„Umírají děti! Syn (8) z toho zvracel.“ Maryna (39) se z Prahy do válečné apokalypsy na Ukrajině vrátila
Je těžké věřit tomu, že krvavý konflikt na Ukrajině, který rozpoutalo Rusko v únoru, trvá prakticky už rok. Svou domovinu opustilo na statisíce Ukrajinců. Bezútěšná válka vyhnala zdravotní sestru Valentinu Viktorovnu Sharan (58) a restauratérku Marynu Valeriinu Sharan (39) i s potomky (8 a 18) do Prahy ke svým příbuzným. „Nejhorší je, že umírají i děti,“ říkají.
24. únor 2022 obrátil mnoha Ukrajincům život vzhůru nohama. Ukrajinské hranice překročila ruská vojska, spolu s nimi začaly na Ukrajinu pršet bomby a rakety. Ty nezřídka ničily i civilní cíle – školy, nemocnice, obyčejné domy. Děním jako z apokalypsy si v Žytomyru prošly i Maryna s Valentinou – matka s dcerou.
Děti a nemocní
Na vlastní oči viděly a slyšely, jak rakety devastují jinak malebné historické město. „V Žytomyru poblíž sebe stojí dvě letiště. Jedno z nich je vojenské, proto tam začaly hned zkraje války padat bomby,“ zavzpomínala Maryna, která spolu se svou matkou a svými dvěma dětmi, Albertem (8) a Dariou (18) našla v Praze útočiště u svého švagra Andriye Yatsenka (43). Nejedna z bomb prý minuly vojenský cíl a dopadly na domy. „Rusové tu oblast zcela zničili.“
V Bohunii, což je čtvrť v Žytomyru, zase stojí dvě nemocnice poblíž vojenské základny. I ty přišly k úhoně. „Rusové možná mířily na základnu, ale netrefili se. Zničili řadu domů, včetně nemocnice. Zničili také základní školu v centru. Ve městě bylo mnoho zraněných, ale i padlí,“ vybavuje si otřesné vzpomínky. „Zejména syn to těžce snášel. Bál se. Byl vystresovaný, zvracel, nechtěl jíst.“
Strach o život
Obavy o své nejbližší v důsledku ruské bezohlednosti přiměly rodinu, aby vyhledala bezpečný úkryt mimo vlast, která byla drásána vojsky. „Lidé si tam už nemohou být jistí ničím,“ vylíčila Valentina. Když se proto naskytla příležitost, nasedli všichni čtyři do vlaku a vypravili se k polské hranici.
Nebezpečnou cestu doprovázely úzkosti a strach. „Asi čtyřikrát po cestě musel vlak zastavit, vypnout všechna světla, aby se náhodou nestal cílem pro ruský útok,“ přibližuje Valentina. Ten naštěstí nenastal, v pořádku tak hranice překročily pěšky u Chelmu, následně se o ně začali starat Poláci, jimž jsou dodnes vděční. „Překvapilo nás to. Dostali jsme najíst, čaj i kávu. Poté nás odváželi vlakem do vnitrozemí.“
Útrapy cesty, která zabrala více než 48 hodin, se nejvíce podepsaly na malém Albertovi. „Byl vyčerpaný, bylo mu zle. Zvláště, když jsme museli nocovat ve Wroclawi na nádraží. Ale i tam se k nám chovali velice vstřícně. Dostali jsme jídlo, deky, i lékaře nám zajistili,“ vzpomíná Maryna na březnový útěk z vlasti. Z Polska pak už jejich kroky směřovaly do jednoho z rodinných domků na pražském Střížkově. Dění na Ukrajině ale bedlivě sledovali, zatímco v Čechách hledali uplatnění.
