9°C
Vyrůstala jste v domě, nebo v bytě?
Do 12 let jsem žila v bytě, pak jsme se přestěhovali do řadového domku.
Takže tento byt je to, co jste si přála? Nebo jste chtěla dům?
My jsme bydleli v klasické řadovce, tři patra, kde mě hrozně rozčilovalo to běhání po schodech nahoru a dolů. Takže jsem si řekla, že já sama rozhodně do baráku nechci. A teď jsem nadšená v bytě. Neříkám, že nikdy nebudeme bydlet v domě, ale teď jsem tady šťastná.
Prostoru máte dost?
Jojo, Rozárka má svůj dětský pokojíček, který je tu tedy jeden. Takže čistě teoreticky by to v budoucnu mohlo být malé, ale teď je to pro nás akorát.
Co tu muselo být, bez čeho byste se neobešla?
Už při výběru bytu jsem měla bod, který jsem vážně chtěla, a to byla terasa. A je tu, dokonce dvě, jednu tedy spíš považujeme za balkon.
Tatínek je architekt, pomáhal vám?
Pomáhal nám vymyslet, jak ten byt vybavit. Hlavním designovým prvkem je betonová stěrka do bronzova, která určila celý nádech bytu a putuje obývákem až do chodby k vchodovým dveřím.
A protože je krásná, tak aby byla vidět, nikde nejsou skříně ani poličky...
No to je trochu nešťastné, protože jsme si tím tu stěnu vlastně trochu zavřeli. Protože dát na ni skříň nebo poličku je prostě škoda.
Kam ale dáváte věci?
My nemáme žádné věci. Ne, máme sklep, vestavěné skříně v ložnici a na chodbě a jako bonus pak tchyni s tchánem, kteří bydlí poblíž a mají velkou garáž. Zatím nám její postupné plnění naštěstí prochází.
Kuchyně má zcela uzavřené skříňky, najdete věci?
Najdu, mně se ty uzavřené kuchyně líbí. Prosklené skříňky nebo poličky mi vždycky přišly spíš jako vitrína, než že by se věci v nich nějak používaly. Ale ta kuchyně je dost malá, chybí tam třeba potravinová skříň. Přijde mi, že to je problém u většiny novostaveb, celkově v nich chybí úložné prostory. Třeba vody a podobné věci máme uskladněné dole ve sklepě. A nejsme sami. Ve výtahu se se sousedy dost najezdíme.
S jarem se asi přestěhujete na terasu.
Na to už se těším. Budeme tam mít zase spoustu bylinek a většina večeří bude z grilu. Jen tedy musíme už letos zabezpečit zábradlí kvůli Rozárce. Myslím, že jí nic nehrozí, ale spíš aby jí třeba k sousedům nepadaly hračky.
V ložnici je také pracovní koutek.
Manžel byl při covidu přes rok na home office. Začal tím, že si koupil kempingový stoleček, který si postavil vedle postele nad noční stolek. Pak si místo něj nechal od truhláře udělat malou pracovní desku a zakončil to koupí pořádné židle. No a přišlo rozvolnění, takže už to vlastně tolik nepotřebuje. Ale většinou pár dní v týdnu i tak pracuje z domova ze své improvizované ložnicové kanceláře.
Jak jste se vůbec s manželem shodli na zařizování bytu?
Manžel je IT architekt a ví, že tomu nerozumí, takže si rád nechá poradit od někoho, kdo se v tom vyzná, a to byl v tomhle případě můj tatínek architekt. Takže díky tomu to šlo lehce. Táta nám něco poradil a my to tu na základě toho vymysleli a vybavili.
Takže měl prostě smůlu, vy jste si něco vymyslela s tatínkem a tak to bylo.
Ano, ano. Ale manžel je z toho taky nadšený, takže super.
Prý se sem manžel nechtěl jít ani podívat, když jste vybírali byt?
Nechtěl. On to tady znal jako industriální zónu. Z hlavní ulice to tady nijak vábně nevypadá, ale zajedete za roh a jste u potoka, u cyklostezky a ten areál je super. Doufám, že moje dítě bude moct zažít to, co jsme zažívali my. Že mi řekne, že jde ven, dole si zazvoní na Aničku a půjdou samy na hřiště. Je to tu bezpečné a doufám, že bude i v budoucnu.
