Máša o děsu v Mariupolu: Útok na porodnici srazil syna na zem, babička (87) žije v suterénu
Máša Adamanová (33) žila v Mariupolu od narození. Chodila tam do školky, školy, na univerzitu i do práce. „Velmi miluji své město. Je to koktejl historie a průmyslu, symbióza všeho. V posledních letech se lidé začali zajímat o historii Mariupolu, restaurovat staré dveře a budovy, hledat zajímavé turistické trasy. V centru města máme vodárenskou věž, která byla právě zrekonstruována,“ napsala. Pak dopadly bomby na porodnici, u které bydlela, stejně jako na divadlo, vedle kterého žila její babička. Jaký je Mášin příběh?
Stylistka Máša popsala, že před válkou bylo i díky moři v Mariupolu hodně rekreantů, po roce 2014 ale došlo k úpadku. Lidé z města rádi jezdili také do nejbližších vesnic, jako je Melekyne nebo Bilosarayska kosa.
„Já jsem celé dětství strávila v mariupolské městské zahradě a parku, z toho už nezbylo téměř nic. Dnes jsem viděla fotku části domu, kde jsem vyrůstala. Nejsou tam okna,“ napsala Máša pro Ukrajinskou pravdu.
„Mám však skvělou zprávu - máma s babičkou žijí! Jsou v suterénu. Babičce je 87 let, skoro nechodí. Hodní lidé ji ukryli ve sklepě. Jen nevím, jestli mají co jíst a pít. Hledám každou příležitost, jak jim pomoci,“ svěřila se trojnásobná matka.
Naopak její druhá babička bydlela v centru města naproti Činohernímu divadlu, které Rusové bombardovali. Nic o ní neví. Ženě je 86 let, má slabé srdce a bydlela v 5. patře. „Je to velmi bolestivé,“ řekla Máša. Přestože je to těžké, musí vydržet kvůli dětem.
Bydleli naproti porodnici, kam Rusové shodili bombu
První „zvuky války“ slyšeli už 23. března. „Děti jsme s manželem přestěhovali na druhou stranu bytu, z východu na západ, protože jsme slyšeli výbuchy. Ale jakmile jsme to udělali, výbuchy začaly na druhé straně. Rozhodli se nás pozdravit ve 4 hodiny ráno,“ popsala momenty těsně před začátkem války.
24. února ji budil manžel se slovy, že ostřelování začalo v Kyjevě. Chtěli jet navštívit své známé v Irpini, nakonec ale neodjeli. „V Mariupolu lidé čekali, že se všechno rychle vyřeší. Je 21. století, lidé se přece umí domluvit!“ doufala. Každé ráno si říkali, že válka potrvá jen dalších pár dní.
„Se začátkem invaze jsme se přestěhovali k sousedovi do druhého patra, protože bydlet v pátém patře bylo nebezpečné. Náš dům je hned naproti porodnici, kde byla svržena bomba,“ vzpomínala Máša.
V ten moment se zrovna chystali dát si v kuchyni čaj ohřívaný na ohni, protože neměli plyn ani elektřinu. Najednou v okně viděli záblesk světla. Víc už nestihli, výbuch je srazil na podlahu, včetně osmiměsíčního syna Vladika. Okna vyletěla, přestože byla polepená.
„Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být letecký úder. Předtím tam byly jen rakety Grad,“ řekla Máša. Své starší děti, kterým je 8 let, kvůli zkušenostem z roku 2014 naučila, jak se krýt. Zatímco její třetí syn ležel na podlaze s rukama na hlavě, Máša vzala malého Vladika a doufala, že bude mít aspoň chvilku, aby se schovali.
„Mami, proč je válka?" Ve sklepě četli dětem Mumínky
Ale pak přistála druhá bomba,“ vyprávěla Máša. Naštěstí byly zdi ze sádrokartonu, takže se jen praštili do hlavy a mamince to potrhalo kůži na rukou. Přesunuli se do sklepa, kde bydleli přibližně týden s dalšími třemi desítkami lidí. Navzájem si pomáhali, svítili si baterkou a svíčkami, na odbourání stresu hráli šachy, dokonce tam oslavili jedny narozeniny.
Jídlo měli, protože Mášin muž nakoupil zásoby hned, jak začala invaze. Vařili si polévky a kaše. Když všem došel plyn, vyndali z jedné kuchyně gril a připravovali jídlo na ohni na ulici. „Každý den v 6-7 hodin ráno, když skončil zákaz vycházení, vyšli muži ven, zapálili oheň, ohřívali vodu a vařili. Tedy pokud byl klid, když zazněly výstřely, tak všichni utíkali ke vchodu, do krytu,“ řekla.
Vedle jejich domu byla cukrárna, kam chodili pro vodu a pro sušenky. „Mami, proč je válka?“ ptaly se Máši děti. Matka si musela dávat pozor, protože kdyby zemřela, nejmladšího kojence by neměl kdo nakojit. Větší děti se snažila zabavit, a tak jim s baterkou četla příběhy o Mumíncích od Tuve Janssonové, napsané po 2. světové válce.
