Darja Stomatová, válečná reportérka CNN Prima NEWS: Zlomem byl pohled na mrtvá těla
Je válečnou reportérkou CNN Prima NEWS, narodila se v Kazachstánu a prvních čtrnáct dní invaze přinášela informace o válce na Ukrajině. Darja Stomatová (30) byla svědkem toho, co by nechtěl zažit nikdo v civilizovaném světě. Přesto, nebo právě proto, se po krátké pauze o víkendu na Ukrajinu vrátila, aby dokončila, co začala.
Na Ukrajinu jste odjela týden před invazí. Jaké to bylo, probudit se do války?
„Je to zvláštní pocit. Cítíte ten neklid, čekáte, že se něco stane… Byli jsme s kameramanem Honzou Schürgerem v Kyjevě, když Putin oznámil, že vyhlásí nezávislost Doněcka a Luhanska. Došlo mi, že všechny věci, co se řeší delší dobu, najednou probíhaly neskutečně rychle. Nevěstilo to nic dobrého.
O válce jsme se dozvěděli, když jsme byli v Charkově. Zavolali nám z redakce CNN Prima NEWS, že začala válka. Rychle jsme vstali, zabalili techniku a odjeli zpět na místo, kde jsme byli předešlý den. Stála jsem před kamerou, klepaly se mi ruce a ze studia jsem slyšela redaktora, jak říká, že válka začala. Rozhlížela jsem se kolem sebe a tam chodili lidi naprosto normálním krokem, byli klidní. Říkala jsem si v duchu, že to asi nevědí.“
A věděli?
„Věděli. Když jsme dotočili, viděla jsem místní, jak vytvořili frontu na benzince a během patnácti minut vykoupili palivo. U bankomatů byly dlouhé fronty, stejně tak v lékárnách, kde mizely léky nesmírně rychle. Druhý nebo třetí den jsme vyjeli k frontám a v Charkově už fungovalo jen deset obchodů.“
Rusko podle prezidenta Vladimira Putina nikoho neohrožuje a svůj jaderný potenciál rozvíjí podle svých dřívějších oznámení. Šéf Kremlu to podle agentury TASS řekl při udělování vyznamenání konstruktérům nových zbraní Burevestnik (Buřňák) a Poseidon.
„Naše země nikoho neohrožuje,“ řekl Putin. „Rusko stejně jako jiné jaderné státy rozvíjí svůj jaderný potenciál, rozvíjí svůj strategický potenciál,“ uvedl také a dodal, že jde o projekty, které Rusko oznamovalo už dávno.
Kreml koncem října ohlásil úspěšný test střely Burevestnik s atomovým pohonem, která je schopná nést jadernou hlavici, a také zkoušku podvodní zbraně Poseidon, jež má podle Moskvy rovněž atomový pohon a také může nést jadernou nálož. Krátce po tomto ruském oznámení americký prezident Donald Trump řekl, že nařídil obnovit testy amerických jaderných zbraní, stejně jako to dělají ostatní jaderné mocnosti.
Putin dnes také řekl, že už běží sériová výroba raket Orešnik, které údajně mohou dosahovat rychlosti přes 13.000 kilometrů za hodinu. Ruská armáda tuto zbraň s šesti hlavicemi poprvé použila loni v listopadu při útoku na ukrajinské Dnipro v rámci takzvané speciální operace. Tak Moskva nazývá invazi na Ukrajinu.
Ruský prezident Vladimir Putin dnes podepsal zákon, na jehož základě budou moci příslušníci záloh sloužit při ochraně důležitých objektů. Informovala o tom agentura TASS. Moskva k tomuto kroku přistoupila v souvislosti s ukrajinskými dronovými útoky na ruském území, jejichž cílem jsou často například rafinerie.
Speciální jednotky budou tvořit lidé, kteří s ministerstvem obrany uzavřeli smlouvu o členství v zálohách. Zástupce ruského generálního štábu Vladimir Cimljanskij dříve řekl, že „nejde o žádnou mobilizaci“ a že tyto jednotky jsou určené pro „nejlépe připravené a nejvíce vlastenecky orientované lidi“. Budou mít na starost ochranu objektů klíčových pro zajištění chodu země, jako jsou části energetické a dopravní infrastruktury.
Vedení ruské armády zdůrazňuje, že příslušníky záloh nelze zaměňovat s aktivními vojáky, kteří podepsali smlouvu s ministerstvem obrany. Připomnělo, že jde o lidi, kteří službu kombinují s běžným zaměstnáním.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes vyzval maďarského premiéra Viktora Orbána, aby neblokoval vstup Ukrajiny do Evropské unie. Stalo se tak poté, co Orbán jako jediný z představitelů členských států EU odmítl návrh na zahájení přístupových jednání s Ukrajinou. Informovala o tom agentura AFP.
„Opravdu bychom si přáli, aby nás maďarský premiér podpořil, nebo alespoň neblokoval,“ řekl Zelenskyj. „Myslím, že Viktor Orbán má Ukrajině, která v současné době chrání celou Evropu před Ruskem, co nabídnout,“ pokračoval. Zároveň však dodal, že vzhledem k patové situaci on sám maďarskému premiérovi nemá co nabídnout.
A vy? Ráno jste vstala, oblékla si neprůstřelnou vestu, helmu a vydala se do terénu?
„Všechno jde pozvolně. Tu vestu s helmou jsme si oblékli první den, protože na nás stříleli výstražně do vzduchu. Je to nepopsatelné, možná nepřenosné. Zkrátka jsem tam byla a dělala svou práci. Kamera byla zapnutá a já si nemohla dovolit se někde rozbrečet. To zkrátka nešlo.“
Nastavila jste si v hlavně nějakou hranici, kterou jste věděla, že nesmíte překročit?