Umírají bezbranní
Maryna a Valentina zpětně připustily, že bylo velmi těžké sledovat zpovzdálí, co se u nich doma dělo. „Lidé, kteří bydlí ve městě a vidí ruské ozbrojené vojáky, mají strach. Jenže kolikrát ani ti ruští vojáci nevědí, proč tam jsou. Mysleli, že jdou osvobozovat Ukrajinu, ale na vlastní oči se přesvědčili, že to tak není. Přesto musí bojovat dál,“ upozorňuje Maryna. Ta, coby původní profesí manažerka restaurace, v prvních dnech války vařila pro ukrajinské vojáky čaj, kávu i nějakou stravu. „Hodně Ukrajinek se takhle snaží vypomáhat,“ sdělila.
Evropská komise dokončila práci na novém, devatenáctém balíčku sankcí proti Rusku, uvedla mluvčí EK Paula Pinhová. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zveřejní detaily návrhu ještě dnes odpoledne společně se šéfkou unijní diplomacie Kajou Kallasovou. O detailech nových omezení se dosud jen spekulovalo, podle všeho by se měla týkat zejména energetické, finanční a bankovní oblasti, ale rovněž i kryptoměn. Agentura Reuters s odvoláním na své zdroje uvedla, že komise v rámci balíčku navrhne i zákaz dovozu ruského LNG po 1. lednu 2027, což je o rok dříve, než bylo původně plánováno.
Šéfka komise již v úterý uvedla, že unijní exekutiva navrhne dřívější ukončení dovozů ruských fosilních paliv do zemí Evropské unie. Oznámila to po telefonátu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jehož obsahem bylo zesílení společného tlaku na Rusko kvůli válce na Ukrajině.
„Komise brzy představí svůj 19. balík sankcí zaměřený na krypto, banky a energetiku. Ruská válečná ekonomika, udržovaná zisky z fosilních paliv, financuje krveprolití na Ukrajině. Abychom to zastavili, navrhne komise urychlení postupného ukončování ruských fosilních dovozů,“ napsala tehdy von der Leyenová na sociální síti X.
Nemáme žádné důkazy o tom, že by ruský prezident Vladimir Putin chtěl jednat o míru na Ukrajině, uvedl dnes šéf britské zpravodajské služby MI6 Richard Moore. Při projevu na britském konzulátu v Istanbulu podle agentury AP doplnil, že válka na Ukrajině posílila identitu napadené země i západní bezpečnostní struktury.
V posledních měsících se americký prezident Donald Trump snažil přesvědčit ruského vůdce k ukončení války, Moore ale uvedl, že Putin zprávami o možném mírovém jednání „vodí všechny za nos“.
„Snaží se prosadit svou imperiální politiku všemi dostupnými prostředky, ale nemůže uspět,“ uvedl o ruském prezidentovi Moore. „Upřímně řečeno si ukousl příliš velké sousto. Myslel si, že dosáhne snadného vítězství. Ale on a mnoho dalších podcenili Ukrajince,“ doplnil zpravodajec.
Nedávné narušení vzdušného prostoru Ruskem v Polsku a Rumunsku je drsnou připomínkou toho, že členské státy EU musí zrychlit a prohloubit pokrok směrem ke společné obranné připravenosti Evropy do roku 2030. V dopise, kterým předsedy šéfů a vlád zemí EU pozval na říjnový summit, to napsal předseda Evropské rady António Costa. Prezidenti a premiéři budou kromě obrany a bezpečnosti řešit rovněž posílení podpory Ukrajině.
Jednodenní tzv. neformální summit pořádá Dánsko, které nyní předsedá Radě EU, a koná se 1. října v Kodani. Česko na něm bude zastupovat premiér Petr Fiala.
„Na předchozích jednáních jsme se shodli, že Evropa musí v oblasti obrany dělat více a že musíme dělat více společně,“ napsal Costa. „Směr je jasný, budujeme Evropu, která je schopná účinně, samostatně a společně reagovat na současné i budoucí hrozby,“ dodal s tím, že ambice zvýšit obrannou připravenost EU do roku 2030 tento závazek ztělesňuje.
