14°C
Jednou z dominant prostoru je kamenná zeď, ta je původní?
Celý dům je původně kamenný, stačilo odstranit omítku a najednou se objevila tahle krásná zeď. Já mám hrozně rád přírodní materiály, a kde můžu zanechat původní duch místa, nemovitosti, tam se o to snažím – nějak to obnovit, vypíchnout nebo začlenit do interiéru.
Úchvatný trámový strop tu také byl?
Ten zrovna ne, ale připadalo mi, že by se sem hodil. Ale když už dělám nějakou imitaci, tak se snažím o to, aby působila autenticky. Tudíž ne žádné polystyrenové trámy, ale dřevo a zabudovávám ho do konstrukce domu takovým způsobem, aby pouhým okem bylo naprosto nerozeznatelné, že to tu není odjakživa.
Spoustu věcí jste tu udělal vlastníma rukama, máte tu truhlářskou dílnu. Co vám dalo nejvíc zabrat?
Všechno. Každý, kdo někdy přestavoval starou nemovitost, mi dá za pravdu (tahle nemovitost je z roku 1912), že uzpůsobovat starý dům modernímu bydlení dá člověku opravdu zabrat. Je to tak třikrát dražší, vyžaduje to trojnásobek nervů a úsilí než stavět na zelené louce. Ale výsledek stojí za to.
V něčem jste ale skončil na polovině úsilí, kuchyň jste navrhl, ale skříňkám dvířka už nedodělal.
Je to pravda, spoustu jsem tady toho nedodělal. Ale nevýhoda přestaveb je, že ke spoustě věcí člověk dospěje až v běhu. Postupně se v hlavě rodí plány a uprostřed cesty se zjistí, že by to mohlo vypadat jinak, a já jsem se za ta léta naučil tu původní myšlenku zahodit, opustit, i když to stálo nějaké peníze, protože už bych se pak celý život díval na něco, co mohlo být lepší. Takže tento prostor, kde sedíme, měl být původně mým bydlením, posléze jsem se rozhodl, že to tak nebude. Vybral jsem si jiný kout v tomto areálu, zejména proto, že tady jsou okna do ulice a já už hůř spím a ruší mě auta – a tak tento prostor pak bude sloužit jinému účelu.
To znamená, že tady už se to nedodělá.
Tady už se to nikdy nedodělá.
Je tu všude spousta zvláštních dekorací, jsou to suvenýry z cest?
Ano, jsou z cest, u některých jsem se divil, že jsem je mohl přivézt. Třeba ty rohy jsou z Thajska a nechápu, že mě při všech bezpečnostních opatřeních s tak nebezpečnou věcí nechali projít až na palubu letadla.
Jako modelky na mole tu stojí kytary.
Jedna je klasická španělka s nylonovými strunami, ta druhá, to je mistrovský nástroj, stavěná kytara, kterou mám na koncerty. Ta další placka má zas jiný zvuk a pak mám ještě elektrické kytary, dohromady jich mám asi šest.
V jednom rohu jsou dveře, za kterými se nahrává muzika, v druhém rohu malířský stojan.
Tam občas maluju.
Proč občas?
Sedět na dvou židlích lze, ale je to velice obtížné. Miluju jak muziku, tak to malování. Maluju od dětských let, muziku dělám od gymnazijních. Nejsem ale schopný dělat obojí najednou. Teď třeba, když natáčíme mou novou desku, tak já nejsem schopen se v té hlavě věnovat perspektivě malování. Takže mě ta doba vždycky vynese na povrch, na hladinu, pak se zanořím a vynořím v malování. A tak pořád dokola.
Až dojde na stěhování, co půjde do nového a co ne?
Některé kousky půjdou se mnou. Ale já mám uskladněnu spoustu krásného nábytku, který už se sem nevešel. Mám rád rustikálně-koloniální nábytek, ale ne s až tolik zdobnými prvky, hlavně to musí být masivní dřevo, protože to mu propůjčuje duši.
Loft si s sebou ale nese určitý design…
Ano, stěny budou cihlovější, to tomu dá ten tovární nádech. Bude dvoupatrový, nahoře by měly být ateliéry – fotografický, malířský i umělecký, protože doufám, že do budoucna budu spolupracovat se svým synem, který se filmařině chce věnovat. A samozřejmě nahrávací studio. A dole propojený velký prostor.
Budou se s vámi stěhovat i kaktusy? Vypadá to, že jste vášnivý kaktusář.
Jsem, mám jich spoustu, mám je tu různě poschovávané po baráku. Někdy před 12 lety jsem od někoho dostal maličký kaktus a začaly se mi hrozně líbit, tak je od té doby pěstuju. Tady ta obrovská ježatá koule je vypěstována ze semínka. Nic nepotřebují, jen občas vodu, v létě je dám na sluníčko na terasu a dělají velkou parádu. Vypadá to tam vážně exoticky.
Pojďme se na terasu podívat. I bez kaktusů to tu vypadá jako ve Španělsku, Itálii. Kde jsme?
To byl záměr, vytvořit tady lehce středomořskou atmosféru, proto tady mám palmy.
Spíš palmový háj.
Já jsem si říkal, že v době, kdy už se nikam nemůže cestovat bez různých legitimací, si tu přímořskou atmosféru udělám tady. Tyhle palmy vydrží do minus dvaceti stupňů. Ale nemají rády sníh. Takže já se vždycky kouknu do mobilu, a když vidím, že bude sněžit, tak je letím zabalit do fólie, a když nesněží, tak ji zase sundám. Zdi by měly být porostlé břečťanem a z dalších záhonů by měly stékat převislé jalovce, mělo by to tu být hodně zelené.
Terasa už je krásná, ale ta polorozbořená budova – to je budoucí loft? Tam už bude kuchyně, která bude mít hotové skříňky?
Jojo, tam bude kuchyně, která bude mít skříňky. Teda doufám. Já ty skříňky totiž vůbec nepotřebuju. Mně stačí lednička a v ní nějaké vínko.
