14°C
Nosíte si svůj hrníček na kávu, abyste minimalizoval jednorázové obaly... Co jste udělal ve svém bydlení pro to, aby to bylo v souladu s tím, jak to cítíte?
Dům je zateplený asi pěticentimetrovou vrstvou izolační hmoty, vyměnil jsem okna, jsou teď trojitá, takže i když jsou velká, tak docela dost izolují. Je zateplená i střecha a k tomu je tu rekuperace, to je systém nuceného větrání.
Jak to funguje?
Vzduch z místností se odvádí pod střechu, tam je výměník a ten teplý vzduch, který jde ven, předá teplo tomu vzduchu, který jde dovnitř. Takže větráte, ale neztrácíte tolik teplo. A když ten barák takhle zateplíte a utěsníte, tak má sklon vlhnout, ale tohle nucené větrání tomu zabrání. Topíme plynovým kondenzačním kotlem, když se z něj odvádí spaliny, tak se z něj zase vezme to teplo. A na střeše máme sluneční ohřev vody a nakonec jsem tam nechal dát fotovoltaiku. Takže teplou vodu i elektriku máme ze sluníčka.
A když máte energie přebytek?
Říká se tomu ostrovní systém. Mám na půdě baterie, ty jsou překvapivě malé, to jsou takové dva kufříčky. A to mi udělá zásobu, že v létě, večer, celou noc na to jedu. Ale v zimě to nevydrží. V létě mám přebytky a ty pouštím zadarmo do sítě.
To bychom měli energie a teplo, a co voda? Prý vaši paní honíte po schodech s kýbly dešťovky.
No, maminka tady původně chtěla v každém patře záchod. Do jednoho se nosí dešťová voda ze dvorka, o patro výš se využívá voda z vany po koupání.
Když se tu rozhlédnu, máte tu stovky cédéček a DVD.
To je pozůstatek z minulých dob. Už to dneska nikdo neposlouchá, děti to nezajímá. Myslím, že už tu není žádný funkční přístroj, který by je přehrál. Ale mně to je líto to vyhodit. Já mám rád, když je barák zabydlený. Mně se vlastně moc nelíbí moderní architektura, čistý beton a sklo, přijde mi, že to má půvab podzemních garáží. Já potřebuju, aby tady visely fotky, vzkazy od dětí, potřebuju takové ty hloupůstky, aby ten barák byl "vošahanej", aby bylo vidět, že se tady žije, pak je to teplé a útulné. Pak potřebuju, nevím proč, světlé dřevo, dává mi to pocit tepla a bezpečí. A světlé barvy. Když se podíváte, tak obklady jsou světlé, dveře, malba. Prostě aby se tu dalo dýchat, ale zároveň, jak říkal Werich, potřebuju ten pomíjivý dotek lidství.
K tomu jsou tady tisíce knih…
Ano, je tu knihovna po rodičích, moje knížky, knížky mé ženy. Spoustu jsme jich museli dát pryč, už to nebylo kam dávat. Knihy já miluju, s postupujícím věkem ale většina nově koupených knih skončí tak, že je nestíhám číst. Doufám, že třeba za deset let, až se vším seknu, na ně přijde čas.
Přesto vám další knihovna prý vznikla nedávno.
Napsal jsem pro Divadlo Na Jezerce hru o Karlu Čapkovi. A abych to napsal pořádně, tak jsem musel leccos přečíst a nejjednodušší bylo si ty knihy koupit v antikvariátu. Takže ano, další malá knihovna. Je neuvěřitelné, jak je ta hra aktuální, protože spousta věcí, které Čapek říkal ve 30. letech, dneska sedí jak zadek na hrnec.
Dvoreček se zahrádkou za chvíli ožije…
Tam vždycky na jaře vynosíme sochy, svícny, zabydlíme to. Příjemno tam tvoří bobkovišně. Původně tam byly túje, ale jak už jim bylo hodně let, tak byly dole vypelichané, nahradili jsme je.
Chybí vám tu něco, nebo už jste tu se vším zcela vyladěný?
Nejsem. Jak to tu všechno vznikalo nekoncepčně, průběžně, tak spolu některé věci úplně nespolupracují. Třeba ohřev vody. Tím, že vznikla fotovoltaika, je teď vlastně nadbytečný. A časem bych se chtěl zbavit zcela plynu, tepelné čerpadlo by bylo ideální.
Kdy stíháte vyrábět koule do vany a prací sliz?
Během covidu jsem byl nezaměstnaný, takže jsem měl času spoustu. A začalo mě to bavit. Prací sliz, ten se dělá z prací sody a mýdla. A koule do vany se dělají z kyseliny citronové, jedlé sody, ze škrobu, oleje, který si chcete dát do vany, koupací soli a bylinek. Taky z lahví řezačkou dělám skleničky. Prostě dávat druhý život věcem, to mi dává smysl.