„Rusové byli přesvědčeni, že během 2 dnů Ukrajinu obsadí i s Kyjevem, ale už je to téměř rok, a nic z toho,“ pokračuje. „Zničili velká města, žádné osvobozování, jen devastování. Ta válka není férová. Jakýkoliv souboj by měl mít svá pravidla, která by měla fungovat pro obě strany, ale Rusové zabíjí civilisty, střílí raketami na nemocnice, na školy. Dokonce jsou důkazy, že znásilňují ženské, zabíjejí jen tak.“
„Nejhorší na tom celém je, že trpí obyčejní lidé. Přes stovky dětí, tedy těch, co měly mít všechno teprve před sebou, už padlo,“ kroutí hlavou Valentina, která je zdravotní sestrou. „A nikdo neví, co bude pak. Nikdo netuší, jak dlouho válka bude trvat. Daně už si vybrala veliké.“
A vybírá si je doteď. Dlouho po opuštění Ukrajiny jim v uších zněly sirény houkající na poplach. Sebemenší hluk, který jim dával připomenout výbuchy bomb či zvuky střelby je v Praze lekal. „Bydlíme na celkem rušné ulici, přes kterou jezdí autobusy. Všímala jsem si, jak se děti lekaly, když kolem projelo nějaké hlasité auto nebo právě autobus. Měly strach, zda se něco neděje i tu,“ podotkla Maryna.
Velkorysost
Naštěstí nedělo – Česká republika je od konfliktu vzdálená stovky kilometrů. Tím více si obě ženy cení toho, co pro Ukrajince česká vláda a vůbec Češi všechno učinili. „Válka je náš problém, ale evropské státy se k nám zachovaly velkoryse. Obzvláště Česká republika. Skrz známé, které na Ukrajině mám, jim říkám, co pro nás Češi dělají. Ví se to tam moc dobře,“ odpověděla Maryna na otázku, jak moc se i na Ukrajině ví, čeho se utečencům za hranicemi dostává.
„Moc děkuji Česku. Celému státu. Znám případy lidí, kteří žijí v malém skromném bytu, třeba o jednom pokojíku, a byli schopni ubytovat někoho, kdo z Ukrajiny utekl. Ani majitelka domu, která nás tady všechny ubytovala, po nás nechce žádné peníze navíc, čehož si strašně vážím,“ ocenil Andriy, jenž v Praze žije s manželkou a dvěma dětmi už od roku 2015. „Je tu hezká klidná krajina, vlídní lidé. Nehrály v tom roli politické důvody, prostě jsme se zde usadili, protože je tu hezky.“
Na návštěvě
„Pro lidi, kteří tady nikoho nemají, nemají peníze, neznají jazyk, pro takové je podobná pomoc nedocenitelná,“ myslí si Maryna, která shodně s Valentinou připouští, že obrovskými problémy hned po příjezdu do Čech byly právě ty jazykové. Ale tyto bariéry se s postupujícími měsíci zdály být menší a menší.
Zvyknout si jim pomohla nejen vstřícnost českého lidu, ale i nejrůznější opatření – koncerty pro Ukrajince, informace podávané v ukrajinském jazyce, i vyvěšování ukrajinských vlajek je v Praze potěšilo. „Je to příjemné, i když strašně zvláštní, cizí pocit, potkávat v hlavním městě České republiky tolik ukrajinských vlajek,“ zamýšlí se Valentina.
„Hodně to připomíná domov, takže se díky tomu i častěji stýská. Pořád to bereme tak, že tu nejsme doma, ale na návštěvě, a že se z ní jednou domů budeme moci vrátit,“ uzavírá Valentina. Maryna s dětmi se už před časem vrátila do vlasti, aby mohla být nablízku těm, kteří hrůzy války zažívají na vlastní kůži a potřebují pomoc, i třeba jen v podobě vlídného slova nebo horkého čaje. A také proto, že se dětem stýskalo po jejich tátovi, který Ukrajinu neopustil.
