9°C
Lukáš Nečesaný po osvobození: S rodiči půjdu po těch, co mi zničili život!
Roky soudních tahanic jsou u konce a Lukáš Nečesaný je konečně volný. Sám ale přiznává, že i přes osvobození dál žije s nálepkou „skorovraha“. Jaký je po letech nejistoty návrat do běžného života a jak naloží s odškodněním? V rozhovoru pro Blesk.cz promluvil nejen o blízké budoucnosti, ale také o svém problematickém chování před tím, než došlo k útoku na kadeřnici.
Blesk: Po šesti letech jste volný. Věřil jste po všech zvratech, ke kterým ve vaší kauze došlo, že to ještě může dobře dopadnout?
Po tom, co jsem byl v květnu 2015 propuštěn z vězení a mělo dojít pouze k formálnímu dokončení mého zproštění před hradeckým senátem JUDr. Vacka, jsem se nestačil na podzim 2015 divit, co senát tohoto soudce opět předvedl. Když došlo poté k opětovnému zásahu Nejvyššího soudu a byl jsem znovu osvobozen, případ měl projednat jiný senát v Hradci, bylo zjevné, že tentokrát spravedlnost zvítězí.
To jsem ale netušil, jak osobně případ bere JUDr. Lněnička (soudce Vrchního soudu, který několikrát Nečesaného odsoudil, pozn. red.), a co je schopen pro udržení své pravdy udělat. Zásah Ústavního soudu v únoru 2019 už ale předurčil, že ani JUDr. Lněnička nemůže nerespektovat trestní právo, a bylo jen otázkou času, kdy „to vzdá“ a přijme spravedlnost. To byl moment, který mi dodal jistotu, že vše dobře dopadne, další kroky byly dané.
Blesk: Jaké byly oslavy?
Nevím, jestli je co slavit, když se po více jak 6 letech, kdy jsem z toho dva a půl roku strávil v nejtěžším kriminále, zbavíte povinnosti docházet k soudu, jednat se svými právníky, aby bojovali za udržení spravedlnosti proti těm, kteří nad ní mají dohlížet. Vím, že život mám před sebou, a teď chci společně se svými rodiči vše řádně zdokumentovat a ukázat na postupy těch, kteří mi zkazili část života, jenom aby udrželi 100% objasněnost případů v Hradci Králové.
Blesk: Bitva ale ještě tak nekončí, podal jste stížnost na soudce Lněničku za jeho výroky…
Ne ne, bitva už skončila, námi podaná ústavní stížnost směřuje pouze k akademickému výroku a možná vypuštění části textu v rozsudku JUDr. Lněničky, kterým mě viny sice zprošťuje, ale jeho slova jsou pravým opakem. Podle mě je nutné, aby Ústavní soud řekl, jestli si to soudce vůbec může dovolit a jestli takový soudce, který má pocit neomylnosti a nestrpí poškození svého ega, může vůbec dál soudit, Možná by se měly přezkoumat i jeho další případy, když říká, že za dané situace by mě odsoudil.
Blesk: Nebojíte se, že vás bude nálepka „vraha“ i přes osvobození provázet po zbytek života?
Bojím se, chtěl bych dál žít bez stínu minulosti a bez nálepky „neusvědčeného vraha“, ale bude to složité. Hodně tomu „pomohl“ právě soudce Lněnička svým výrokem při mém zproštění, proto se teď zaměříme na zdokumentování všech okolností případu. Chceme všechny přesvědčit, že jsem pachatelem dle důkazů být nemohl. Tak se k tomu ostatně staví i Nejvyšší soud. Je velká škoda, že se Policie ČR vůbec nezabývá jinou vyšetřovací větví případu, a to zvláště, když je nepochybné, že okolnosti kolem staršího syna kadeřnice, který ji nalezl, jsou příkladné, když vezmeme v úvahu nejčastější důvod takových přepadení, tedy rodinné souvislosti, aniž bych tím chtěl někoho označovat...
Blesk: Krom stížnosti ještě také budete s právníky usilovat o odškodnění. Přemýšlel jste už, jak s penězi naložíte, a je možné říct, kolik celá ta právní bitva stála?
Odškodnění je logickým pokračováním našeho případu. Vůči státu můžeme požadovat tzv. přímé majetkové odškodnění za vynaložené náklady. Ty mi všechny platili rodiče a já to beru tak, že jim to musím vrátit. To jestli mi i těmito penězi pomůžou do života, nebo ne, je čistě na nich. Jsem jim ale nesmírně vděčný, že jsem díky nim měl šanci mít kvalitní právníky, kteří mě dokázali ubránit před justičním zločinem. Druhá část odškodnění je nemajetková újma, kdy bude naší snahou zdokumentovat, jaký dopad měl ten dlouhý proces na mě a na ostatní členy rodiny. Budeme chtít popsat právě skutečnosti, které mi značně ztíží uplatnění v práci a kvůli kterým se na mě ještě dlouhou dobu budou někteří lidé dívat jako na „skorovraha“. Na vině je i nekorektní práce některých médií, která slepě přebírala tiskové zprávy policistů a státní zástupkyně, kterým o spravedlnost nikdy v mém případě nešlo. Zároveň vnímáme tuto část odškodnění, která jistě skončí kvůli nemožnosti se dohodnout u soudu, jako šanci na popsání jednotlivých okolností případu a momentů, které účelovým a protizákonným způsobem někteří jednotlivci z řad orgánů činných v trestním řízení ovlivnili můj případ.
