22°C
Máte tu spoustu not a spoustu knih a těch knih je víc než not. Vše je uspořádáno řekněme v sektorech. Pojďme si projít ten první...
To jsou knihy, které spolu vozíme, jak se stěhujeme. Zde je třeba Ústava ČR, která mě zajímá – jsem totiž velmi hrdým Čechem. A mám tady samozřejmě i pár knih o naší vlasti. Vedle nich třeba něco od Seneky, Junga, dole už se to blíží k sekci osobnostního rozvoje, pak celá řada CD, LP z mého dětství i alba, o která se starám, občas si je hraju na gramofonu. Některé desky jsou vzácné, šelakové, pochází ze začátku minulého století. A tady za mnou jsou knihy o duši, Bible, mnoho knih o skladatelích, hudbě, nějaké fotografie, moje housle. Další knihy jsou i v jiných místnostech po domě, jsou prostě všude, kde je nějaké volné místo.
Po kom je ta krásná lampa?
Ta je po dědečkovi, byl amatérský houslista, i po něm jsem zdědil nějaký talent a lásku k hudbě.
Na zdi máte vaše vzory, vidím Paganiniho…
Ano, italský mág, říká se o něm, že byl nejlepší houslista historie, mám tu i sošku, která ho vyobrazuje. Vedle něj nejlepší houslista naší historie Jan Kubelík, kterého obdivuji. Hodně se zabývám českou houslovou historií, starám se o odkaz mých předchůdců, i proto jsem své poslední album nazval Pocta Janu Kubelíkovi. Na něj jsem mj. ve světové premiéře natočil Kubelíkův 1. houslový koncert se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK. Vedle Kubelíka visí můj největší vzor Itzhak Perlman, kterého od malička takříkajíc miluju, dokonce jsem měl tu unikátní možnost u něj studovat.
A už jsme v sektoru not... Všechno si to pamatujete?
Úplně všechno samozřejmě ne, i když si pamatuju opravdu hodně. Můj repertoár je široký, umím nějakých 44 houslových koncertů, mnoho sonát, mám i večery s cikánskou kapelou, teď mám i nový program rockových hitů…
Cvičíte uprostřed pracovny? Když cvičíte, tak na ty legendární modré housle?
Ano. Před 18 lety, tedy jsou už plnoleté, je na můj popud postavil náš nejlepší houslař Jan Špidlen, kterého jsem požádal, aby byly modré. Bylo to v období, kdy jsem odkládal šátek a přemýšlel, jak bych mohl být jiný a čím bych lidem ukázal, že i tak tradiční odvětví, jako je houslařství, může být moderní a že i houslaři mohou udělat něco bláznivého. Od té doby jsem je nedal z ruky. Jsou to jedny z nejlepších moderních houslí, které po světě běhají a hrají ve velkých koncertních síních. Jsem za ně moc rád, protože skrze ně ukazuji svůj přístup k životu, ke klasické hudbě, k novátorství, invencím, kreativitě. A proč jsou modré? Protože mám modré oči a modrá ke mně prostě patří.
Houslí tu máte několik, třeba mezi knihami jsou jedny a člověk by řekl, že jsou nějaké ,,počmárané“, ale ony jsou vzácné.
Ty jsou speciální, měl je původně pan Josef Suk, nedávno jsem je dostal darem od jedné úžasné dámy z Rotary Clubu, jehož jsem členem. Jsou pro mne velmi vzácné, protože jsou na nich vyryta jména slavných umělců i houslistů, je tam například i Jan Kubelík.
Máte tu také vitrínku slávy a motivační zeď úspěchů.
On ten pokoj je motivační v celé své podobě, mám tu věci, které se mnou jdou životem, jsou tu knihy, které mě motivují, na které se podívám – a vím, že už jsem je přečetl, nebo naopak že je přečíst chci. Ještě na mne čeká nějakých 70 nepřečtených knih a dalších 50 mám uložených v mobilu, že si je musím koupit. Je tu také speciální vitrína s různými oceněními, medailemi, diplomy a na zdi je třeba program mého koncertu z Carnegie Hall a mnoho Platinových desek. Spousta artefaktů se sem ale nevejde, ty jsou schované.
V posledním sektoru knihovny jsou knihy o osobnostním rozvoji. Vy jste v posledním roce v rámci něj ztratil i hodně kilogramů.
Hodně jsem za poslední rok změnil život. Jsme rodina, která vždycky byla svým způsobem duchovní, přemýšleli jsme o životě i věcech mimo něj, jedli víceméně zdravě. Ale já to teď ještě posunul. Aby byl člověk zdravý, tak dlouho ve formě jako já, na špici, aby měl energii a nevyhořel, tak to souvisí nejen s jídlem, ale také s nastavením mysli, s meditacemi, zdravým životním stylem. Spouštěčem toho všeho bylo na začátku roku to, že jsem se chystal na dubnový koncert k mým padesátinám a řekl jsem si, že musím být sexy, chic, krásnej, mladej chlap:). Za 7 týdnů jsem shodil 7 kg. K tomu poté přidal týdenní půst, jen na vodě, a shodil jsem dalších 5 kg, tedy dohromady 12 kg, a to už bylo signifikantní. Od té doby jsem váhu nezměnil, snažím se víc chodit, hodně jím saláty, držím přerušované půsty, 16 hodin nejím, 8 hodin jím. Nejde ale jen o váhu, ale především o to, že se cítím skvěle, mám spoustu energie, rychleji mi to myslí. K tomu všemu jsem se začal otužovat, cvičit tělo a budovat svaly. Všechno to dělám nejen pro to, abych se cítil zdravě, ale i pro to, abych mohl co nejdéle hrát na housle. 45 let hraji v postoji, který není úplně zdravý, je jednostranný, a já se snažím předjímat. Mám pocit, že teď jsem asi v nejlepší formě, v jaké jsem kdy byl. Prsty mi běhají rychle a precizně a k tomu už mám životní zkušenost, kterou dokážu vložit do skladeb, které hraju, a umím předat posluchačům nejen virtuozitu, ale i hloubku. Takže teď se cítím dobře jako člověk i jako houslista.