„Bylo to podle situace. A ta odpovědnost byla i na Honzovi. Když něco řeknete, tak vždy silnější pocit to ve vás vyvolá, když to i vidíte. On si tak musel hlídat, jestli už něco není příliš. Jestli natáčet mrtvé ruské vojáky není už moc morbidní. A já se vždy držela toho, že nesmím nikoho ohrozit. Nikdy jsem tak třeba neřekla konkrétní místo, kde se momentálně nacházíme.“
Jak jste vysvětlila doma, že zůstáváte ve válečné zóně?
„Maminka mi neustále volala, psala, posílala mi únikové trasy, jak se nejlépe z Ukrajiny dostat. Rodiče měli velký strach. Bylo to i tím, že informace, které jsme měli v Česku, byly hodně specifické. V hlavě pak máme představu, že tak to vypadá po celé Ukrajině, ale Ukrajina je obrovská a v každém městě to vypadá jinak. Zatímco v Charkově se odstřeluje, v Poltavě je klid. Máte kontrolu nad tím, co děláte, a to je nesmírně důležité. Musíte vědět, kdy je čas se stáhnout do bezpečí. Víte, jakou cestu projet, máte přehled, ale nesmírně těžce se to vysvětluje někomu, kdo je v Praze.“
Před válkou utíkají hlavně ženy a děti. Vy jste tam zůstala a byla všemu nablízku. Jaké to je přihlížet válce ženskýma očima?
„Ten pohled na válku od muže a ženy je jiný. My ženy dáváme důraz na prožitky, emoce, příběhy, lidi, lidskost. Muž dává důraz na strategii a třeba dokáže lépe popsat, vedle jaké zbraně právě stojí. Tím, že já jako žena jsem v tomto jiná, nedokázala jsem říct, jaká technika vedle mě byla. Ale tak, jak jsem tu práci dělala, tak si myslím, že to asi nebylo potřeba.
Chtěla jsem ukázat, jak tu situaci prožívají lidé. Samozřejmě, že se mě to dotklo. Snažila jsem se kontrolovat, abych nepřekročila nějakou mez, ať už jde o sympatie nebo soucit s člověkem. Některé věci děláte intuitivně, dotknete se těch lidí, pohladíte je po rameni, to si myslím, že je ještě přijatelné. Ta ženskost mi pomohla válku vidět jinak, ale snažila jsem se hlídat si mantinely, abych nebyla až příliš ženská.“
Co vám uvízlo v paměti natolik, že si to budete pamatovat do konce života?
„Ten moment, kdy pochopíte, že jste ve válce. Když se odstřeluje, tak vám to evokuje zvuky, které znáte – ohňostroj, vlak. Jsou to známé, běžné zvuky, takže zvyknout si na to, nelekat se, je jednoduché. Pro mě byl zlomový okamžik, když jsem viděla mrtvé vojáky. Byla jsem ráda, že jsme točili, protože nemáte možnost si předem projít místo, kde točíte.
Ve chvíli, kdy jsem šla a popisovala situaci, míjela jsem mrtvá těla. Snažila jsem se koukat do kamery, ale neustále mi sjížděl pohled dolů. Máte v hlavě milion myšlenek. Víte, kdo tam leží… Fantazie funguje, říkáte si, vždyť je to něčí táta, bratr, syn… V tu chvíli mě to začalo pohlcovat. Ptala jsem se pak Honzy, proč tam ta těla leží? Proč je nikdo neuklidí? Měla jsem milion otázek a on mi řekl, že jestli nad tím tak budu přemýšlet, tak balíme kufry a jedeme domů.“
Nakonec jste vydrželi. Co nakonec rozhodlo o tom, že se vrátíte zpátky?
„Od televize jsme dostali obrovskou důvěru, že je to na nás. Hlásili jsme se pravidelně, všichni věděli, kde jsme. Pro mě bylo těžké stáhnout se z Charkova, pro kameramana Honzu ne. Věděl, že je odstřelování moc blízko centra a bylo potřeba se stáhnout. Nechtěla jsem opouštět lidi a přemýšlela nad tím, co budeme dělat v Poltavě, kde se nic neděje. Začalo mě to pohlcovat, a to byla první věc, která nás směřovala domů.
Poslední tečka byla, když dopadla raketa na Náměstí svobody v Charkově, kde jsme den před tím točili. Byli jsme pět minut od místa výbuchu. Po zjištění, co se stalo, jsme asi hodinu a půl debatovali, zda je bezpečné tam jít točit. Nakonec jsme to riskli, natočili a odjeli do Poltavy. O návratu pak rozhodlo vyčerpání, emoce, které nás začaly pohlcovat a dva týdny ve válce.“
Spíte dobře?
„Docela jo. První dny jsem byla ve snech neustále na Ukrajině. Tam jsem asi dvě noci měla noční můry, ale jak jsem byla unavená, tak jsem si to moc nepamatovala. Ráno jsem měla takový divný pocit.“
Dá se na tom, co jste prožila a byla ve válce, najít něco pozitivního?
„Válka vám ukazuje něco, co je tak hrozný, že vidíte i to, co je dobrý. Podívejte se na to, jak se Ukrajina brání. Každý člověk, který tam je, se snaží pomoct. Ten, kdo má tiskárnu, tiskne mapy pro vojáky. Všichni to dělají zadarmo, pomáhají si. Lidi drží pospolu, ať je to Rus, nebo Ukrajinec. Postavili se nepříteli a za mě si zaslouží obrovskou úctu. Hlavně lidi neztrácí naději, když se s nimi bavíte, tak jsou přesvědčeni, že zvítězí.“