Kdy vám bylo za těch posledních šest let nejhůř?
Nejhorší moment v mém případě nastal na přelomu let 2015/2016. Tehdy probíhalo opětovné soudní líčení pod senátem JUDr. Vacka a já se nestačil divit. U soudu se objevil můj bývalý spoluvězeň (brutální vrah Jiří Funda tehdy tvrdil, že se mu Nečesaný k činu přiznal, pozn. red.), pak si takzvaně vzpomněla napadená kadeřnice, a hlavně bylo zřejmé, že JUDr. Vackovi jde jen o to poslat mě co nejrychleji do vězení. A já jsem tam také na více jak dva měsíce musel, doma jsem nechal svou rodinu, svoji manželku a malou dcerku, to bylo nejhorší.
Říká se, že za mřížemi každý tvrdí, že je nevinný... Jaká je podle vás skutečná situace, potkal jste tam někoho, komu věříte, že čin, za který byl odsouzen, nespáchal?
Někteří odsouzení přijmou svůj trest za zločin, který spáchali, někteří jsou nespokojeni s výší trestu atd, ale s několika odsouzenými jsem jejich případy i probíral. Měl jsem možnost vidět třeba i rozsudky a jsem přesvědčený, že daný čin udělat nemohli. Ostatně osa policista Jušta, státní zástupkyně Faltusová a soudce Vacek je v oblasti východních Čech známá svým způsobem práce, kdy případ musí být za každou cenu uzavřen a nějaký pachatel „dopaden“ bez ohledu na spravedlnost. Ti lidé bohužel neměli takové štěstí jako já, že za moji nevinu bojovali venku moji blízcí, protože z vězení toho moc nezmůžete a jste odkázáni na možnosti a ochotu vašich blízkých vás v tom nenechat.
Blesk: Vídáte se s někým z bývalých spoluvězňů?
Byl jsem ve věznici na Mírově na Moravě a nyní žiju v Příbrami ,tak to ani není možné, ale občas mi někdo z vězňů napíše, zvláště když proběhne v televizi nějaká reportáž nebo nějaký soud, tak se ozvou a drží mi palce.
Blesk: Jaký by byl teď Lukáš Nečesaný, kdyby ho tohle všechno nepotkalo?
V pubertě jsem byl hrozný a rodičům jsem musel dělat obrovské starosti, ale nikdy jsem neměl problém se zákonem, nikdy jsem nebyl vyšetřován, nikdy jsem nic ani neukradl. To, co o mně pouští policajti do medií, je jen důkaz jejich neschopnosti objasnit případ a „uchopit“ nevinného kluka, který jim sám zavolal jako svědek. Dočítal jsem se o sobě v médiích, že jsem feťák atd., ale policajti už neuvádějí, že jsem byl při zatčení podroben kompletní toxikologii na všechny drogy a že jsem byl zcela čistý. Nevím, co by se stalo, kdybych neskončil ve vězení, ale v roce 2013, kdy se to stalo, jsem již byl jiný Lukáš, chodil jsem pravidelně na doučování, připravoval jsem se na maturitu a měl jsem od rodičů slíbené převzetí rodinného fitness centra. Rozhodně jsem nebyl ve stavu, abych šel do dětského kadeřnictví, kam pravidelně chodím se stříhat, ukrást „hodně“ peněz. Snažím se na to koukat i pozitivně a uvědomil jsem si životní hodnoty. Našel jsem si svoji lásku a mám krásnou dcerku a teď už bych chtěl žít život podle pravidel a zapomenout na všechno, co nás potkalo.
Blesk: Jak teď vidíte svoji budoucnost? Jste díky procesu poměrně známý, chystáte se toho nějak využít?
Můj proces se díky neschopnosti orgánů činných v trestním řízení najít opravdového pachatele hodně odehrával v mediální rovině. Vybraná média mě líčila jako jasného pachatele a s tím budu muset ještě nějakou dobu žít, proto se chci mediálně zcela odmlčet. I v otázce náhrady škody jsme se rozhodli, že celou rodinu bude zastupovat můj táta, který se nebojí mě bránit a kterému jsem za výsledek mého případu vděčný. Nevím, kde se v něm bere ta energie, ale i policajti pochopili, že ho musí nějak zdiskreditovat, a tak mé rodiče zcela nesmyslně opět pomocí odsouzeného svědka, respektive jeho svědectví, obvinili. Ale i to už brzy skončí.
Teď chci hlavně dokončit studium a vrhnout se do života. Při škole už pracuju a od září nastoupím na plný úvazek, studijně se věnuji problematice daní, účetnictví a logistice a této práci se chci po nějakou dobu věnovat.
