18°C
Váš byt působí jako čerstvá novostavba, ačkoli tu bydlíte deset let. Naklizeno, všechno jako by vonělo novotou…
Člověk to udržuje v takovém módu, aby se tu dalo hezky žít.
Když jste to tu tehdy vymýšlel, měnil jste nějak dispozice?
Celý dům procházel obří rekonstrukcí, dostal jsem se sem ve chvíli, kdy bylo možné řešit cokoli. Kromě nosných zdí se hýbalo se vším. Měnila se dispozice bytu; např. na místě současného obývacího pokoje byly tři různé menší místnosti. Jejím spojením vznikl skvělý hlavní prostor bytu. Vzdušnost mám rád; i dveře necháváme většinou otevřené, aby to "dýchalo”. Člověk si v takovém prostoru připadá mnohem více volný, svobodný.
Předsíň či spíše vstupní hala je opravdu velmi prostorná.
Je skoro až nadměrně veliká, ale zrovna s ní – jako s jedinou částí bytu – nešlo nic moc jiného dělat. V těchto místech bylo původně vnitřní schodiště mezonetu. Dům byl rozprodán po patrech. Zanechat ono schodiště by znamenalo velmi osobní kontakt se sousedy. Máme se tu sice všichni velmi rádi, ale asi by to dělalo trošku neplechu… :-)
Prý se sem nevešlo 6000 cédéček.
Inu je to opravdu veeelmi dlouhá a vysoká skříň, ale byt není nafukovací. Neb jsem všechna alba zdigitalizoval, doma alespoň po té hudební stránce jsou, můžu si kterékoliv z nich poslechnout kdykoliv. Celá audiotéka se vejde i do telefonu, takže mám všechna alba na cestách. Ale… Nikdy nezapomenu na ten kouzelný zážitek, který se staženou hudbou z internetu prostě takový není: přinesete si nové album domů, rozbalíte obal, sednete si do ušáku nebo lehnete na zem, z obalu vytáhnete booklet, necháváte se unášet hudbou a k tomu pročítáte texty písní z bookletu… Hudba v tu chvíli i jinak voní. Ta éra je možná dnes již pryč, ale všechna ta hudba a vše, co jsem s ní prožíval, mi do života daly hodně a dodnes z toho těžím.
Máte tu spoustu obrázků, některé i místo not na piáně. Znamená to, že nehrajete?
Hraju, ale ne vždy z not; v tu chvíli je na piánu prostor i pro obrazy. Na klavír v obývacím pokoji hrajeme, když přijde návštěva, Rebeka na něj cvičila. Nebo když mě popadne nějaký nápad, sednu rovnou k němu. Ale nejvíce hraji ve studiu, kde skládám filmovou hudbu, písně, hudbu do reklam. Tam hraju víc než zde, v obýváku.
Je tu hodně staveb, ozdobných prvků, květin – všechno z lega! Když nemáte co dělat, tak si stavíte náměstí?
Hodně staveb, které tu jsou, jsme stavěli s dcerou. Máme tu pár domů, které mají i vnitřní patra se zubařskou ordinací, fotoateliérem, kavárnou, květinářstvím a podobně. Lego je moje radost už od dětství; vždy jsem novou stavebnici postavil podle návodu, abych ji následně rozdělal, hodil do velké krabice k ostatním kostkám a stavěl, co mě zrovna napadlo. To mě vlastně provází i v životě; vše s velkou láskou kombinuju a vytvářím nové věci po svém. Ať už jde o umění či cokoliv jiného.
Sbírku magnetek máte dost netradičně na topení.
Nejdřív byly na troubě, ale už se časem nevešly, topení se tedy stalo takovým vzpomínkovým místem – jsou tu vzpomínky na naše výlety, ze kterých si vždy jednu magnetku přivezeme.
Kde se tu vzalo to stádo jelenů?
Moje žena Martinka měla tradici, že kdokoliv z blízkých se ženil nebo vdával dříve než ona, dostal "jelena ve skoku". Co nejkýčovitější skulpturu. A tenhle vtip se krásně chytil. Dostávali jsme i od obdarovaných pozdravy ze svatebních cest, kam svoje jeleny brali s sebou. Leč tento zvyk se otočil, když přišla na řadu naše svatba. Dokonce jsme na svatební hostině raději připravili jeden zelený stůl s nápisem: "Zde si můžete odložit svého jelena." A opravdu jich dorazilo hodně; porcelánoví, mosazní, dřevění… Máme tedy doma docela slušný velkochov jelenů. :-)
Zaujalo mě ,,hodinkárium“.
Vzniklo postupně a docela nenápadně. K jedněm hodinkám přibyly druhé, většinou byly na stole, nepotřebovaly žádné speciální místo. Ale pak se objevily třetí, čtvrté, první natahovač, aby byly stále v chodu, připraveny na výlet. Postupně se ze stolu přemisťovaly do skříně… Až ji tak trochu zaplnily. Nejde rozhodně o žádný sběratelský počin, to vůbec ne, prostě je rád nosím a používám. Jsou nádhernou symbolikou skoro čehokoliv, čemu se člověk věnuje, co dělá. Hodinky se skládají z opravdu malých částí, detailů, a každá ta sebemenší část musí být perfektní. Díky tomu do sebe vše nádherně zapadá, výsledek dává smysl, funguje. A k tomu všemu… Je to krásné.
Stejně jako třeba rodina, kde záleží na každém členovi, stejně jako divadlo nebo hudba, kde každý detail musí být opečováván. Dohromady vytváří harmonický celek, který nakonec dává smysl, radost, a k tomu všemu je nádherný. Hodinky jsou tedy symbolikou toho, že stojí za to dělat věci, jak nejlépe to jde, věnovat pozornost každému detailu, mít z toho radost. A vážit si toho, že tomu tak je.
Jak si přejete, aby fungoval rok 2024? Pro vás, rodinu, umění… Dal jste si nějaké předsevzetí?
Rozhodně budu rád, když bude nový rok fungovat zase o něco lépe než ten předešlý. Předsevzetí si většinou nedávám; někdy to vypadá, že předsevzetí jsou hlavně k tomu, aby se nevyplnila… :-) Ale určitě je přelom roků dobrým časem zamyslet se nad tím, kam se naše životy ubírají, srovnat si to dobré a špatné a vybrat vhodný směr, který se dá postupně naplňovat, a radovat se z něj. Mám několik svých rozdělaných projektů, které se těší na rok 2024, aby se pustily do světa. Už teď se kalendář docela zaplňuje. Bude to jízda. Ostatně jako každým rokem.
