Valeriinu Sharan (39) i s potomky (8 a 18) do Prahy ke svým příbuzným. „Nejhorší je, že umírají i děti,“ říkají.
24. únor 2022 obrátil mnoha Ukrajincům život vzhůru nohama. Ukrajinské hranice překročila ruská vojska, spolu s nimi začaly na Ukrajinu pršet bomby a rakety. Ty nezřídka ničily i civilní cíle – školy, nemocnice, obyčejné domy. Děním jako z apokalypsy si v Žytomyru prošly i Maryna s Valentinou – matka s dcerou.
Děti a nemocní
Na vlastní oči viděly a slyšely, jak rakety devastují jinak malebné historické město. „V Žytomyru poblíž sebe stojí dvě letiště. Jedno z nich je vojenské, proto tam začaly hned zkraje války padat bomby,“ zavzpomínala Maryna, která spolu se svou matkou a svými dvěma dětmi, Albertem (8) a Dariou (18) našla v Praze útočiště u svého švagra Andriye Yatsenka (43). Nejedna z bomb prý minuly vojenský cíl a dopadly na domy. „Rusové tu oblast zcela zničili.“
V Bohunii, což je čtvrť v Žytomyru, zase stojí dvě nemocnice poblíž vojenské základny. I ty přišly k úhoně. „Rusové možná mířily na základnu, ale netrefili se. Zničili řadu domů, včetně nemocnice. Zničili také základní školu v centru. Ve městě bylo mnoho zraněných, ale i padlí,“ vybavuje si otřesné vzpomínky. „Zejména syn to těžce snášel. Bál se. Byl vystresovaný, zvracel, nechtěl jíst.“
Strach o život
Obavy o své nejbližší v důsledku ruské bezohlednosti přiměly rodinu, aby vyhledala bezpečný úkryt mimo vlast, která byla drásána vojsky. „Lidé si tam už nemohou být jistí ničím,“ vylíčila Valentina. Když se proto naskytla příležitost, nasedli všichni čtyři do vlaku a vypravili se k polské hranici.
Nebezpečnou cestu doprovázely úzkosti a strach. „Asi čtyřikrát po cestě musel vlak zastavit, vypnout všechna světla, aby se náhodou nestal cílem pro ruský útok,“ přibližuje Valentina. Ten naštěstí nenastal, v pořádku tak hranice překročily pěšky u Chelmu, následně se o ně začali starat Poláci, jimž jsou dodnes vděční. „Překvapilo nás to. Dostali jsme najíst, čaj i kávu. Poté nás odváželi vlakem do vnitrozemí.“
Útrapy cesty, která zabrala více než 48 hodin, se nejvíce podepsaly na malém Albertovi. „Byl vyčerpaný, bylo mu zle. Zvláště, když jsme museli nocovat ve Wroclawi na nádraží. Ale i tam se k nám chovali velice vstřícně. Dostali jsme jídlo, deky, i lékaře nám zajistili,“ vzpomíná Maryna na březnový útěk z vlasti. Z Polska pak už jejich kroky směřovaly do jednoho z rodinných domků na pražském Střížkově. Dění na Ukrajině ale bedlivě sledovali, zatímco v Čechách hledali uplatnění.
Umírají bezbranní
Maryna a Valentina zpětně připustily, že bylo velmi těžké sledovat zpovzdálí, co se u nich doma dělo. „Lidé, kteří bydlí ve městě a vidí ruské ozbrojené vojáky, mají strach. Jenže kolikrát ani ti ruští vojáci nevědí, proč tam jsou. Mysleli, že jdou osvobozovat Ukrajinu, ale na vlastní oči se přesvědčili, že to tak není. Přesto musí bojovat dál,“ upozorňuje Maryna. Ta, coby původní profesí manažerka restaurace, v prvních dnech války vařila pro ukrajinské vojáky čaj, kávu i nějakou stravu. „Hodně Ukrajinek se takhle snaží vypomáhat,“ sdělila.
20:08
26. 4. 2024
Britské úřady vznesly obvinění proti dvěma mužům z centrální Anglie podezřelých z vazeb na ruské rozvědky, policie je spolu se třemi dalšími podezřelými zadržela v souvislosti s březnovým požárem skladu na východě Londýna. Dvacetiletý Dylan Earl čelí obvinění z „napomáhání zahraniční zpravodajské službě“ a dvaadvacetiletý Jake Reeves z „přijímání hmotného daru od zahraniční zpravodajské služby“, muži podle obžaloby plánovali útoky na podniky napojené na Ukrajinu, píší britská média.
Podezřelý Earl stanul před soudem už před několika dny, prokurátoři však o případu informovali až dnes. Soud jej poslal do vyšetřovací vazby společně s dalšími čtyřmi podezřelými, kteří podle agentury AFP čelí méně závažným obviněním. Všichni kromě jednoho podle stanice BBC čelí obvinění ze žhářství.
Britská diplomacie si podle agentury Reuters dnes kvůli případu předvolala ruského velvyslance Andreje Kelina.
19:17
26. 4. 2024
Belgie se bude snažit dodat stíhačky F-16 na Ukrajinu už letos, řekla podle VRT belgická ministryně obrany. Původně to Brusel plánoval až příští rok.
