18°C
Žijete ,,v taškách“, pořád pracovně cestujete, přesto občas stihnete udělat doma nějakou změnu, třeba pořídit novou sedačku.
Bývala tu sedačka z palet, o dost nižší, bylo to takové válení, protože jsme v té době měli malé děti, tak aby nikde nepadaly. A měly to všude měkounké. Ta sedačka zabírala vlastně celý obývací pokoj a dělala z něj takový kibuc. Jenomže palety mají jednu výhodu a jednu nevýhodu. Ta výhoda je, že jsou levné, a nevýhoda, že jsou levné :). Takže vás za chvíli omrzí a rozvržou se. Když děti trochu dospěly, tak nastal čas na změnu.
Je tu hodně výrazných prvků... Chodíte světem, a co je barevné a divné, kupujete domů?
Většinou ano, protože já nemám moc vkus, na rozdíl od mého současného partnera, který vkus má – extrémní. Já jsem celkově, i co se týká oblečení, cirkusačka. Jakmile je to divný, má to výraznou barvu nebo se to leskne, tak do toho jdu. Nerada nakupuju za draho, říkám si, že to umí každý blbec, ale koupit něco, z čeho máte radost, a nestojí to moc peněz, to už je umění. Takže tu mám zeleno-modré stolečky, barevné rámy na obrazy a třeba v ložnici jsou červená křesílka, která jsem si přivezla z divadla ve Vrchlabí. Hráli jsme tam představení Do pyžam. Tahle křesílka tam měli na chodbě, tak divně poskládaná, tak jsem se ptala, proč taková hezká křesílka mají na chodbě. Oni říkali, že to je na odpis. Ještě v průběhu představení tam tajemnice řešila, jak mi je odprodat, a na konci přišla s výdajovým pokladním dokladem a křesílka byla moje.
Nemáte úplně tradiční úložné prostory.
V domě je jen mini prostor metr na metr, takže jeden úložný prostor je v obývacím pokoji, v těch obrovských skříních jsou třeba moje boty, dětské čepice, zimní bundy, věci na malování – chápu, že tam by je člověk nečekal. A další obrovské vestavěné skříně jsou u mě v ložnici a tam je vše.
Zeď obýváku vám zdobí opravdu velký a výrazný obraz.
To je trojobraz, který pochází z doby, kdy jsem kolem roku 2000 pracovala u fotografa Adolfa Ziky jako šéfka fotostudia a on se pak stěhoval do většího a já jsem ho poprosila, jestli si ty obrazy od ak. malíře pana Schela z Českých Budějovic mohu vzít. Inu, ta barva a ten rozměr mě okouzlily.
Máte tu ještě jednu zeď volnou, není to škoda?
Já už mám připraveno. Tomáš mi nechal zarámovat obrázek, který jsem dostala od Ivy Hüttnerové k Vánocům, ale ještě nevisí. Je to obraz na téma otužilectví, protože já se otužuju. Taky tu mám zarámovaný plakát od Elišky Podzimkové, což je moje oblíbená výtvarnice, ona je úplný génius. A další kousky, ale stojí to na zemi a ne a ne na tu zeď vyskočit.
Ten zarámovaný kousek od Ivy je ale celý rozbitý.
No, já mám dva pejsky, a když jsem si ten obraz přivezla, tak jsem si ho opřela o zeď, tam, kde bude viset, a pejsci si tu udělali překážkovou dráhu, takže půjde zase přerámovat :).
Na schodišti je velká sbírka knih, na jedné straně mají jen jedno téma: sci-fi.
Tam mám svoje nejoblíbenější, spousta jich je ještě ve skříních a jinde, ale tady na schodišti jsou moje nejoblíbenější, mám tam třeba Stanislawa Lema, Isaaca Asimova, Ondřeje Neffa a mám tam tři knížky, které mi kdysi dávno dal můj tatínek, on byl velký milovník scifi. A jako první knížku mi dal kdysi číst Den trifidů, a já jsem se díky této knížce do tohoto žánru úplně zamilovala. Tu sbírku rozšiřuji, mezi scifisty mám poměrně dost přátel, kteří mi radí s výběrem, jednu dobu jsem dokonce byla čestným členem Akademie science fiction, fantasy a hororu, takže mám své zdroje, které mi radí, co koupit a co je kvalitní.
Že jednou budete mít zahradu a na ní posezení, už pro vás bylo také v kategorii sci-fi...
Já jsem holka z Litoměřic a celé dětství jsem lítala mezi paneláky. Představa, že jednou budu mít zahradu s posezením, o tom se mi opravdu ani nesnilo. Teď jsem ráda, že jsem si to splnila, je to moc fajn. A pro pejsky je to skvělé.
Můžete mi říct, jak to, že máte v listopadu úrodu ve skleníku?
Tak to je naprostá záhada. Já stejně jako nejsem úplně dobrá kuchařka, tak nejsem dobrá zahradnice, ale podle mě si ta příroda říká: My vidíme, jak je zoufalá, tak jí to dopřejem :).
