9°C
Rebelové z USA
Každý muž určitě někdy zatoužil po mašině a každá žena po romantickém drsňákovi na silném stroji. Motorkáře nalezneme prakticky po celém světě, původ tohoto „koníčku“ však hledejme ve Spojených Státech. Většina válečných veteránů se tehdy vracela z druhé světové války, po které se těžko začleňovali do společnosti. Byli drsní, hrdí a nespoutaní, proto je uhranula nespoutaná jízda.
I v drsňákovi probudí jemnost
Motorkám propadl i Pavel Růžička, který za svůj koníček zaplatil dokonce amputací dolní končetiny. Ve svých 19 letech havaroval na motorce a osudně si poranil nohu, kterou si o pár let později nechal amputovat. Ani přes tento hendikep se nechtěl vzdát pocitu svobody, který evokuje právě taková jízda. Pavel, není drsný zarostlý chlápek v kožené vestě rušící noční klid, je to člověk, který rád objevuje nové místa a překonává sám sebe.
Stále na cestách
Pavel, spolu s dalšími členy BMW Moto Klubu (založeném 2014), pravidelně pořádá často náročné expedice. Mezi jejich oblíbené destinace pak patří třeba hory v Albánii či Rumunsku. S tím jak se vypořádal se svým zraněním, a začal znovu na plný plyn, se s námi podělil v rozhovoru pro Blesk.cz:
Myslíš si, že vůči motorkářům existují určité předsudky a kolují o nich stereotypní představy? Zažil jsi něco takového?
Motorkáři jsou někdy vnímáni jako drsňáci, kteří se sejdou v hospodě a tam se lidově řečeno ožerou. Mimo to podle některých lidí jezdí jako čuňata a nerespektují pravidla. Ale to jsou takové obecné předsudky a nevnímám to příliš ve vztahu ke klubu BMW. Motorkáři s Choperem bývají obecně vnímáni jako drsný motorkáři, vychází to spíš z jejich vizáže a chování v hospodě, než z drsného stylu jízdy. Členové našeho klubu si za cíl cesty většinou nedávají hospodu, místo toho si vybírají nějaká zajímavá místa. Jde nám hlavně o zážitek.
Expedice vašeho klubu jsou tedy spojené především s čím?
BMW Moto klub je o cestování, expedicích v náročných podmínkách a dobrodružství. Máme společné akce klubu a zároveň, po předchozí dohodě s dalšími členy klubu, pořádáme osobní výpravy. Hodně jezdíme třeba do hor v Albánii nebo Rumunsku. Většinou se jedná zhruba o 14denní cestu, kdy sebou vezeme minimum věcí a vše řešíme až na místě.
Jaká byla tvoje nejnáročnější výprava?
To bylo asi Norsko. Během 14 dní jsme ujeli přes 8 000 km, přičemž část z toho byla ve velmi náročných podmínkách za polárním kruhem. Je tam silný vítr, takže musíš jet ve velkém náklonu. Taková cesta je zároveň poměrně finančně náročná, protože Norsko patří ke dražším zemím. Líbí se mi, že člověk nemusí mít nic zajištěného a přesto může svobodně vyrazit, kam se mu zachce. Ubytování dopředu nikdy neřešíme a rozhodneme se, až když jsme unavení. Člověk si tak ověří, že na dovolené vlastně nic nepotřebuje. Na motorce stejně nejde převážet větší množství věcí.
Jak ses k motorce dostal?
