18°C
Útulný třípokojový byt sdílí herec Alexej Pyško spolu se svou ženou Janou, která pracuje jako vrchní zdravotní sestra v nemocnici. Společnost jim dělá jack russel jménem Max, se kterým oba rádi chodí na procházky do Čimického parku. Max je také malá televizní hvězda, tu a tam ho páníček vezme na natáčení do televize.
VIDEO: Podkrovní byt Báry Basikové: Nečekaná zákoutí, nespočet knih a málo zdí na fotografie
Podkrovní byt Báry Basikové: Nečekaná zákoutí, nespočet knih a málo zdí na fotografie Markéta Mayerová, CNC
Na sídliště nedá dopustit
Výtah nás v útulném a vzorně uklizeném paneláku plném květin na společných chodbách vynese až do šestého patra a tam nás mezi dveřmi vítá Alexej se svou paní a neposedným pejskem. „Byt není moc veliký, je to 3+1 a je tak akorát pro nás tři,“ směje se Lexa ve dveřích bytu. „Na sídlišti bydlíme už pětadvacet let, jen jsme se před pár lety přestěhovali z identického bytu do tohohle. A i když je to sídliště, je tu úžasné bydlení, klid, čisto a hlavně skvělí sousedé.“
Až na Říp
Slunný byt má prostornou kuchyni, kam se vedle kuchyňské linky pohodlně vešel i větší jídelní stůl s židlemi. Ostatně přímo od stolu je za pěkného počasí vidět i bájnou horu Říp, která je od pražských Bohnic vzdálena přes čtyřicet kilometrů. Vedlejší velký obývací pokoj, kterému vévodí velká pohodlná sedačka, má zase velkou lodžii, odkud je pěkný výhled na sousední Čimický háj, nový bikepark a také na Prahu. Sem chodí Lexa kouřit a také pozorovat večerní hrátky bikerů, kteří tu přímo pod okny předvádějí, co umí na kole. Dva menší pokoje v bytě jsou ložnice a pak Lexova pracovna.
Stará dobrá klasika
Pražský byt zařizovala většinou paní Jana, ale každý tu má své oblíbené věci. „Mou doménou je pracovna, kam mi žena často chodí,“ směje se Lexa. „Uklízí tu věci na své místo, takže je pak někdy nemůžu najít. Společný máme obývák, a když mě občas pustí do ložnice, tak je to taky dobře.“ Doménou paní Jany je kuchyně. Lexa sám rád přizná, že nevaří, a když, tak něco speciálního, třeba sulc. „A před pár dny jsem zkoušel také zelňačku podle starého receptu od babičky. Nevaří se, ale peče a je opravdu skvělá.“
Alexej i Jana mají stejný vkus a vztah ke klasickému nábytku i interiérovým dekoracím a dokážou si vybrat originální kousky tak, aby dohromady tvořily pohodové bydlení, kde nic nepřekáží, nic není navíc, a přitom je byt vzdušný, útulný a vkusně zařízený.
Rodinné vzpomínky
V pracovně má Lexa schované své životní vzpomínky. Na stěně nad pohovkou visí dva obrazy s chalupami. Jedna je na Vysočině a druhá v Beskydech. K oběma mají manželé pevný vztah a pravidelně tam i jezdí, když mají víc dnů volna. „Častěji určitě na Vysočinu, je to trochu blíž,“ směje se Lexa. „Beskydská chalupa patřila mým rodičům. Tatínek už tam sice nebydlí, ale Jana i já to tam milujeme, je to úplně jiný svět, je to naprostá nostalgie.“ Obě chalupy manželé společně opravují, udržují a také si do nich postupem let nastěhovali věci, které našli porůznu v bazarech nebo starožitnictví. „Mám rád staré klasické věci, které se dají přetvořit pro současný svět. Člověk je úplně nezdevastuje, nepřetvoří, ale citlivě upraví tak, aby se daly použít teď. A stejně to máme i s chalupami,“ míní hostitel. „Když jsme koupili chalupu na Vysočině, stál v ní starý kredenc natřený emailem. Tak jsme našli šikovného truhláře, ten ho celý očistil, odkryl krásu původního dřeva, a tak jsme si ho nechali.“
Velké dřevěné stěně naproti pracovnímu stolu přezdívá Lexa kolumbárium. „Mám tu fotografie svého dědečka, babiček Alžběty a Amálky. Mám tu drobnosti, které mě provázely a provází životem.“ Stojí tu třeba i Erotokrat od sochaře a řezbáře Vladimíra Preclíka. „Prostě jdete životem a nějak je potkáváte. Jsou to ale většinou věci, které souvisí se soukromým životem, ne filmovým nebo divadelním, ty byste našli spíš na chalupě.“ V pracovně se nedá přehlédnout ani velká čarodějnice. „To byl takový náš společný nápad,“ směje se Lexa. „Já jsem pak ženu trochu předběhl a koupil jsem ji jako dárek.“
Film a divadlo
A ještě jednu originální věc v bytě musíme zmínit. Je to zarámovaná fotografie, na které je Max a Lexova ruka. Autorem je Jan Saudek, který ji pořídil pro knihu s osobnostmi Národního divadla. V něm už ale Lexa není. „Mám svou malou divadelní společnost, se kterou hrajeme zájezdová představení. Po Národním se mi nestýská. Prožil jsem tam strašnou spoustu let. Přišla jiná doba, jiní lidé, jiná filozofie, která je mi vzdálená. To nehodnotím špatně, ale prostě se to neslučuje s mou vizí, nejde to dohromady.“ Velkou příležitost ovšem nedávno dostal v televizním seriálu Rapl, na spolupráci s režisérem Janem Pachlem rád vzpomíná. A když má doma čas, vydá se Lexa jen tak s pejskem ven na procházku, třeba na trochu delší až do Troje. Žádné podstatné změny nechystá. „Je nám tak dobře, takže proč to měnit,“ usmívá se Lexa. A ještě než se rozloučíme, vezme Maxe i nás na krátkou procházku.
