Pod slova, která vyřkl na základě osmileté osobní zkušenosti, by se mohlo s klidem podepsat víc českých mužů, včetně několika jeho přátel. Bez sexuální turistiky v Thajsku se už nedokážou obejít. A létají tam pravidelně jako tažní ptáci. Tak si totiž říkají.

Thajské tanečnice vynikají drobnými, až chlapeckými postavami. Právě tohle mnohé sexturisty přitahuje.
Autor: Blesk - Petr Merta, archiv Jindřicha K., profimedia.cz

Doktor Jindřich K. ( 52) je vysoký státní úředník, pracuje v justici. Před i za příjmením má řadu titulů, podřízení ho zdraví víc než uctivě a má pověst svědomitého, výkonného člověka. O jeho tajné zálibě ví jen pár jeho kamarádů, kteří ji spolu s ním sdílejí. Je jí sex v Thajsku!

Fotogalerie
5 fotografií
Typický bar – garáž v Pattayi. Zcela vpravo je tzv. ladyboy, vzezřením žena, ve skutečnosti muž – hříčka přírody.
Typický bar – garáž v Pattayi. Zcela vpravo je tzv. ladyboy, vzezřením žena, ve skutečnosti muž – hříčka přírody.
Autor: Blesk - Petr Merta, archiv Jindřicha K., profimedia.cz

Sex je jejich práce

„Manželství se mi rozbilo už hodně dávno, děti mám odrostlé a známosti na pár dnů mě nebaví,“ říká o sobě pan K. A tak, když mu jeden známý navrhl cestu do Thajska, váhal jen okamžik. „Že se tam prý dá zažít to, co jinde ne, a za pár babek. Já o Thajkách předtím nevěděl vůbec nic a vlastně ani o jejich zemi. Překvapilo mě tam úplně všechno.“

Začátky nebyly kupodivu vůbec složité. Thajky prý sex chápou jako práci, která patří k životu. „Ale pozor – za těch osm let, co do Thajska jezdím, jsem tam žádnou skutečnou prostitutku nepoznal. Sexem se tam živí mámy od rodin, ženy, které se musí o tu svoji rodinu postarat, a mnohdy také o staré rodiče i příbuzenstvo.“

Hned první den po ubytování v hotelu Holliday vyrazil doktor K. s přáteli na pláž. Bylo příjemných třicet stupňů, a tak se nejprve stavil v baru kousek od moře. „Obsluhovala tam taková šikovná dívenka, drobná, usměvavá a já se nejdřív styděl ji oslovit. Možná to na mně poznala a oslovila mě sama.“

Za půl hodiny spolu skončili na pokoji. „Tam se těmhle rychlým známostem říká otočka. Přišla mě na pět set bahtů, asi tři sta korun, a byl jsem zasvěcený.“

Za pár korun

Thajky jsou podle českého doktora práv jako ženy nesrovnatelné s Evropankami. Od malička jsou vychovávány v úctě k muži a naprosté poslušnosti vůči němu. „Já nejsem žádný krasavec, mám pořádnou nadváhu, a tak jsem si dělal starosti, jak mě Thajky přijmou. Zbytečně.“

Když prý pak viděl, jak nádherné společnice mají na pláži třaslaví staříci z Německa a jak k nim věčně usměvavé Thajky vzhlížejí, pořádně mu stouplo sebevědomí. „To byla terapie a nejen sexuální. A za pár korun.“

Jeden thajský baht je zhruba šedesát haléřů. Společnice na celou noc si za svoji práci řekne o tisíc bahtů a dvacet dalších na taxi. Týden jejího pracovního přátelství přijde na sedm tisíc bahtů. „Na delší dobu není dobré se vázat,“ říká doktor K. „Třeba se objeví ještě hezčí a roztomilejší dívka...“

Dívky z garáží

Thajky, které se živí jako společnice, mají zavedený seznamovací rituál. Většina z nich pochází z provincií hodně daleko od Bangkoku nebo Pattaye, kam Češi za sexem jezdí. Najdou ho prakticky ihned, stačí vědět, jak na to.

„Děvčata čekají na partnery v barech, a těch jsou na každé ulici desítky. Většinou vypadají jako naše garáže. Je tam ale pult a pár stolků s křesly. Stačí projít kolem a vybrat si.“

Dívky prý nejsou dotěrné, ale dávají najevo, proč tam jsou. „Haló, sexymane, hledáš sexylady? Chceš mě?“ Domluva je rychlá a jednoduchá, samotné akci předchází malé pohoštění v baru, kde k seznámení došlo. „Ony alkohol prakticky nepijí, dávají přednost cole. Whisky je tam kupodivu lacinější, stojí dvacet bahtů, cola o pět víc.“ Většinou to končí v hotelu, kde turista žije. Personál s podobným vývojem situace počítá a hotelové služby na to jsou zařízeny – každý den se uklízí a mění prádlo.

Vkladní knížka

Společnice z tzv. garáže je zárukou jistoty a také svéráznou bezpečnostní pojistkou. Kdo je s ní, nemá problémy. „Za těch osm let jsem neslyšel, že by se někomu z jejich klientů něco stalo nebo třeba ztratilo.“ A pak doktor přidává historku o třech českých mladících, kteří si našli společnice na pláži. Šli s nimi na hotel a probudili se až ráno a okradení úplně o všechno. „Tohle děvče z garáže neudělá.“

Patří k dobrému tónu platit nejen penězi. Sluší se přidat zlatý šperk. „Ony to mají jako vkladní knížku. Když s nimi nikdo není a přijde bída, mohou zlato dát do zastavárny nebo prodat a přežít.“ Náramek s řetízkem vyjde na sedm tisíc korun, což si Evropan, vážící tak dalekou cestu, dovolit může.

Doktor K. nezastírá, že do Thajska jezdí rád. „Letenka stojí dvacet čtyři tisíc korun, měsíc v dobrém hotelu osm a to ostatní tak sedmdesát. To se za rok ušetřit dá a pobyt tam stojí za to.“ O svérázném koníčku vysokého státního úředníka ví jen několik lidí a ti jej vyznávají rovněž. Jen na rozdíl od něj jsou ženatí. Proto hovořit nechtěli. On, i když anonymně, ano.