18°C
Dvanáct let v novém bytě... Původně jste v Karlíně bydlela v 7+1 – jak se balí do menšího?
Vezmete si velké pytle a hrnete tam všechno, co už nepotřebujete, co už se okoukalo, co už nechcete. Ale bohužel, já tam nahrnula všechna ocenění a sošky a slavíky, protože jsem je měla v šatně v obrovských bednách, které jsem odnesla k popelnicím. Tímto chci říct, že si vážím všech cen, které jsem za život nasbírala, ale prostě nemám je. No a také jsme redukovali nábytek, knihy, to jsem zjistila, že těch mám nejvíc, že to je dominantní položka. Ale šlo to, protože jsme se rozstěhovávali do čtyř bytů. Děvčata se stěhovala, můj bývalý muž také a já se synem jsem se stěhovala sem. Ale ono je to fajn, když si člověk udělá vítr v šatníku, botníku a začne nový život.
Pořizovala jste si sem nový nábytek?
Většinou ano, ale něco jsem si přivezla za starého bytu, nějaké drobnosti, ale tento byt je dispozičně úplně jiný, takže jsem si vymýšlela nové uspořádání. Třeba novou dominantou – oblibou – jsou úzké stolky a úzké lavice.
Na stěnách je velké množství fotografií. Podle jakého klíče jste určovala, které si ponecháte i tady?
To bylo tak strašně těžké, ve starém bytě bylo podstatně více místností, a tudíž více plochy na stěnách. Takže jsem musela vybírat. Mám ráda černobílou fotku, takže jsem si nechala pár svých oblíbených ikonických fotek, mám tu Brigitte Bardot, Muhammada Aliho, Janu Preissovou, Miloše Formana, Věru Čáslavskou, fotky lidí, které mám moc ráda a kteří pro mě něco znamenají. Nebo ta fotka je něčím zajímavá a nabitá zvláštní energií... A zbytek je schovaný, nevím, jestli ještě někdy bude na nějaké stěně vidět.
Dřevěný jídelní stůl není velký, k tomu se vejdete? Co když se všichni sejdete?
To se přidávají židle. Původně to byl psací stůl mého syna, samozřejmě tak, jak syn rostl, tak se ten byt proměňoval s ním, kupovaly se větší skříňky a postýlky. Když jsme sem přišli, byly mu dva roky a z tohoto stolu se nakonec stal stůl jídelní. Ale my se sejdeme jen párkrát do roka a vejdeme se.
Chodba či předsíň má uprostřed velmi netradiční schody nahoru a dolů...
To jsou trámy, protože jsme v půdním bytě, je jich tu spousta nutných, zachovaných. Některé jsou obnažené, třeba v koupelně nebo v synově pokoji, a některé jsou různě schované, třeba v chodbě těmi schody. Ale mně se to líbí, já mám ráda různá zajímavá zákoutí v bytě, niky, schůdečky, poličky. Ta chodba je fantastická tím, že v ní mám po obou stranách knihovny plné knih.
Na toaletě jste popřela všechno, co se dělá, nedělá, ergonomii... Prostě proto, že se vám to líbilo?
Ano, původně jsem tam měla malé umyvadýlko, ale designově se mi nelíbilo, tak jsem si pořídila nové, včetně nové baterie a skříňky, ale jaksi proporčně zasahuje do prostoru. Když tu byl pak instalatér, tak se ptal, jestli jsem si jistá, jestli tu chci zrovna tohle, že tam nezbyde moc místa. Ale mně to vyhovuje, synovi taky, a když někdo přijde na návštěvu, tak zatáhne břicho a vezme to bokem. Hlavně, že je to hezký!
Každou chvíli interiér měníte, co vás zrovna teď čeká?
Jeden kout v obývacím pokoji se teď zrovna měnil, ve skříni je kompletně celé lego, které syn Theodor kdy měl, a stavebnice, tak to se musí schovat, třeba někdy budu mít vnoučata, tak by se to mohlo hodit. Vedle byla skříňka, kterou jsem věnovala kamarádce, a přijde sem bílá komoda, tu si ještě musím vybrat a nad to se zavěsí zrcadlo, které tu teď stojí opřené. Takže se na to těším, že zase budu vybírat nějaký nový kousek, protože mě prostě hrozně baví to vymýšlení, zařizování, takové ty obměny.
