Urna utýraného Marečka (†3) zmizela z pohřebního ústavu! Nevím, kde zapálit svíčku, pláče babička
Nebohý Mareček (†3) z Loun, kterého utýral jeho otčím (20), nemá klid ani po smrti. Urna s jeho ostatky nečekaně zmizela z pohřebního ústavu v Lounech, kde matka (19) před měsícem objednala zpopelnění bez obřadu. Měsíc a půl po tragédii se sešlo na tisíc lidí v šesti městech Česka v rámci pochodů proti týrání dětí.
„Se smrtí vnuka se nemohu smířit. A nyní nevím, ani kam můžeme zajít se synem zapálit svíčku. Neviděli jsme ho od listopadu. Simona nám nechtěla říct, kde v Lounech bydlí. V posledních dnech má i hluchý telefon. Ráda bych vnuka alespoň důstojně pohřbila,“ zoufá si babička z otcovy strany Libuše (40) z Chomutova. Vnuka chtěla nechat pohřbít tam.
Za nebohého chlapečka v sobotu proběhl na šesti místech Česka pietní pochod se vzkazem Stop týrání dětí. Většinou matky s dětmi, kterým osud chlapečka není lhostejný. Skonal po brutálním trýznění 16. února. Z jeho vraždy byl obviněn otčím Josef K. (20), který žil s jeho matkou Simonou (19). Do Loun, na Mírové náměstí, přišlo zhruba dvě stě lidí. „Na to, že se to stalo v Lounech, je to docela málo,“ netajila zklamání pořadatelka lounské akce Lucie Veselá (23). Z náměstí se lidé vydali na pietní pochod s transparenty Stop týrání dětí a vzkazem „Nemlčte k týrání dětí,“ k domu, kde k tragédii došlo.
Daniela Brtníková, ředitelka Klokánku v Teplicích a Ústí nad Labem zapálila za Marečka svíčku a požádala přítomné o minutu ticha za nebohého chlapce. Vyzvala, aby lidé, kteří o týrání dítěte vědí, nejčastěji jsou to sousedé, lidé z blízkého okolí, aby vše oznámili. „U Marečka se to nestihlo. Je, bohužel, první letošní obětí týrání dětí,“ řekla s tím, že trýzněných dětí v Česku přibývá.
„Situace se nesmí opakovat. Chceme vzkázat všem lidem, kteří ve svém okolí vnímají ohrožené dítě, aby se nebáli na tuto situaci poukázat,“ uvedli organizátoři z Fondu ohrožených dětí.
V případě zjištění týrání dítěte lze skutečnost oznámit na bezplatnou policejní linku 158, nebo sociálnímu odboru příslušného města, či Fondu ohrožených dětí.
Mlčeli všichni celou dobu, takže minuta ticha je adekvátní uctění. Ať všechny, co o týrání věděli nebo to tušili, žere svědomí do konce života.