„Když ve městě začalo rabování, šli jsme za babičkou a viděli různé páry bot, které se povalovaly poblíž centrálního obchodního domu. Lidé popadli všechno... Možná to byl způsob, jak se vypořádat se stresem,“ vypověděla Máša.
Dozvědět se o humanitárních koridorech bylo těžké
„Co jsem si myslela ve sklepě? Až do konce jsem věřila, že vše bude v pořádku. Měla jsem vnitřní jistotu, že přežiju a přežijí i moje děti. Mnozí se modlili. Nejsem výjimkou, přestože o sobě nemůžu říct, že bych byla věřící. O dalších příbuzných teď nemám informace, ale věřím, že jsou naživu, že se mají dobře,“ popsala Máša své pocity.
Žháři v durynském Erfurtu zapálili šest nákladních vozů německé armády, vyšetřovatelé nevylučují ani ruskou stopu. Snímky nejprve nepoškozených a následně zničených aut a také video se začínajícím požárem zveřejnil na síti Telegram ruský blogerský kanál Posedlý válkou. Ten uvedl, že vozy byly určeny pro Ukrajinu, což dnes ale německá armáda popřela.
Incident se stal v sobotu večer na pozemku soukromé firmy, jež vozy opravuje. Příspěvek v ruštině pod fotografiemi a videem uvádí, že do Erfurtu se vozí k opravám různé vojenské vybavení. „Naši lidé rozhodli, že je to zbytečné a že ukrajinské ozbrojené síly takovéto vybavení nepotřebují. Tak to prostě spálili,“ uvádí ruský komentář.
Azylová a migrační pravidla zřejmě čeká zpřísnění. Sněmovna dnes schválila koaliční novelu, jejímž cílem je podle předkladatelů zlepšení přehledu o pohybu a pobytu žadatelů o azyl a migrantů. Změny mají také zrychlit řízení týkající se mezinárodní ochrany s omezením jeho zneužívání. Předloha, jež vychází z migračního paktu Evropské unie, teď zamíří k posouzení do Senátu.
Dolní komora novelu doplnila na návrh opozičního hnutí ANO o možnost rušení nebo neprodlužování pobytu cizincům, kteří v Česku opakovaně páchají závažné přestupky. Změní se také zákon reagující na příliv ukrajinských uprchlíků po ruské vojenské invazi. Stát bude moci podle schválené úpravy Petra Letochy (STAN) nadále odmítat žádosti o dočasnou ochranu těch běženců z Ukrajiny, kteří ji už mají nebo měli v jiné zemi EU.
Pro předlohu hlasovalo 75 ze 134 přítomných poslanců. Podpořili ji zákonodárci čtveřice koaličních stran. Zástupci opozičních ANO a SPD hlasovali proti zejména kvůli tomu, že odmítají unijní migrační pakt. Obsahuje podle nich přerozdělování migrantů mezi členskými státy. Piráti se hlasování zdrželi.
Rusko si předvolalo německého velvyslance v Moskvě Alexandera Grafa Lambsdorffa, aby ho informovalo o odvetných opatřeních za pronásledování ruských novinářů v Německu. Událost označila agentura DPA za spor o přístup ke zpravodajům ruských státních médií v Německu. Berlín od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 stojí za Kyjevem a podniká kroky proti šíření ruské propagandy a dezinformací nejen ve sdělovacích prostředcích.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová ve čtvrtek obvinila Německo ze svévolného zacházení s ruskými novináři a vyzvala Berlín k plnění závazků týkajících se ochrany svobodné práce médií a zajištění plurality názorů. Prohlásila také, že německé jednání není namířeno jen proti ruským novinářům, ale také proti jejich rodinám. Cílem postupu Berlína je podle ní donutit ruské novináře opustit zemi.
Ruská média v této souvislosti informovala o případu pracovníka ruského státního mediálního domu, který by měl opustit Německo, neboť mu imigrační úřady neprodloužily povolení k pobytu. Jeho ženě a dětem pak úřady prozatím odebraly pasy, uvedla ruská média.
Nevěděli ale, jak se dozvědět o humanitárním koridoru a dostat se díky němu pryč, protože telefonní signál někde nefungoval. Máša řekla, že ne vždy dorazila oficiální zpráva o únikových cestách, objevovaly se i falešné informace. Někteří lidé proto odjížděli sami, stejně jako Mášina rodina v autě jejich sousedů.
„Šla jsem si do bytu vyzvednout si věci a viděla jsem mnoho zničených domů. Jen jsem stála a dívala se. Nemohla jsem mluvit. I z auta jsem viděla rozbitá okna, střepiny tam, kde včera běhaly moje děti,“ popsala Máša město. Odjížděli celí v bílém na znamení míru a strach z nich trochu opadl, až když uviděli další auta.
„V osadě u Mariupolu, kde se právě nacházíme, už visí ruské vlajky. Ale je tu klid. To je naše přestupní stanice, přemýšlíme, kam dál,“ zakončila Máša svůj příběh. Zkouší si představit, že by se do Mariupolu někdy vrátila, vždy se však při té představě rozpláče.