Já jsem začal jezdit jako hodně mladý. V 19 letech jsem měl bouračku, kdy mě sestřelilo auto. Jel jsem po hlavní silnici, řidič auta z vedlejší mě přehlédl a srazil. Měl jsem rozlámanou nohu a celkově to se mnou vypadalo špatně. Dlouhou dobu se lékaři pokoušeli tu nohu napravit a musel jsem podstoupit hodně operací. Během této rekonvalescence jsem měl ohromné štěstí na lidi, které jsem potkal. V Kladrubech jsem například byl na pokoji s tělesně postiženými lyžaři a díky jejich vlivu jsem začal lyžovat. Nechtěl jsem kvůli bolesti nohy přerušit své aktivity, takže jsem lyžoval, hrál tenis a plachtil. Bohužel pro mne má noha tenhle životní styl nezvládala a všechno mi komplikovala. Musel jsem jí třeba nechat zvykat na lyžáky už několik měsíců před sezónou, takže jsem si je nazouval už od září, aby se noha otlačila a já v únoru mohl vyrazit na hory. Poznal jsem spoustu lidí, kteří měli amputovanou nohu a bez problémů fungovali, takže jsem se nakonec rozhodl, že si jí nechám dobrovolně uříznout.
Vážně? To je dost neobvyklé, ne?
Ta noha zkrátka nesplňovala to, co jsem od ní očekával.
Hodně bolela nebo tě omezovala i jinak?
Nešlo ani tak o bolest. Prostě jsem v té noze neměl cit. Když mi třeba spadl kamínek do boty, zjistil jsem to až večer, když jsem v botě uviděl krev. Rány se hrozně špatně hojily. Navíc jsem měl tu nohu dva roky v podstatě pořád otevřenou a doktoři neustále zkoušeli různé operace.
Po jak dlouhé době ses rozhodl, že amputace bude nejlepší řešení?
Asi po deseti letech od té nehody. Dalších šest let mi ale trvalo, než jsem sehnal doktora, který by mi jí uřízl. Za socialismu byli doktoři bílí bozi v pláštích a s pacienty se moc nebavili. Nakonec se to vyřešilo tak trochu samo. Noha se totiž stále horšila, takže doktoři ve finále svolili a amputovali mi jí. Nohu mi uřízli 25. února a 17. prosince už jsem jel na mistrovství republiky v lyžování.
To jde tak rychle?
Když chceš, tak to jde.
Měl jsi po nehodě strach začít zase jezdit?
Já k tomu přistupuji tak, že jsem si tu smůlu už vybral a teď to čeká na někoho jiného. Neznamená to, že bych zbytečně riskoval, ale rozhodně se neomezuji a nehlídám.
Limituje tě protéza při jízdě na motorce?
Vůbec ne. Moje motorka má duální brzdový systém, takže když brzdím přední brzdou, přibržďuje mi zároveň zadní kolo. Z 80 % na motorce stejně brzdíš jenom přední brzdou, takže to, že já s ní brzdím ze 100 %, už není takový rozdíl. Nepoužívám prostě nožní brzdu a žádný problém s tím nemám.
Byla výprava, do které jsi nešel, protože bys jí nezvládl?
Na motorce určitě ne. Tam mě nic neomezuje. Horší je to v běžných situacích. Třeba když se zastavíme a jdeme se koupat do rybníka, musím si protézu nejdříve zout, ale pak se zase nemám jak do toho rybníka dostat! Po jedné noze tam neodskáču. Má to ovšem samozřejmě taky spoustu výhod. Noha v zimě nezebe, a když je někde velká louže, tak do ní šlápnu protézou a je mi jedno, že mám v botě mokro.
Co tě na projektu zaujalo? Proč ses do něj zapojil?
Náš BMW Moto klub chtěl především využít možnosti propagace a zviditelnění. Zdálo se nám, že je to dobrá cesta, jak lidem sdělit více informací o tom, kdo jsme a co děláme.
Bořit předsudky má za cíl netradiční kampaň společnosti Milka s názvem „I v drsňákovi probudí jemnost“. Pro speciální projekt Milka oslovila představitele osmi „drsných“ životních stylů, kteří pro ni navrhli design termohrnečků, jež mají vyjadřovat danou komunitu. Cílem projektu je otevřít diskuzi o netradičním způsobu života. Zapojit se můžete i Vy, a to třeba účastí v soutěži o nejlepší design termohrnečku, a to na Facebookových stránkách (facebook.com/Milka.cz.sk) a na stránkách www.troufnisinajemnost.cz. Výherce získá 10 kilo lahodné čokolády z alpského mléka.
