22°C
Terasa působí, že je člověk někde na dovolené. Chce se vám vůbec odsud chodit pracovat?
Občas člověk ještě musí:). Ale já to potřebuju. Podle mě chlapi, když nemají nějaký režim, tak je napadají blbiny. Já to mám rád, když mám proč vstávat a kam vstávat.
Celý život jste žil víceméně v centru Prahy a teď jste se přesunul na její okraj – co ta změna?
Narodil jsem se ve Strašnicích, naši měli zahrádku, moc jsme tam nechodili. Úplně jsme nebyli taková ta rodina, která by si tam lehla pod slunečník. A pak, jak šel život, tak jsem se stěhoval, byl jsem v nájmech. Pak jsem si pořídil mezonetový byt v Podolí, byl tam velký hluk a nebyla tam terasa, jen malinký balkonek. Říkali jsme si, že bychom chtěli něco podobného, ale s možností výstupu ven. Barák jsem nechtěl, starám se o jeden v Jizerských horách, nejsem kutil, který by miloval přijet na chalupu a hned nasadit montérky a něco tam dělat. Tedy jsme hledali kompromis, ideálně s terasou. Našli jsme tohle místo, já si tenkrát vlezl na nějaký žebřík a viděl ten výhled, bylo rozhodnuto. Měli jsme ale dohodu, že pokud si do půlroku nezvyknu, vrátíme se do vnitřní Prahy. Zvyknul jsem si velmi rychle.
Máte tu neobvyklou zahradu nebo spíš zahradní terasu. Jak jste ji tvořil?
Developer to prodával s tím, že tu bude trávník. A i když jsem laik, tak jsem tušil, že tato světová strana není pro trávník ideální. Hledali jsme nějaké řešení, jak ten prostor využít, protože není malý. Chtěl jsem, abychom tu byli pokud možno často a pokud možno rádi. A moc se o to nemuseli starat v tom ohledu, že nechci být otrokem zahrady. Naprosto chápu, když to má někdo jako koníček, něco si tam pěstuje, třeba k tomu ještě dospěju. Nakonec jsme oslovili pana architekta Jana Schlitze, který bohužel ke konci realizace naší terasy zemřel, byl to jeho poslední projekt. Musím říct, že když nám to nakreslil, tak jsem si říkal, že papír snese všechno, a nevěřil jsem, že to takhle jde tady poskládat. Když se to začalo realizovat, tak jsem si říkal, že kdyby vyšla půlka, bylo by to skvělé. Ale ono se to vážně z toho papíru všechno přeneslo do reality.
Hned vedle komfortního sezení je výrazný vodní prvek...
Já jsem ho moc nechtěl, nemám rád okázalé momenty, nejen na zahradě, takové ty věci na první efekt, já tam vždycky vidím nějakého chrliče, nicméně tenhle je decentní, je to uklidňující.
Na vodu navazuje prostor s ohništěm, tak to je jediné místo, kde se něco opéká?
Nene, ještě máme standardní gril. Ale já se na to nerad koukám, na funkční věci, tak když to nepotřebuju, je to uklizené. A když je zapotřebí, vytáhne se to. Kdežto tohle je fajn, na to se dá koukat pořád. Občas to zapálíme a je tam hezky.
Jsou tu i relaxační lehátka, využíváte je?
Ne. Já si tu sednu ke stolu a něco tu dělám nebo si sednu k té vodě, ale že bych si tu někdy lehnul, to jsem ještě nevyzkoušel.
Velmi efektní jsou stromy zasazené ve vyvýšených záhonech...
Jsou, ten koncept funguje. Jedna věc je, co člověk chce, co se mu líbí, a ta druhá, co jde a co má smysl. Musí se respektovat, co kde nemá šanci, třeba kvůli světovým stranám, co by uhynulo... Tady je to prostě správně.
Ještě byste tu něco chtěl?
Mám v plánu sem pořídit takový veliký sloup, dřevěný, nahoře se zapaluje oheň, má to hlavně zase uklidňující efekt a vypadá to moc hezky. Taky bych sem chtěl takové to vajíčko, ve kterém se dá spát. A poslední věc: mám tady připravenou místnost na infrasaunu, protože já jsem saunový typ, a přestože chodíme s kamarády do sauny, tak jsem zjistil, že dát si ji o víkendu, když je sychravo, prohřát se doma, to není vůbec špatné. Všechno je na to připraveno, jen to musím dodělat.
Čekala jsem, že řeknete květináče s rajčaty, která máte rád...
Ano, květináče s rajčaty tu samozřejmě budou taky:).
