9°C
Zařizoval vstup ČR do EU: Vládlo nadšení a odhodlání, pesimismu Čechů je škoda
Na jedné straně Pierre Mirel, na druhé Pavel Telička. To byli před vstupem Česka do Evropské unie hlavní aktéři přístupových rohovorů, které vedle referenda rozhodly, že se Česko stane v roce 2004 členem Unie. Na tehdejší nadšení Čechů, kteří se nyní k působení Osmadvacítky vyjadřují poměrně pesimisticky, zavzpomínal bývalý šéf vyjednavatelského týmu EU během návštěvy Prahy, kam v týdnu přijel jako host Prague European Summitu.
Vy jste řídil za EU přístupové rozhovory Česka. Jak to před rokem 2004 vypadalo? Jaká byla v Česku podle Vás nálada?
Byla to velmi, velmi pozitivní a příjemná atmosféra. Pavel Telička občas, no, obhajoval své pozice a měl na to právo. Ale směrem k rozšiřování konstruktivní na obou stranách. My jsme byli, jak může řada lidí potvrdit, spojenci zemí, které chtěli přistoupit. Snažili jsme se jim pomoci, jak nejlépe jsme uměli. Co bylo skutečně velmi důležité v té době v případě České republiky, ale i v celém tomto regionu, který přistupoval, byla ta široká shoda, jak politická, tak ve společnosti. Tedy s výjimkou komunistů. Když se na to dnes podívám… Kolik, že to je let? 15 let… Myslím, že Česko si vedlo velmi dobře. Dozvěděl jsem se, že máte dokonce nedostatek pracovníků namísto růstu nezaměstnanosti. To je skutečně pozitivní. Všichni ti, kteří na rozšíření EU o Českou republiku pracovali, by měli být velmi pyšní na to, co dokázali.
Říkal jste, že převládalo nadšení, ale našly se také nějaké překážky?
Překážky tu byly. Jednou z nich byly ty známé Benešovy dekrety. Byla velká debata se zástupci německé komunity, která byla vysídlena na konci 2. sv. války. Ale naštěstí jsme měli komisaře Verheugena, který velmi diskrétně našel způsob, jak se s tím vypořádat, a na konci byla dohoda. Také tu byla otázka životního prostředí, Temelína s Rakušany, pokud si správně pamatuji. Ale opět, na obou stranách byly v tu chvíli lidé skutečně naladěni ke sjednocení toho evropského klubu, evropské rodiny.
Když dnes vidíte, že jsou Češi celkem pesimističtí směrem k EU, jaký z toho máte pocit?
Je mi to líto, obzvlášť když se podíváte na ten úspěch, ekonomický úspěch. Češi by se měli dívat do budoucnosti, protože, aniž bych chtěl někoho urazit, Česko není velkou zemí, stejně jako řada dalších členů EU. I tak se ale musí vypořádat se změnou klimatu, globalizací a adaptací na technologický pokrok, který určitě některým firmám uškodí. Mělo by dojít na větší soudržnost v EU, včetně středoevropských států, než jakou jsme viděli v posledních letech.
Čas od času se vždy objeví téma Turecka. Jestli by ty přístupové rozhovory měly pokračovat, nebo by měly být zastaveny. Jak se na to díváte Vy?
Dva roky jsem na vztazích s Tureckem pracoval a musel jsem s tím skončit. Vyměnil jsem to za Západní Balkán. Nevěřil jsem, že by Turecko mohlo vstoupit do EU. I když dáte stranou Erdoganův postoj v těchto dnech, politiku té země a tak dále, nemyslím, že by se Turecko mohlo stát členem. Možná za 40 nebo 50 let, či později. Ale rozhodně ne v nějakém střednědobém výhledu.
Když byste měl porovnat ty rozhovory mezi EU a Českem a teď s balkánskými státy, je tam nějaký rozdíl?
Velký rozdíl. Země ze západu Balkánu od roku 1999, kdy EU poprvé řekla, že mají evropskou perspektivu, což bylo potvrzeno na velkém summitu v Soluni v roce 2003, od té doby - 15 let - všechny země stále bojují za smír. Nekladou ve skutečnosti důraz na reformy, které přísahali, že udělají. Oběťmi jsou jejich obyvatelé. Korupce je stále velmi rozšířena, stejně tak organizovaný zločin a tak dále. Je tady velká mezera mezi slovy a skutky. A to je ten obří rozdíl, vlastně se to nedá ani srovnávat, ta dvě rozšiřování.
Máte pro pesimistické Čechy nějaký vzkaz?
No, měli by se podívat na to, co dokázali, co vaše země dokázala od vstupu do EU, což je ohromné, je to skvělé. Na základě toho by Češi měli nadále tvrdě pracovat, být konstruktivní a zajistit, aby dlouhodobý výhled převládal nad všemi krátkodobými pozicemi.
EU = PODVODNÍCI, POVALEČI, DARMOŽROUTI, ZLODĚJI NAŠICH DANÍ !