19:14
26. 4. 2024
Spojené státy nakoupí pro Ukrajinu rakety do protivzdušných baterií a další vojenské vybavení v hodnotě šesti miliard dolarů (přes 140 miliard Kč), oznámil dnes americký ministr obrany Lloyd Austin. Některá americká média mluví o dosud největším balíku vojenské pomoci pro Ukrajinu, která se už přes dva roky brání ruské ozbrojené agresi. Na dodání materiálu si ale budou muset Ukrajinci počkat, neboť proces jeho pořizování je teprve na počátku.
Ohlášená investice se týká raket do systémů protivzdušné obrany Patriot a NASAMS, dalších druhů munice, dronů i systémů na jejich zneškodňování. Austin plán potvrdil po virtuálním jednání kontaktní skupiny pro Ukrajinu, která sdružuje země dodávající Kyjevu vojenskou podporu.
Pentagon v tiskové zprávě dodává, že vláda nakoupí také vybavení pro integraci západních systémů protivzdušné obrany do ukrajinské výbavy. Jako další položky „historického balíku“ jmenuje dělostřeleckou munici, „taktická vozidla“, lehké zbraně i součástky pro výrobu dronů na Ukrajině.
„Rusové byli přesvědčeni, že během 2 dnů Ukrajinu obsadí i s Kyjevem, ale už je to téměř rok, a nic z toho,“ pokračuje. „Zničili velká města, žádné osvobozování, jen devastování. Ta válka není férová. Jakýkoliv souboj by měl mít svá pravidla, která by měla fungovat pro obě strany, ale Rusové zabíjí civilisty, střílí raketami na nemocnice, na školy. Dokonce jsou důkazy, že znásilňují ženské, zabíjejí jen tak.“
„Nejhorší na tom celém je, že trpí obyčejní lidé. Přes stovky dětí, tedy těch, co měly mít všechno teprve před sebou, už padlo,“ kroutí hlavou Valentina, která je zdravotní sestrou. „A nikdo neví, co bude pak. Nikdo netuší, jak dlouho válka bude trvat. Daně už si vybrala veliké.“
A vybírá si je doteď. Dlouho po opuštění Ukrajiny jim v uších zněly sirény houkající na poplach. Sebemenší hluk, který jim dával připomenout výbuchy bomb či zvuky střelby je v Praze lekal. „Bydlíme na celkem rušné ulici, přes kterou jezdí autobusy. Všímala jsem si, jak se děti lekaly, když kolem projelo nějaké hlasité auto nebo právě autobus. Měly strach, zda se něco neděje i tu,“ podotkla Maryna.
Velkorysost
Naštěstí nedělo – Česká republika je od konfliktu vzdálená stovky kilometrů. Tím více si obě ženy cení toho, co pro Ukrajince česká vláda a vůbec Češi všechno učinili. „Válka je náš problém, ale evropské státy se k nám zachovaly velkoryse. Obzvláště Česká republika. Skrz známé, které na Ukrajině mám, jim říkám, co pro nás Češi dělají. Ví se to tam moc dobře,“ odpověděla Maryna na otázku, jak moc se i na Ukrajině ví, čeho se utečencům za hranicemi dostává.
„Moc děkuji Česku. Celému státu. Znám případy lidí, kteří žijí v malém skromném bytu, třeba o jednom pokojíku, a byli schopni ubytovat někoho, kdo z Ukrajiny utekl. Ani majitelka domu, která nás tady všechny ubytovala, po nás nechce žádné peníze navíc, čehož si strašně vážím,“ ocenil Andriy, jenž v Praze žije s manželkou a dvěma dětmi už od roku 2015. „Je tu hezká klidná krajina, vlídní lidé. Nehrály v tom roli politické důvody, prostě jsme se zde usadili, protože je tu hezky.“
Na návštěvě
„Pro lidi, kteří tady nikoho nemají, nemají peníze, neznají jazyk, pro takové je podobná pomoc nedocenitelná,“ myslí si Maryna, která shodně s Valentinou připouští, že obrovskými problémy hned po příjezdu do Čech byly právě ty jazykové. Ale tyto bariéry se s postupujícími měsíci zdály být menší a menší.
Zvyknout si jim pomohla nejen vstřícnost českého lidu, ale i nejrůznější opatření – koncerty pro Ukrajince, informace podávané v ukrajinském jazyce, i vyvěšování ukrajinských vlajek je v Praze potěšilo. „Je to příjemné, i když strašně zvláštní, cizí pocit, potkávat v hlavním městě České republiky tolik ukrajinských vlajek,“ zamýšlí se Valentina.
„Hodně to připomíná domov, takže se díky tomu i častěji stýská. Pořád to bereme tak, že tu nejsme doma, ale na návštěvě, a že se z ní jednou domů budeme moci vrátit,“ uzavírá Valentina. Maryna s dětmi se už před časem vrátila do vlasti, aby mohla být nablízku těm, kteří hrůzy války zažívají na vlastní kůži a potřebují pomoc, i třeba jen v podobě vlídného slova nebo horkého čaje. A také proto, že se dětem stýskalo po jejich tátovi, který Ukrajinu neopustil.
Video Blesk Podcast: Večeře pro předky, koledování a betlémy. Jak se slaví ukrajinské Vánoce?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
